Kolegova práce

Dnes v noci se mi zdál poměrně dost zvláštní sen. Celý sen se odehrává v práci, v kanceláři, kde sedím. Divné je však to, že sedím na židli kolegy, který ve firmě pracuje řádově mnohem déle, než já. Při pohledu na monitor je zcela zjevné, že dělám i jeho práci. Snažím se rozchodit něco, co tak nějak chodilo a bylo jeho dílem. Zkouším první pokus o zásah do kódu, který vidím poprvé v životě. Pokus se nezdařil. Nicméně jsem se o něm něco málo dozvěděl. V tuto chvíli sen končí. Ze snu se probouzím s pocitem, že zorientovat se bude velmi těžké, ne však nemožné. Vidím tedy jakési světélko na konci tunelu, byť zatím velmi slabé. Otáčím se na druhý bok a spokojeně opět usínám.

Volby 2012 II.

Podle všeho to vypadá, že ve všech krajích se rozbíhá jednání o koalicích. V některých krajích začala vítězná ČSSD vyjednávat s KSČM (příklad zde).

Jak je vidět, národ bez paměti musí prožívat hrůzy znovu.

Volby 2012 I

Co se stane, když hodíte člena ČSSD do vody?
Vyplavou špinavé peníze a čistý komunista.

Moudro dne

Vyrůstali jste v 90 letech? - V telce ještě dávali Doktorku Quinovu, Gumídky, soutěžní pořad Hip hap hop a Kuřátka, v šest ráno jsem koukali v televizi na barevné pruhy a čekali, až začnou vysílat nedělní pohádku. Chodili jsme do školy s dětmi, které se jmenovali Katka, Jana, Eva, Zuzka, Veronika nebo Petr, Tomáš, Lukáš, Martin. Četli jsme Ohýnek, Sluníčko, Méďu Pusíka nebo ABC, do obchodu jsme si chodili kupovat calipo, colorku nebo trio, ruskou zmrzlinu nebo Orion čokolády (orion hvězdy jsme si pak lepili po oknech). První zamilovaný film, který jsme viděli v kině, byl Titanic, v MHD jsme platili 2-6korunovymi lístky, čipové karty neexistovaly. Každý, kdo neměl domácí zvíře, měl Tamagoči a jedním z největších překvapení bylo vždy vybrat hračku z "Kindervajíčka". Nahrávali jsme si videem věci na VHSky - během volných hodin jsme ve škole venku skákali gumu, hráli pogy a vyměnovali si kartičky hokejistů, nebo se lezlo na barevné studené železné prolézačky. Dělali jsme si bunkry ze židlí a přikrývek. Řetízák byl úplně nejlepší kolotoč na světě. Jedna z našich prvních kazet byla Backstreet Boys, N Sync, případně Lunetic, Kelly Family a Spice girls. Windows 95! Neexistovalo nic lepšího! Všichni jsme nosili ledvinky a šusťákové soupravy. Víme, co je walkman, všichni jsme tančili Macarenu a poslouchali jsme celý čas rádio, abychom vystihli své oblíbené písničky a pak si je mohli nahrát na kazetu. Na školních taškách jsme neměli Spidermana, ale psa, kočku nebo nějaké pravítko a tužky s očima. Všichni jsme nosili ty tlusté hnědé vroubkované punčocháče, které se vysunuly tak, že jste měli kilometrovou nohu. Kdo měl kolo BMX, byl frajer. Jedli jsme šťovík (ty zeleně lístky) a vsugerovavali si, že je to dobré, protože to dělali starší kamarádi. Jaký to byl hit nosit klíče na barevných šňůrkách na krku. Jistý čas jsme si kupovali ty želatinové lepkavé oči, malé slizké kuličky a házeli jsme je po stěnách (vždy se tak nechutně rozplaskli). I když nabídka nebyla až taková bohatá, nebylo nad jahodovou perličku, olejíček a pudr Aviril a Indulonu. Pár znaků toho, že vážně stárneme ...

Čteš si tento text a říkáš si "Ježíš ..." !! Na stolku nebo v kabelce máš tabletky proti bolesti hlavy, břicha, děti vám vykají a říkají teta nebo strejda - potřebuješ alespoň půl dne aby ses dal do pořádku po těžší noci ... Čtením tohoto textu sis vzpomněl na své dětství a pokud ses alespoň jednou usmál, tak je věnován právě pro tebe, abys na tu mládí nezapomněl..

Kočkovité šelmy

Před několika dny se mi zdál následující sen. No až dnes jsem se dostal k jeho sepsání.

Šel jsem na návštěvu za svými prarodiči z tátovi strany. Když přicházím k jejich vchodu všímám si, že za mnou jde děda s nákupem. Přejdu jejich vchod o pár kroků směrem k parčíku. Po pravé straně panelák, v jehož prvním vchodě prarodiče bydlí, po levé straně upravené koryto řeky s železobetonovým zábradlím. Vše vypadá přesně jako v reálu až na to, že je jakési přítmí, ač vše naznačuje, že by mělo být kolem poledního.

V tu zpozoruji kočku. Zadívám se na ní pohledem, jako by zde neměla vůbec co pohledávat. Kočka uteče do parčíku. Obdobná situace se opakuje ještě asi jednou nebo dvakrát, vždy se jedná o jinou kočku. Poté z parčíku vyběhne větší kočkovitá šelma, výškou je mi zhruba do pasu. Tuto šelmu z pravé strany vezmu sešitkem, který používám v práci, takovým způsobem, že šelma dostane druhou ránu o železobetonové zábradlí. Šelma uteče zpět do parčíku. Já v tu chvíli zjistím, že děda je již v domě, tedy v bezpečí. Odcházím tedy do domu. Ze snu se probouzím v okamžiku, kdy se dotýkám vchodových dveří bytu prarodičů, které mi děda nechal pootevřené. Probouzím se s pocitem, že šlo o zcela normální situaci.