Zranění

Dnešní sen si pamatuji celkem dobře. A je taky o poznání delší. Nebo si ho aspoň pamatuji jako jeden delší sen.

Po jakémsi zranění v oblasti kyčle levé nohy se dostávám do nemocnice. Dávají mě na nějaké ženské oddělení. Bohužel mě dávají do ohromné haly, kde je několik desítek lidí. Nikdo z personálu mi nechce nic moc říct. Jenom mi řeknou, že tam budu muset nějakou dobu ležet a moc se nehýbat. Téměř jim nerozumím, jenom zaslechnu slovo pánev. Snažím se s nimi usmlouvat, ať mě dají jinam. Nakonec se s nimi dohodnu, že alespoň 24 hodin tam budu a pak mě snad dají jinam.

V tuhle chvíli přijde střih a já koukám buď na televizi, nebo na video na počítači. Kde takový ten hluboký vypravěčský hlas říká, že z 24 hodin se stalo 2,5 měsíce. Na obrázcích je ukázána mladá dívka s umělou horní polovinou levého stehna a kyčelním kloubem, zbytek nohy má vlastní.

Další střih ve snu. Jsem v nějaké nemocnici a asi bych měl pomáhat zdravotní sestře. No nejdřív jenom sleduji, co se děje. Nějací zřízenci se snaží obézní ženu dát na lehátko. Ta je pravděpodobně pod vlivem nějaké omamné nebo psychotropní látky. V tomto stavu se chce za každou cenu dostat ke svému příteli, takže se zřízencům vzpouzí. Zřízenci se se ženou moc nemažou. Když žena zřízencům vyklouzne, tak ji prostě nechají spadnout na zem. Ostatní na chodbě dění sice sledují, ale mají ve tváři nepřítomný výraz. Mě se zmocňuje hrůza. Nakonec ženu dostanou na lehátko a přivezou jí poblíž nějakému muži ležícímu taktéž na lehátku. Žena chytne muže za ruku a je spokojená.

Následně se žena ptá, co s tím mužem bude. Nějaký lékař jí oznamuje, že mu bude dávka drog postupně snižována až na nulu. A pak mu začnou snižovat alkohol. Vedle muže si všímám injekčních stříkaček s velkým nápisem "heroin". Poté lékař sděluje ženě, že jí čeká totéž.

Následně sleduji, jak se odněkud plní takový ten barel, ve kterém se do některých firem dodává minerální voda. Když je barel téměř plný, ptám se sestry, odkud se ten barel plní. Ta říká, že se plní močí dotyčného muže na lehátku. Tak říkám, že za posledních několik desítek vteřin přibylo v tom barelu skoro půlka. Tak sestra jde ihned k tomu a jde s tím něco dělat. Než však stihne cokoliv, barel se doplní a jakousi přepadovou hadičkou obsah vytéká všude po podlaze. Sestra odpojí tu hadici a řekne mi, ať jdu obsah hadice někam vylít a hadici umýt. Dojdu na pánské sprchy, tam jeden konec nasměruji do odtokového kanálku a druhý konec zvednu nad hlavu. Tímto sen končí.

Lékově vlakový dvojsen

V noci na dnešek se mi zdály dva sny. Souvislost mezi nimi jsem zatím nenašel žádnou.

Večer před spaním si typicky připravuji léky na ráno. Kromě těch předepsaných od lékaře ještě navíc nějaké vitamínové doplňky. V tomto snu jsem se však zamotal do toho, co jsem si už připravil a co ještě ne. Takže mám něco připraveno dvakrát a něco ani jednou. Když ve snu vstávám, rozhodnu se zůstat v pondělí doma. A v úterý ráno už je všechno v pořádku. A tím sen končí. Obecně tento sen je poznamenán jakoby částečnou poruchou paměti. Možná to tak má být? Možná si jenom ten sen špatně pamatuji?

Druhý sen si pamatuji mnohem lépe. Vyjedu odněkud z nějaké odbočky na hlavní dvoukolejnou trať se soupravou v ČR zcela neznámou. Tam zastavím na širé trati, vystoupím a jdu dozadu směrem k výhybce. Prostě mi dispečer řekl, že mám zastavit. Když jsem venku, dispečer mi přes vysílačku hlásí, že už můžu jet. Tak rychle doběhnu na stanoviště strojvedoucího a dojedu do stanice. Tam nastoupí strašná spousta lidí. Ke mně na stanoviště nastoupí jeden člověk a oznámí mi, že dneska mám kontrolu. Za ním nastoupí ke mně 4 cestující. Cestou projíždím jakousi velkou halou, která je rozdělena přepážkami a v místě trati jsou zavěšené gumové černé pásy svisle dolů. Vidím, že v jedné místnosti se hrají šachy. Pak ale nastanou potíže. V jedné místnosti mi někdo nadává, že si nemám dovolovat jezdit si jak a kdy se mi líbí. V další místnosti už je před visícími gumami naskládaný nějaký nábytek. To asi nějak projedu a v další místnosti se zastavím. Jeden člověk v místnosti napadne mladou ženu ve vlaku. Vydám se za ním a po dopadení jej řádně profackuji. Když se vrátím zpátky k vlaku, zjišťuji, že jde o jakousi variantu parkových vláčků. Dále zjišťuji, že lidi z vlaku se pokouší vlastní nakolejit zpátky. Jdu jim s tím pomoci. A tím sen končí.

Špinavé povlečení

Po dlouhé době jsem si zapamatoval sen dost dlouho na to, abych jej sepsal. Možná i proto, že mi přišel poměrně zvláštní.

Jedu s rodiči a se psem autem na akci spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje. Jedeme nějakými lesními silničkami. Ty zjevně znám, tak pobízím tátu, ať jede dál.

V jednu chvíli navrhuje mamka, jestli by neměli jít se psem na procházku. Odpovídám na to, že mohou jít na procházku až tam.

Po příjezdu rodiče odchází na procházku. Já čekám, než se začne něco dít. Když se rodiče vrátí, ještě se nic neděje. Tak říkám něco ve smyslu, že mohli jít klidně na procházku po cestě a mohli jsme přijet později.

Přichází čas na ubytování. Nejprve pomáhám s ubytováním rodičům. Trochu mě překvapuje, že ten pokoj nemá dveře, jen závěs. Dále zjišťuji, že je v pokoji celkem zima, i když elektrické topení zjevně topí na maximum. Vzhledem k otevřenosti prostoru je ale zima celkem pochopitelná.

Následuje moje ubytování. To se nachází na úplně opačném konci areálu, než jsou rodiče. Což mi celkem vyhovuje. Nejsem si ale jistý, kam se přesně vydat, tak volám svému kamarádovi P*, který mě nasměruje správně. Jsem ubytován v nějaké větší chatce s více postelemi, cca kolem 10.

Když se připravuji na ulehnutí, zjišťuji, že jsem jeden z prvních. Kupodivu však v mém pokoji téměř ve všech postelích už někdo leží.

Když už se chystám zalehnout, O*M* mi zamaže povlečení na peřině nějakým bahnem a uteče. Chvíli na to nešťastně koukám. Jeden z ležících chlapců se zeptá, jestli to je fakt tak špinavé. Otřu mi to o obličej a ptám se ho, jestli to je tak špinavé, n to přikývl. Snažím se najít O*M*, ale nikde jej najít nemůžu. Začínám přemýšlet o tom, že se na to vykašlu a že si půjdu lehnout do špinavé postele. Ale taky do říkám, že O*M* provedl lumpárnu a zase mu to projde. V průběhu přemýšlení mi zazvoní budík.