Sen začínal ve školní lavici gymnázia, kde jsem strávil 8 let. Za katedrou seděla učitelka, kterou jsem pravidelně vídával 6 let. Bylo zcela zjevné, že třída je plná, i když ostatní studenti byli ve snu zcela rozmazáni. Jediné jasné bylo to, že jsem byl mezi studenty výrazně nejstarší.
Učitelka neskrývala to, že mě nemá moc v lásce. Což ostatně v reálu dělala naprosto běžně, takže nic divného. V tu chvíli zazvonil na katedře telefon. Učitelka jej zvedla a po chvíli poslouchání mi oznámila, že je to pro mě. Pár kroky jsem došel z první lavice ke katedře a převzal sluchátko.
Mužský hlas mi bez představení oznámil, že se vše mění k lepšímu a že se k němu mám dostavit. V průběhu těchto několika má slov ve mě sílil pocit, že ten hlas znám. Ale nebyl jsem si jistý na 100%. Nakonec jsem řekl: "Tak já to zkusím." a položil sluchátko. Potom jsem slušně, s pokorou a úctou požádal učitelku, zda mohu opustit učebnu. Mé žádosti bylo vyhověno.
Ze dveří učebny jsem rovnou zamířil do ředitelny. Tam mě čekalo překvapení. V ředitelně se konala nějaká oslava, chlebíčky, sladkosti, slané zákusky, pití i alkoholické. A ředitelem byl přesně ten, koho jsem tipoval, předseda jednoho nejmenovaného občanského sdružení.
V tuto chvíli sen skončil. A vlastně doteď nevím, jestli ono překvapení bylo příjemné či nepříjemné.
