Nedvědi

Ještě, že existuje internet. Tady jsem se dozvěděl o zajímavém koncertu 45 minut před jeho začátkem. Ještě štěstí, že pěšky mi to bude trvat 20 minut.

Takže spánku zdar, oblíknout a odchod ;-)

Pointer hell

Trošku jsem se ponořil do programování své bakalářky. Píšu ji v C++. Standardní knihovny C++ obsahují některé kontejnery, ne nepodobné datovým typům z jiných programovacích jazyků. Například vector pro pole, mapa pro asociativní pole, frontu nebo zásobník.

Výhodou těchto kontejnerů je fakt, že již není nutné pracovat s ukazateli přímo do paměti a s low-level správou paměti. Nevýhodou je jejich obecnost a s tím spojená časová i prostorová náročnost.

Představte si situaci, kdy potřebujete uložit do paměti pole s více než 13000 prvky netriviálního typu (tedy žádný integer, ale nějaká složená struktura, představme si to jako pascalovský record). S použitím standardních kontejnerů v C++ mi po načtení cca 2500 prvků z disku došla fyzická paměť počítače.

Takže tudy cesta skutečně nevede. Je tedy zjevně potřeba oprášit 40 let staré koncepty práce s pamětí přesně tak, jak tomu bylo v čistém C. Tedy používání pointerů a dvojici funkcí malloc a free.

A nutno uznat, že takovýto způsob nakládání s pamětí není nijak jednoduchý. Ono přeci jen, když máte ukazatel na ukazatel na integer a k ukazateli lze bez problémů přičíst integer, lze se splést velice snadno. Ale tak co, aspoň se něco malého naučím ;-)

Dávkové zpracování

Počítačoví inženýři to měli dobře vymyšlené. Dávkové zpracování dat má své kouzlo.
V tomto případě jde o dávkové zpracování vzpomínek. A skoro bych řekl, že to má smysl. Člověk si při tom uvědomí souvislosti, o kterých neměl dosud tušení a na které by jinak nepřišel.
Škoda jen, že já sám jsem něčeho takového schopen za určitých konkrétních podmínek, zahrnujících nezanedbatelné množství alkoholu.

Takže je to prosté: Jedno z táborových dětí mi letos na táboře, konajícím se prvních 14 dní v srpnu, řeklo, že bych už mohl mít rodinu. Moji rodiče v mém věku již byly svoji, brali se 22. srpna; není to tak dlouho, co měli 23. výročí.
A já? Vzhledem k tomu, že žádný vztah neexistuje a není na obzoru, dalo by se tvrdit, že jsem malinko zaspal. A to i přesto, že se v poslední době našlo pár dívek brečících na mém rameni.
Nebo je to tím, že jsem moc hodnej a nabízím a nic nechci? Resp. o nic si neřeknu a pak jsem naštvanej?

Ale tak předpokládejme, že bych rodinu měl. Moje matka již v době svatby byla těhotná. Takže nebude těžké si představit, že bych měl manželku s dítětem. Jakožto novomanželé bychom byli rádi, kdybychom měli byt. Natož pak auto. Pokud bychom chtěli někam jet, byli bychom odkázáni na veřejnou hromadnou dopravu. A jakožto fanoušek železnice bych se jistě snažil jet vlakem. A jak bych dopadl? Asi dost podobně, jako jeden z redaktorů serveru želpage.cz, popisující své zkušenosti v tomto článku. Tedy žádná sláva.


Proč mám takový neblahý pocit, že bych si měl rozmyslet, co vlastně s načatým večerem .... vlastně životem?

43. výsadkový mechanizovaný prapor

Od 1. října 1987 sídlí v Chrudimi 43. výsadkový mechanizovaný prapor armády ČR. Jednu dobu mu byl propůjčen název "Českoslovenští parašutisté".
A že by oni byli důvodem pro fakt, že v Chrudimi jsou byty málem dražší, než v Pardubicích?

Dneska zjevně cvičili. A to poměrně dost. Jejich vrtulník po okolí létal skoro celý den. Takové slabší je, že nízko letící vojenský vrtulník vydává nezanedbatelné množství hluku.

Co se však nevěděl, že každý rok cvičí mimo jiné seskoky do vody. A skáčí do přehrady Seč, pochopitelně.

Motto dne

Neříkej, že něco nejde. Protože vždycky se najde nějaký blbec, který neví, že to nejde, a udělá to.

Ajťák dělník

Už je mi to všechno naprosto jasné. Tady krb s poctivým šestimetrovým zděným komínem, támhle nějaká pohovka a za ní stůl se židlema. Na podzim nebo na jaro ideální místo k posezení několika málo lidí.

Jenže má to jeden drobný háček. Dnes jsme vykopali základy pro komín. Ostatní základy ještě vykopány nejsou. No tak nevím. Možná stihnem čarodějnice 2011 :-)

Cesta

Dneska jsem konečně dorazil domů. Jak se zdá, zůstanu tu o chvíli déle, než jen pár hodin.

Cestovat ale 230 km o víkendu, kdy se střídají lidé na dovolené, byl celkem zážitek. Náklaďáky mají o víkendech zákaz jízdy a tak jich jelo jen velmi málo. Zato se však na vysočině začalo sklízet obilí. Takže jezdily traktory.

Dnes po dlouhé době jsem však zažil věc, kterou jsem skutečně nečekal. Seděl jsem za volantem osmiletého Mondea s dvoulitrovým benzínovým motorem se 4 ventily na válec. Celkem tedy nějakých 150 koňských sil pod kapotou. Použil jsem je všechny a skoro jsem si říkal, že bych jich tam mohlo být ještě o pár víc. Ono holt 5 lidí v autě už je celkem dost.

Ajťák vodákem

Dnes proběhl výlet na loďkách. Jel jsem na šestimístném raftu v sedmi lidech. Pravda, 2 členové byli 11 letí chlapci. Ale i tak na tom raftu bylo celkem husto.

Úsek Herbertov - Branná jsme zvládli za cca 5 hodin. Částečně to bylo kvůli poměrně častému zastavování na doplňování paliva pádlujícím - tentokráte byl v kurzu zlatavý mok s bílou pěnou z Budějovic. U Fíka točili dokonce řezané, tomu jsem neodolal.

Nikomu se nic závažného nestalo. Jen jedni se udělali hned ze začátku. Ale vzpamatovali se z toho a jeli v pohodě dál. Takže sláva výletu, nezmokli jsme, už jsme tu ;-)

Ajťák horolezec

Včera jsem dával sem na blog jako motto Litanii proti strachu. Jak jsem se později dozvěděl, pár lidí jsem tím vyděsil. Těmto lidem se omlouvám. Vyděsili jste se předčasně.

Pravé zděšení přišlo až dnes. Došli jsme totiž k vyhlídce. Ovšem k tomu se muselo vylézt na takový obrovský kus kamene - spíš menší skalku. V jednom místě se muselo lézt po žebříku. Nahoru to bylo v pohodě. Foťák jsem nerozbil, zato jsem nafotil na vrchu pár fotek (k dispozici budou až zvládnu edit ;-) ). Dolů už to však bylo o poznání horší. Žebřík v horní půlce ještě šel. Jenomže pak přišla na řadu holá skála. Vlastně ani tak holá, jako spíš mokrá. Sice nevím jak, ale nakonec jsem to slezl.

Po příchodu do stanice Lipno nad Vltavou jsme měli možnost sledovat obrat soupravy. Jedná se o dvoukolejnou stanici, kde končí trať. Dál již pokračuje pouze vlečka do elektrárny. Přestože jde o lokální jednokolejnou trať, je tato elektrifikována. Samotná stanice má sice pokladnu, ale obrat soupravy provadí vlakvedoucí se strojvedoucím. Krom pokladny není ve stanici žadný personál. Proč taky, když tam jede jeden vlak za 2 hodiny, že?

No nic, zítra pojedem nejspíš na loďky. Pokud se neutopím, tak sem ještě někdy něco napíšu :-)

Litanie proti strachu

Nesmím se bát.
Strach zabíjí myšlení.
Strach je malá smrt, přinášející naprosté vyhlazení.
Budu svému strachu čelit.
Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne.
A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel.
Tam, kam strach odešel, nic nebude.
Zůstanu pouze já.

-- Frank Herbert, Duna

Kdepak soudruzi z NDR udělali chybu?

Když jsem jednou takhle vystoupil ve stanici Rybník na jihu Čech z vlaku, ozvalo se hlášení s následujícím obsahem: "Mezistátní vlak InterCity číslo 101, Anton Bruckner, ze stanice Praha hl.n. do stanice Linz Hbf bude opožděn. Předpokládané zpoždění příjezdu a odjezdu vlaku bude asi 60 minut."

Velice jsem se podivil nad tím, že jde o mezistátní vlak kategorie InterCity. Až do teď jsem si myslel, že IC jezdí pouze a jenom vnitrostátně. No nic, zase jsem o něco chytřejší.

Až pozdějí jsem se dozvěděl, co se vlastně doopravdy stalo. Zde si to můžete přečíst. Šlo o to, že dva vlaky vyjeli z konců jednokolejné tratě proti sobě. Jeden by řekl, že s moderními zabezpečovacími zařízeními se to stát nemůže, ale zjevně může. Takže kdepak jsou ti soudruzi z NDR?

Tažná mula

Dnes jsme vyrazili na krátkou devítikilometrovou procházku. Jeden by řekl, že 9 km pěšky je otázkou maximálně 2,5 hodin. Jenže to bychom s sebou nesměli mít košíky na houby.

Vzhledem ke sbírání hub jsme měli co dělat, abychom daný úsek stihli za 4 hodiny. Šli jsme celkem 4. Já jsem nesbíral, protože já jsem šel na výlet, ne na houby. Takže jsem vyfasoval batoh. Zbylí 3 nasbírali jeden plný koš a druhý byl zaplněn ze tří čtvrtin.

Nakonec to dopadlo tak, že nosiči košů museli odpočívat. Tedy jsem v půlce cesty vyfasoval k tomu batohu ještě plný koš hub. A ještě jsem k tomu nesl svůj foťák, který na výlet beru vždy. Pohled to musel být vskutku nádherný.

Ale zase je pravda, že v době, kdy ostatní sbírali, jsem měl dost času pro hrátky s foťákem. Ještě budu muset nějak vyzkoumat editaci fotek v gimpu a bude vše naprosto dokonalé.

Překvapení na jihu Čech

Dnes jsme se byli projít po lese mezi stanicemi Rybník a Horní Dvořiště. Hub jsme našli celkem dost. I nějaké bedly. Takže budou řízky a houbový guláš.

Část značené turistické trasy vedla souběžně s tratí 196 České Budějovice - Summerau. Po příchodu do Horního Dvořiště jsme zde čekali na nádraží. A to by se jeden nestačil divit.

Spěšné vlaky mezi Českými Budějovicemi a Linzem vypravují Rakouské dráhy pěkné soupravy s Taurusem z jedné strany, řídícím vozem z druhé strany a dvěma vloženými vozy. Na soupravách je napsáno CityShuttle. Jezdí se v tom velice pěkně. Škoda, že jsem jel jen jednu zastávku.

Víc mě však na této trati překvapily vlaky nákladní. Zde i na krátkých nákladních vlacích jezdí dvojice Laminátek. I když ty vlaky mají něco kolem 15 vagónů. A to hned několika řad: 230, 240 a 340. A jezdí i různé řady spolu.

No holt co se dá dělat ...

Předpověď

Tak jsem dojel do jižních čech. Předpověď počasí vůbec nevyšla.

Varovali před přívalovými dešti. Za celou cestu jsem stěrače nepustil a druhou půlku cesty svítilo sluníčko. Sluníčko svítí do teď. Je jen nutné uznat, že vody teče ve Vltavě dost. Mnohem víc, než je v tuto roční dobu obvyklé. Zjevně uvolňují prostor v Lipenské přehradě.

Konečně mám čas zpracovat zážitky z tábora.

Pelinův blog: Moudro dne

Dovolil bych si vypůjčit jedno z mnoha mouder, která se vyskytla na odkazovaném blogu.

Pelinův blog: Moudro dne: "Rozesměj publikum! Zažeň jeho nudu. A nebude-li si tě vážit a zapomene na tebe ve chvíli, kdy projde dveřmi, nevadí. Lidé vždycky zapomínají na ty, kdo pro ně něco udělali

Sacha Guitry"

Povodně

Po příjezdu z tábora zjišťuji, co se dělo. Zejména pak minulý víkend, kdy byly lokální povodně. Okolí mého bydliště bylo zjevně poničeno v poměru se zbytkem ČR celkem dost.

V jednom místě museli bagrem překopat silnici, aby voda z polí obtekla vesnici. Překopat znamená zrušit komplet i s podložím.

Ve S* šli údajně 2 vlny vody po sobě. Jedna povrchová, z polí. Proti té se domorodci ubránili pytlema s pískem. Pak se ale zvedla spodní voda a vyletěla kanálama nahoru. A proti tomu už nebylo obrany. V některých místech okresu bylo i metr vody.


Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.

Na chvilu doma

Tak jsem se vrátil z tábora. Poslední dva dny tábora byly poněkud náročné. Ve čtvrtek se hrála noční hra. Takže jsem spal jestli 6 hodin, tak hodně moc.

No a v pátek jsme vypalovali CD s fotkama pro děti i vedoucí. Celkový počet vyráběných CD byl 81. Začali jsme relativně brzo, už kolem 21:00. Vlivem technické závady na jedné ze 3 vypalovaček se však vypalování prodloužilo a skončilo až někdy po jedné hodině ranní. Budíček byl v 7:30. Takže taky sotva 6 hodin spánku.

K tomu jsme vyhodnocovali anketu, kterou vyplňovali děti. Nebo vlastně spíš kolega vyhodnocoval. Začež jej obdivuji, protože já byl naprosto nepoužitelný.


Ještě bych mohl zhodnotit samotný odjezdový den. Ten letošní byl extrémně hektický. Narozdíl od minulých let odjížděli s dětmi i vedoucí ve stejný čas. Minulé roky vedoucí zůstávali až do neděle.

Přestože ještě ve 12:00 bylo v táboře spousta lidí, včetně několika vedoucích, pracovali všeho všudy 2 lidi. Ostatní se flákali nebo kecali. Ano, patřil jsem tentokrát do druhé skupiny lidí. Ale jelikož téměř vždy patřím do té první skupiny, tak jsem si řekl, ať si to užije někdo jiný.


No a když už jsem dojel domů, tak vybalím táborové, zabalím věci na dovolenou a zítra zase odjedu na týden pryč. Takže závěrečné zhodnocení tábora bude asi až za týden.

Pramice

Tak jsme dnes chtěli jít s dětma na celodenní výlet. A samozřejmě přišel přívalový déšť. A taky znějící siréna; dost možná volala hasiče do služby kvůli vytopeným sklepům.

Ráno napršelo tolik, že kanály nestíhaly pobírat příval a ucpaly se. Výsledkem byla potopa v níže položených částech tábora. A v té úplně nejnižší části tábora sídlí ITC. Před ním bylo vody po kotníky. Nasadil jsem tedy sandály a krátké kalhoty. Chlupy na nohách však před vodou uchráněny nezůstaly.

Až se příště stane něco podoného, budu požadovat služební pramici.

Pochvala

Je zvláštní, kolik fotek se dá nafotit za den. Třeba za včerejšek (2.8.2010) jsem nafotil téměř 140 fotek. Z toho asi 110 v průběhu tříhodinové části odpoledne. Což by znamenalo cca každé 3 minuty 2 fotky. Při tom jsem zvládal několikrát přesun z jednoho konce hracího území na druhý, což bylo asi kilometr.

To by mohl byl důvod, proč jsem dnes z půlky mrtvý. Možná jsem měl jít ještě večer do sprchy. Nešel jsem. Teda šel jsem až dneska. Hned se cítím lépe.

Ještě v průběhu odpoledne mne však nesmírně potěšila hláška jediné profesionální fotografky, která na tábor jezdí. Nutno dodat, že viděla pouze náhled fotky na displeji foťáku. Dnes večer uvidí větší na notebooku. Tak uvidíme, co na to řekne. Některé z těch fotek nejsou úplně ideálně ostré ....

Vnímající lidé

Kolik znáte lidí, kteří jsou schopní Vás pochopit? Skutečně se vcítit do Vaší situace, pochopit ji a zkusit Vám nějak pomoci. Schválně, kolik? Tři? Čtyři? Pokud víc, gratuluji.

A kolik lidí znáte celkem? Osm set? Tisíc? Nebo snad ještě víc?

Takže to znamená, že jeden z dvou set lidí je schopen vnímat? A není to málo Antone Pavloviči? Co když jste navíc jeden z těch lidí? A těch pár výjimečných osob je svým trvalým bydlištěm rozeseto po celé republice?

Takže kdo pomůže mě, když to potřebuji? A pozná vůbec někdo, že něco takového potřebuju?

Neštvi se

Neštvi se s každou blbostí.

Je zvláštní, kolik lidí mi již tuto větu řeklo. V různých situacích, různých skupinách a v různých jazykových výrazech. Pokaždé však věta znamenala totéž.

No jo, ale když ale to se lehko řekne. Prostě v situaci, kdy si půlka lidí kolem Vás myslí, že jste strašnej flákač a bůh ví co ještě, nejde být absolutně klidný. Ano, je možné, že ta polovina změní svůj názor po dodání rozumného vysvětlení. Ale v daný okamžik Vám do očí řeknou to nejhorší, co si o Vás myslí. Což v okamžiku, kdy toho máte po celodenní dřině, navíc bez teplého oběda, tak akorát dost, zrovna nepotěší.