Vynález telefonu

Když Graham Bell vynalezl telefon, měl už dva zmeškané hovory od Járy Cimrmana.

Podivný sen

Po několika bezesných týdnech opět dorazil sen, který jsem si zapamatoval a dokážu jej sepsat do souvislého textu.

Sen začíná mým pátečním příjezdem k babičce na Severní Moravu. Ta podle očekávání není doma. Šel jsem na záchod. Je takové zvláštní, že to nebyl ten záchod, který znám z domu své babičky. Zde jsem si všimnul, že radiátor je teplý. Po vykonání potřeby jsem šel zkontrolovat termostat a ten skutečně dával plynovému kotli příkaz k topení. Ten termostat vypadal přesně jako ten u babičky doma. Přemýšlel jsem, zda nemám vypnout plynokotel a jít zatopit dřevem do sklepa. Zatápění sice není jednoduchá záležitost, ale teplo z dřeva je příjemnější, než teplo z plynu.

V tom neočekávaně přišli domů babička s dědou. A hádali se. Když jsem jim dal jasně najevo, že se hádají a že se mi to nelíbí, byl jsem dost rázně umlčen. Čímž sen skončil.

Gymnázium Josefa Ressela Chrudim

Moje mamka se jako správce sítě na chrudimském gymnáziu potkává se spoustou zajímavých lidí. Tak třeba dneska řekla jedné z učitelek nechť se přihlásí do své nové mailové schránky přes webmail. Ona učitelka se otázala cože má dělat s těma podivnýma písmenka, která zněla https://www.gjr.cz/webmail. Po odpovědi, že je má přece napsat do prohlížeče, přišel zásadní dotaz: "A to je co?"

Nebo si představte situaci, kdy přijdete k počítači v počítačové laboratoři ve škole. Zjistíte, že je někdo přihlášen. Co udělá normální soudný člověk? Já bych nejdříve šel hledat jiný volný počítač. Pokud bych takový nenašel, přihlášeného uživatele bych odhlásil a přihlásil bych sebe.
Ale naši milí učitelé z gymnázia ne. Oni si sednou k počítači a vesele pracují pod cizím uživatelem. A když jim správce sítě nadává, že tohle fakt nejde, tak se tváří jako že "pojďme jí tam něco provést".

Takže vážení vyučující na GJR,
do dnešního dne jsem byl pyšný na to, že jsem úspěšně absolvoval GJR. Ode dneška se hluboce stydím za to, že jsem na ten ústav kdy páchnul.

Staré Palučiny

Minulou sobotu skončila XXXI. Palučinská šachová škola, pořádaná na Seči. A kde že se vzalo místní označení Palučinská? Od prvního místa konání, Palučin. Tábor zde mohl proběhnout 22x, než se majiteli nedalekého domku povedlo to, oč usiloval několik let - zrušit tábořiště.

V tábořišti byla jediná zděná budova, v ní se nacházela kuchyně, sprchy, dvě ložnice a klubovna. Naproti ní přes vyasfaltovaný plácek se nacházel krmelec, tedy vybetonovaná podlaha s dřevěnou ohrádkou a střechou. Když jste se postavili na asfalt tak, že jste měli budovu po levé ruce a krmelec po pravé, koukali jste na náměstíčko s ping-pongovým stolem, tvořené z chatiček vyskládaných do tvaru písmene U. Další chatičky již byly mimo hlavní náměstíčko v řadě jako kdyby pokračující ze spodní hranou písmene U. Chatičky tedy tvořily tvar, který lze nakreslit dvojicí znaků _U. Před touto řadou chatiček se nacházel rybník. Na druhou stranu od písmene U v lese byly suché záchody.

Pozemek se zděnou budovou, bývalou hájenkou, byl v majetku nedaleké obce Janovice. Od této obce jej mělo pronajato chrudimské DDM, které si zde vybudovalo vše ostatní. K tomuto pozemku náležela i polovina zmíněného rybníku. Druhá polovina, ta se stavidlem, patřila našemu milému sousedu, panu Š*.

Pan Š* se nás z tábořiště snažil vyštípat již několik let. Několikrát volal policii kvůli porušení zákona, přitom k žádnému porušení zákona nedošlo. Jenom prostě neměl rád hluk, který se přirozeně nesl z tábora. Několik posledních let jsme v táboře strávili s vypuštěným rybníkem. Konec však nastal poté, kdy se pan Š* stal starostou obce Janovice. Za obci pronajal pozemek sobě jako fyzické osobě místo toho, co by prodloužil nájemní smlouvu s DDM.

Následující fotka ukazuje dnešní pohled z výše zmíněného místa: zděna budova po levé ruce, (bývalý) krmelec vpravo a (bývalé) náměstíčko.




Tak, a teď se všichni otočte. Nechci, abyste viděli dospělého člověka brečet.

XXXI. Palučinská šachová škola II

Jak již bylo předesláno v předchozím příspěvku, přichází druhá část. Ta negativní.

Ve druhé polovině roku 2010 jsem se dobrovolně přihlásil na pozici webmaster našeho občanského sdružení. Tehdy jsem ještě netušil, co to znamená. A nebyl jsem na to zcela připraven. Což je v první řadě moje chyba. V druhé řadě i můj trest a zároveň moje životní zkušenost.

V průběhu tvorby stránek i soutěže o logo mi bylo více či méně taktně naznačeno, že jsem totální idiot, co nic neumí. Což mi bylo naznačeno několikrát i během letošního tábora. Moje chyba je v tom, že jsem měl očekávat tak velký tlak, být na něj připraven a ustát jej. Udělal jsem nejednu chybu a tlak jsem neustál.

Rozhodl jsem se tedy předat štafetu dál. Rozhodl jsem se tam i přes silnou pozitivní injekci od dětí a jejich rodičů. Ta negativita od ostatních vedoucích tábora je prostě silnější, než já dokážu v tuto chvíli snést.

Možná je to způsobeno mým relativně nízkým věkem. Což se může zlepšit mým dočasným opuštěním funkce webmastera s tím, že tu pozici mohu znovu obsadit někdy později.

Možná je to mojí povahou. Kterou asi nikdo nikdy nezmění. Leda časem se mohou ostré hrany zbrousit. Což je předchozí případ.

Novému webmasterovi PŠŠ přeji hodně štěstí a pevné nervy.

Moudro dne

Nemůžete vyhrát hádku s blbcem. Nejdříve Vás stáhne na svoji úroveň a poté ubije zkušenostma.

XXXI. Palučinská šachová škola I

Konečně jsem se odhodlal k napsání prvního blogpostu ohledně tábora zmíněného v nadpisu. 60 hodin, 2,5 dne, po jeho skončení. Ten tábor pro mne znamenal dost věcí. Tolik, že se to nevejde do jednoho blogpostu.

V letech 2004-2008 včetně jsem jezdil na tábor jako instruktor. Vždy byl byl můj oddílový vedoucí A* a k němu zpravidla nějaká osoba ženského pohlaví - pokaždé jiná. Mě i A* to vyhovovalo. Pokud dotyčná osoba ženského pohlaví z nějakého důvodu nemohla, zvládali jsme oddíl s přehledem ve dvou místo ve třech. Rok 2009 byl pro mě temnou můrou - byl jsem na táboře po 13. a to se asi projevilo. Tehdy jsem se rozhodl, že nemůžu dělat 2 funkce (člen IT týmu a oddílový vedoucí) zároveň. Došel jsem k názoru, že jedné funkce se musím vzdát. Pro rok 2010 jsem se zkusil vzdát se funkce oddílového vedoucího. Což, jak jsem zjistil později, nebyla šťastná volba. Pro letošní rok jsem to tedy zkusil obráceně. Byl jsem "jenom hloupý oddílový vedoucí".

A tábor sám o sobě byl lepší, než ten předchozí. Na ročníku 2010 mi vadilo to, že jsem byl jenom zalezlej u PC a děti jsem dohromady nepotkal. Úsměv dětí jsem neviděl, ale všechny sr*čky od vedoucích jsem schytal. Letos jsem těch sr*ček dostal taky dost, možná víc jak loni, ale nefalšovaný úsměv osmiletých dětí to vyvážil.


Ale letos se udála jedna významná změna. Dokud jsem byl v oddíle s A*, byl jsem jakoby zástupce vedoucího. Věděl jsem, že je ještě někdo nademnou, kdo mne hlídá. Letos jsme oba byli na stejné úrovni. Kdysi jsem byl instruktor a nademnou oddílový vedoucí. Letos jsme byli dva oddílový vedoucí. A z toho jsem byl já starší, s prokazatelně větší praxí; já byl ten, kdo měl být úplně na vrcholu vedení daného oddílu.

To byla popravdě dost výrazná změna. Ne všechno jsem zvládl tak, jak bych si představoval. Ale kdo dělá ve 23 letech věku všechno správně? Jedno mám jasné: chci se ze svých chyb poučit a příští rok jet na tábor znovu jako oddílový vedoucí. Jako lepší oddílový vedoucí.