Dnes se mi zdál jeden zvláštní sen, který by podle mého mohl něco naznačovat. Dokonce i si myslím co konkrétně naznačuje. Prozradím to ale až na konci. Nejdříve ten sen.
Sen začíná tím, že se vzbudím v pokoji ne nepodobném pokoji na vysokoškolské koleji 17. Listopadu Karlovy Univerzity v Praze. Ve dveřích pokoje stojí můj spolužák z gymnázia D*B* a můj kamarád ze šachového tábora A*J* (1).
Po střihu se ocitáme pravděpodobně v rodinném domku jednoho z nich. Ve společnosti těchto dvou se cítím velice příjemně. Přesto mne chování A*J* docela zaráží. Chová se spíš jako desetileté dítě, které znám už delší dobu a má ke mě blízko. Ve skutečnosti je mu 17. (A znám ho delší dobu. A myslím, že jsou lidí, kteří ke mě mají blíž.)
I přes příjemné prostředí se o chvíli později balím a odcházím na jakousi oslavu. Jakmile tam přijdu, všichni po mě něco chcou. Začnu vyklízením jakési myčky. Po jejím vyklízení se opět balím a odcházím zpět k výše zmíněnému domu. Sen končí zazvoněním v tom domě.
A teď moje vysvětlení: Nemá náhodou moje podvědomí v plánu opustit něco příjemného a nemohlo by toho později litovat?
Poznámky:
(1) Je zvláštní, že ve snu se tváří jako bratranci. Při tom mému vědomí není známo, že by se znali.
sobota 28. května 2011
středa 25. května 2011
Moudro dne
Nemůžete vyhrát hádku s blbcem. Nejdříve Vás stáhne na svoji úroveň a poté ubije zkušenostma.
pondělí 23. května 2011
neděle 15. května 2011
Osudová chyba
Udělal jsem hroznou chybu. Dost možná budu kvůli této chybě trpět po zbytek svého života. Nebo že bych se vysvobodil a nakonec to pro mne byla úleva?
Nedavno jsem na blogu popisoval rozhovor se svým strýčkem, který chtěl spáchat sebevraždu. V podstatě jsem mu řekl to, že jestli mu to přijde nefér, může se bránit. Což on nakonec udělal. Ale to není ta chyba, kterou jsem udělal. Já osobně to beru tak, že jsem zachránil jeden lidský život.
Ta chyba je, že jsem se o možné sebevraždě prokecl jeho dnes už bývalému tchánovi, mému dědovi. Svoji chybu jsem si však uvědomil až o den později, když jsem mluvil s babičkou. Děda jí to pochopitelně řekl. Výsledek je ten, že jsem strašnej hajzl, kterej přilejvá olej do ohně. Dost možná to babička dá strejdovi sežrat. Ale já doufám, že to bude jenom horší pro její nejmladší dítě a pro 3 z 5 vnoučat. Abych se jí mohl jednou vysmát do očí.
Ale do té doby budu tvrdit, že oheň mám rád. A tedy přileju oleje o trochu víc. Dokud bude babička trvat na svém, že přilévám oheň do vody, nechci ji vidět. Nezajímají mě narozeniny, svátky, svatby, pohřby ani křesťanské svátky jako Vánoce nebo Velikonoce (stejně jsem ateista, tak vo co go).
Mno nic, tak já jdu naformulovat omluvnou facebookovou zprávu strejdovi a mail babičce, že ve čtvrtek nepřijdu na oběd. Ani v pátek. Ani příští čtvrtek. Ani příští pátek. A ještě dlouho po tom ne.
Nedavno jsem na blogu popisoval rozhovor se svým strýčkem, který chtěl spáchat sebevraždu. V podstatě jsem mu řekl to, že jestli mu to přijde nefér, může se bránit. Což on nakonec udělal. Ale to není ta chyba, kterou jsem udělal. Já osobně to beru tak, že jsem zachránil jeden lidský život.
Ta chyba je, že jsem se o možné sebevraždě prokecl jeho dnes už bývalému tchánovi, mému dědovi. Svoji chybu jsem si však uvědomil až o den později, když jsem mluvil s babičkou. Děda jí to pochopitelně řekl. Výsledek je ten, že jsem strašnej hajzl, kterej přilejvá olej do ohně. Dost možná to babička dá strejdovi sežrat. Ale já doufám, že to bude jenom horší pro její nejmladší dítě a pro 3 z 5 vnoučat. Abych se jí mohl jednou vysmát do očí.
Ale do té doby budu tvrdit, že oheň mám rád. A tedy přileju oleje o trochu víc. Dokud bude babička trvat na svém, že přilévám oheň do vody, nechci ji vidět. Nezajímají mě narozeniny, svátky, svatby, pohřby ani křesťanské svátky jako Vánoce nebo Velikonoce (stejně jsem ateista, tak vo co go).
Mno nic, tak já jdu naformulovat omluvnou facebookovou zprávu strejdovi a mail babičce, že ve čtvrtek nepřijdu na oběd. Ani v pátek. Ani příští čtvrtek. Ani příští pátek. A ještě dlouho po tom ne.
sobota 7. května 2011
Za dobrotu na žebrotu II
Seběhly se mi dvě věci. Mamka po operaci nesmí šlápnou na nohu, chodí tedy o berlích a všechno se jí musí nosit. Od minulého podzima máme stavební povolení na přístavbu ke stávající budově na zahrádce v místní zahrádkářské kolonii.
Takže výsledek je, že pokud náhodou nenesu mamce pití nebo nezalévám její kytky, tak nosím cihly o hmotnosti cca 23 kg v počtu ks skoro 200.
Ale to není to nejhorší. To nejhorší je, že dostanu vynadáno za to, že si dovolím jít pro vodu na kytky zrovna v okamžiku, kdy tatínek něco dělá v kuchyni. Takže se na mě začne tvářit jako na strašný hovado, který něco chce ve dřezu zrovna ve stejnou chvíli jako on.
Takže dost. Já končím. Na tohle nemám. Má někdo tip na personální agenturu?
Takže výsledek je, že pokud náhodou nenesu mamce pití nebo nezalévám její kytky, tak nosím cihly o hmotnosti cca 23 kg v počtu ks skoro 200.
Ale to není to nejhorší. To nejhorší je, že dostanu vynadáno za to, že si dovolím jít pro vodu na kytky zrovna v okamžiku, kdy tatínek něco dělá v kuchyni. Takže se na mě začne tvářit jako na strašný hovado, který něco chce ve dřezu zrovna ve stejnou chvíli jako on.
Takže dost. Já končím. Na tohle nemám. Má někdo tip na personální agenturu?
čtvrtek 5. května 2011
Noční můra?
Až teď jsem si našel čas sepsat sen ze začátku týdne. Nebo jsem možná našel odvahu. Ve snu se cestovalo na lodi. To je věc, kterou jsem vždy nenáviděl. Kdykoliv jsme na dovolené jeli jen kousíček na lodi, udělalo se mi špatně. Z celého dne jsem si pamatoval jen to, jak mi bylo špatně na lodi.
No ale ke snu. Sen začíná v okamžiku, kdy přicházím ke kapitánovi jakési lodi, možná rybářské. Žádám jej, aby mne svezl "na druhou stranu" (na druhou stranu čeho se dokonce snu nedozvím). Nabízím mu i nějaké peníze - vlastně všechny peníze, které mám v peněžence.
Nakonec vyplouváme. Já jsem v kabině s kapitánem. Pár chvil po vyplutí nabíráme rychlost větší, než jsem od dané lodi očekával. O něco později vplouváme do jakéhosi tunelu. Tunel je osvětlen podobně, jako bývají osvětleny tunely silniční. Tunelem jedeme značnou rychlostí. Za této situace sen končí. Pocit, který ve mně po probuzení zůstal, by se dal shrnout následující otázkou: Chci ven, nebo ne?
No ale ke snu. Sen začíná v okamžiku, kdy přicházím ke kapitánovi jakési lodi, možná rybářské. Žádám jej, aby mne svezl "na druhou stranu" (na druhou stranu čeho se dokonce snu nedozvím). Nabízím mu i nějaké peníze - vlastně všechny peníze, které mám v peněžence.
Nakonec vyplouváme. Já jsem v kabině s kapitánem. Pár chvil po vyplutí nabíráme rychlost větší, než jsem od dané lodi očekával. O něco později vplouváme do jakéhosi tunelu. Tunel je osvětlen podobně, jako bývají osvětleny tunely silniční. Tunelem jedeme značnou rychlostí. Za této situace sen končí. Pocit, který ve mně po probuzení zůstal, by se dal shrnout následující otázkou: Chci ven, nebo ne?
pondělí 2. května 2011
Boj za spravedlnost aneb Tetička a strýček IV
Super. Dosáhl jsem svého. Dosáhl jsem toho znalostí sebe samotného.
Přestože tetička a strýček jsou rozvedení od půlky prosince, což je už skoro 5 měsíců, dosud nemají rozdělený majetek. Je to sice trochu zvláštní, ale co už.
Problém byl v tom, že nikdo neví, jakou má jejich majetek hodnotu. A každý pochopitelně tvrdí něco jiného. Rodiče tety, moji prarodiče navíc tvrdí následující 2 tvrzení:
1) Strýc nevydělává peníze a má jenom dluhy.
2) Strýc by měl dát spoustu peněz.
Asi to nechápu. Ale mě ty dvě tvrzení přijdou značně protichůdná.
Strýc při tom tvrdil, že je všechno nefér a že po něm chtějí strašně moc peněz a že když je nedá, že si o něm všichni budou myslet, že je zloděj. Tak jsem jej přesvědčoval, ať se brání a ať nechá rozhodnout soud. Hodně dlouho nechtěl. Ale nakonec se minulý týden rozhodl požádat soud o rozsouzení.
Nezbývá mi, než mu popřát hodně štěstí u soudu.
Přestože tetička a strýček jsou rozvedení od půlky prosince, což je už skoro 5 měsíců, dosud nemají rozdělený majetek. Je to sice trochu zvláštní, ale co už.
Problém byl v tom, že nikdo neví, jakou má jejich majetek hodnotu. A každý pochopitelně tvrdí něco jiného. Rodiče tety, moji prarodiče navíc tvrdí následující 2 tvrzení:
1) Strýc nevydělává peníze a má jenom dluhy.
2) Strýc by měl dát spoustu peněz.
Asi to nechápu. Ale mě ty dvě tvrzení přijdou značně protichůdná.
Strýc při tom tvrdil, že je všechno nefér a že po něm chtějí strašně moc peněz a že když je nedá, že si o něm všichni budou myslet, že je zloděj. Tak jsem jej přesvědčoval, ať se brání a ať nechá rozhodnout soud. Hodně dlouho nechtěl. Ale nakonec se minulý týden rozhodl požádat soud o rozsouzení.
Nezbývá mi, než mu popřát hodně štěstí u soudu.
neděle 1. května 2011
Snové sjezdování
Dnes nad ránem se mi zdál již druhý sen týkající se lyžování. Respektive ani ne tak lyžování, jako spíš dění okolo.
Sen začíná příchodem do pokoje hotelu, kde jsme byli ubytováni. Pokoj celkem slušný dvoulůžkový. Akorát měl nějaké naprosto nesmyslné číslo. No nic, obleču se na lyže, vezmu klíče a jdu.
Následoval střih. Najednou jsem stoupal do schodů hotelu zjevně se vracejíc z lyžování (mokrá bunda, lyžáky v ruce). Došel jsem do patra, kde měl být můj pokoj. Přečetl jsem si všechna čísla pokojů a porovnával je s číslem na klíčích. Ani jedno nesedělo. Šel jsem tedy přes jakousi společenskou místnost patra, kde měly být dveře do druhé chodby s pokoji. Jenže ty dveře jsem nenašel. Tak jsem si přisedl k jakýmsi cizím lidem a začal se s nimi bavit. Ptali se mne, proč nejsem převlečený jako všichni ostatní. Odpověděl jsem, že jsem zapomněl, kde je můj pokoj. Začali se mne vyptávat, proč jsem zapomněl, jestli jsem neutrpěl v poslední době nějaké trauma. Co mě ale zaráží je to, co jsem na toto odpověděl. Ani nevím proč, ale začal jsem povídat o příhodě z loňských Velikonoc. Pro ty cizí lidi byla zajímavá zejména osoba A*M*, o které tvrdili, že ji znají.
Celý ten sen byl takový zvláštní tím, že byl takový jakýsi rozmazaný. Nikde žádné detaily. Když jsem šel po schodech nahoru, cítil jsem na sobě vlhké oblečení. Ale nemůžu s naprostou jistotou tvrdit, že jsem měl bundu. Cítil jsem, že něco docela těžkého nesu v ruce. Ale jsou to skutečně lyžáky?
Sen začíná příchodem do pokoje hotelu, kde jsme byli ubytováni. Pokoj celkem slušný dvoulůžkový. Akorát měl nějaké naprosto nesmyslné číslo. No nic, obleču se na lyže, vezmu klíče a jdu.
Následoval střih. Najednou jsem stoupal do schodů hotelu zjevně se vracejíc z lyžování (mokrá bunda, lyžáky v ruce). Došel jsem do patra, kde měl být můj pokoj. Přečetl jsem si všechna čísla pokojů a porovnával je s číslem na klíčích. Ani jedno nesedělo. Šel jsem tedy přes jakousi společenskou místnost patra, kde měly být dveře do druhé chodby s pokoji. Jenže ty dveře jsem nenašel. Tak jsem si přisedl k jakýmsi cizím lidem a začal se s nimi bavit. Ptali se mne, proč nejsem převlečený jako všichni ostatní. Odpověděl jsem, že jsem zapomněl, kde je můj pokoj. Začali se mne vyptávat, proč jsem zapomněl, jestli jsem neutrpěl v poslední době nějaké trauma. Co mě ale zaráží je to, co jsem na toto odpověděl. Ani nevím proč, ale začal jsem povídat o příhodě z loňských Velikonoc. Pro ty cizí lidi byla zajímavá zejména osoba A*M*, o které tvrdili, že ji znají.
Celý ten sen byl takový zvláštní tím, že byl takový jakýsi rozmazaný. Nikde žádné detaily. Když jsem šel po schodech nahoru, cítil jsem na sobě vlhké oblečení. Ale nemůžu s naprostou jistotou tvrdit, že jsem měl bundu. Cítil jsem, že něco docela těžkého nesu v ruce. Ale jsou to skutečně lyžáky?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)