Obrana Československa

Dnešní sen se odehrává v Československu před druhou světovou válkou. Z nějakého důvodu se schováváním před dopadením policií. Pak zazní sirény a já se jdu spolu s ostatními někam schovat. Tam mě policie dopadne.

Pak následuje přeskok ve snu. Opět se schovávám před policií a opět zazní sirény. Tentokrát se mi však pozornosti policie povede uniknout.

Po dalším střihu jsem v nějaké celé a někdo mě vyslýchá. Pravděpodobně někdo velmi vážený od policie. Tento muž mě následně vede k nějaké ženě. Když se mu žena začne věnovat, povede se mi utéct.

Při dalších sirénách se mi nepovede se ani dostat do krytu a chytí mne. Stojím společně se dvěmi kamarády před nějakými vojenskými důstojníky. Mým kamarádům řeknou, že jdou do války jako řadoví vojáci. Mě začnou vysvětlovat, že jsem celkem obstojně utíkal před váženým policistou a že mě teda chtějí k odstřelovačům. V průběhu vysvětlování se za vojáky objeví ten policista, co mě vyslýchal a tváří se pyšně. Dají mi do ruky dlouhou zbraň, kterou mám používat. Chvíli zkoumám hledáček. Pak říkám něco ve smyslu, že jsem ochoten bránit Československo. Vojáci říkají, že Československo stojí za mnou. A tím sen končí.

Oběd

Vydali jsme se v práci na oběd, jako každý den do té stejné restaurace. Problém je, že tu cestu, kterou jdeme, vůbec nepoznávám. Ale všichni se tváří, že je všechno v naprostém pořádku. Začínám přemýšlet o nějaké rekonstrukci, na kterou jsem vlivem léčby jistých zdravotních problémů mohl zapomenout.

Když přijdeme do restaurace, tak zjišťuji, že ta taky vypadá úplně jinak. Ve snu to přikládám přestavbě způsobené změnou provozovatele. Když přijde paní objednat jídlo, už mám před sebou nealkoholické pivo. Když ji řeknu svoji objednávku jídla, zeptá se mě, jestli si nedám normální pivo. Chvíli váhám a pak odmítnu. A tím sen končí.

Cyklistika

V tomto snu jsem cyklistou na nějaké velké akci typu Tour de France. Po dojezdu jedné z etap mě ošetřuje nějaká slečna. Kontroluje mi puchýře na prstech jedné nohy. Žádné puchýře tam naštěstí nejsou a nic v tom místě nebolí.

Další scéna je diskuze s někým z týmu, nejspíš s jakýmsi trenérem. Z jeho slov jsem vyrozuměl, že na nováčka do nevedu špatně, ale že je ještě co zlepšovat. Následně diskutuji se svým bratrem o své ztrátě na čelo závodu. 7 minut není úplně málo, ale ještě není nic ztraceno.

Následně jako divák sleduji sleduji svůj vlastní dojezd do cíle další etapy. Tuto etapu vyhrávám.

Následně s nějakou jinou slečnou jdeme za nějakou paní doktorkou, která se stará o moji protézu, nebo ortézu, nebo něco takového. Jdeme jakýmsi tajným vstupem. Přes několik dveří se dostaneme na záchod a když otevřeme klasické dveře že záchoda, ocitáme se v bytě doktorky. Té ihned oznamuji, kde mě to tlačí a dře. Vyjadřuje se ve smyslu, že to nebude problém, že to upravíme. V tom mi zazvoní budík.

Dětství

Dětství končí, když zjistíš, že spánek není trest, ale dar.

Návratový multisen

Dneska jsem si po dlouhé době zapamatoval nějaký sen.

V práci jsme se měli vracet do původního místa. Jel jsem vlakem na zastávku, kam jsem asi kdysi jezdíval. Vystupoval jsem na poslední chvíli, zřejmě jsem už odvyknul vystupovat na této zastávce. Na nejkratší cestě se nacházely osoby tmavší pleti a tvářily se, že by mi možná chtěly něco udělat. Zvolil jsem jinou cestu.

Střih ve snu. Vycházím do nějaké budovy. Dále jdu po nějakých schodech. Cestou si říkám, že je to celkem pěkná budova. Když dojdu nahoru, chvíli zmateně běhám po patře a hledám, kde by to tak asi mohlo být. Po chvíli si říkám, jestli jsem ještě dneska neměl jít tam, kde jsem byl v práci ještě včera.

Nyní přichází další střih. Nebo možná jde o další sen, sám pořádně nevím. Měli jsme se stěhovat z domu zpátky do bytu. Nechce se mi do bytu ani náhodou. Po dalším střihu se ocitám u babičky z mamčiny strany na chodbě. Zde je spousta věcí na zemi, pravděpodobně ještě neuklizených po stěhování. Snažím se mezi věcmi prokličkovat a moc mi to nejde. Ze dveří, ke kterým se snažím dojít, vyleze mamka. Začne mi nadávat, že prostě tohle ještě nestihla uklidit. V průběhu nadávání mi zazvoní budík. A já jsem za to vlastně rád. Protože dostávat vynadáno za to, že chci projít chodbou, fakt nepotřebuji.

Dítě

Tak nějak matně si vzpomínám na sen, který se mi zdál dneska. Krmím v něm nějaké hodně malé dítě z lahvičky zakončené dudlíkem. V tom snu mě to celkem baví. Nic dalšího si nepamatuji.

Ruce

Ruka, která ti pomáhá vstát, je cennější, než všechny ruce, které tě objímají, když stojíš.

Šachový turnaj

Dnešní sen je možná ovlivněn včerejší návštěvou jistého odborníka a probíranými tématy.

Jsem na nějakém dětském šachovém turnaji jako rozhodčí. Snažím se uklidnit dva vedle sebe sedící kluky. Ti dělají hluk a perou se. Když ani po několikáté výzvě nepřestanou, oběma partii zkontumuji. Při tom jim dost naštvaně dám najevo, že tohle přehnali. Jdu toto nahlásit hlavnímu rozhodčímu ze Světlé nad Sázavou. Ten si to napíše, ale řekne něco ve smyslu "já si to prověřím". Po tomto se vracím zpátky k těm šachovnicím. Obě dvě jsou neuklizené. Tedy je jdu uklidit. V tu chvíli si všímám, že jeden z těch zlobících kluků tam smutně sedí. V tu chvíli zazvoní budík a já se ze sna probouzím s myšlenkou na to, jestli jsem se zachoval správně.

Cesta na dovolenou

Dnešní den celý pojednává o cestě pravděpodobně na dovolenou. Rozhodně jde o cestu vlakem do Španělska.

Sen začíná v jakémsi vlaku z Prahy do Pardubic. V Pardubicích mám přestoupit na jiný vlak kamsi do Španělska. Na začátku je všechno v pohodě.

Ale pak si začínám uvědomovat, že vlastně nemám žádná eura. A taky že vlastně ani pořádně nevím, kam to jedu. A taky proč vlastně jedu z Prahy do Pardubic, když tím následujícím vlakem pojedu zase zpátky do Prahy.

Následně se vydám do jiného vagónu s cílem koupit si pivo. Nejprve oslovím jednu servírku. Ta mě odkáže na svoji kolegyni. V tu chvíli se ze sna probouzím s pocitem, že jsem vyrazil na cestu těžce nepřipraven a že to byla strašná blbost.

Cesta tam a zase zpátky

Dnešní sen ssi bohužel pamatuji jen z části. Holt ještě nemám u postele blog a tužku, abych si mohl napsat poznámky.

Společně s několika dětmi z letního tábora, kam jsem kdysi jezdil, se snažíme dohnat jednoho chlapce z tábora. Nejprve cestujeme někam na vrchol. Způsob cesty si téměř nepamatuji, možná šlo o lanovku. Na vrcholu se rozejdeme a prohledáváme budovu. Nakonec přijdeme do jakési restaurace. Tam chvíli mluvím se skupinkou starších dam (tak ve věku 60 až 70).

Pak vycházím před restauraci, kde se potkávám s jednou hledajících slečen. Té zapadne za triko cosi plastového a zasekne se jí to zoubky o nátělník v oblasti hrudníku. Trochu histericky se dožaduje, abych jí to vyndal a zneškodnil. Bez váhání tak udělám.

Rozhlédnu se kolem a kdesi dole uvidím toho hledaného chlapce. Rozhodnu se, že se tam vydám po asfaltové cestě pěšky. Oznamím to té slečně, otáčím se a velmi rychlým krokem se vydám po cestě. A tím sen končí.

Nemoc

Po dlouhé době jsem si zapamatoval něco málo ze svých snů. Sny se mi zdáli minimálně dva. Jeden z nich si ale vůbec nepamatuji. Ten druhý si pamatuji jen matně. Pokusím se jej popsat na následujících řádcích.

V tomto snu máme v práci kolegu, který byl delší dobu nemocný, ale nedávno se vrátil do práce (možná dokonce dneska). Je zjevně výrazně mladší, než já. Odhadem někde na hranici plnoletosti. Když na něj koukám, říkám si něco ve smyslu "docela pěknej kluk".

Sedím s ním někde opřený o zeď. To místo je ve snu dost zamlžené. Ale rozhodně jsem opřený zády o něco pevného a nohy mám natažené ve vodorovné poloze. Takže buď na zemi nebo v posteli a zády opřený o zeď.

V této poloze diskutujeme o tom, co mu bylo. Popisované věci se až příliš shodují s tím, co jsem v nedávné době zažíval sám. Vysvětluji mu, že jsem to zažil taky. A taky že na to beru ještě teď nějaké léky. A tím sen končí.

Technické komplikace

Po delší pauze jsem si zapamatoval sen.

Jsem na nějaké akci. Moje role je dosti nejasná. Ale mám pocit, že jsem tam jako jeden z organizátorů. A dost možná jsem pověřený dozorem na sále, kde se hrají deskové hry.

Po obědě následuje krátká pauza. V jejím průběhu přijde jeden z členů Mensy. Vypadá, jako by se zrovna probudil. Říká mi něco ve smyslu, že já už jsem asi vzhůru 7 hodin. Koukám na svůj nový chytrý náramek a konstatuji, že 7 ještě ne, ale skoro.

Chvíli ještě sedím na místě. Pak přijde nějaká skupina lidí. Jednoho z nich poznávám. Zároveň s tím místnost potemní. Rozhodnu se tedy odejít. Tímto pánové ze snu zmizí a místnost zesvětlá do původního stavu.

Odcházím z odpočinkové místnosti a mířím do baru se záměrem dát si pivo. Když stojím ve frontě, přemýšlím o tom pivu. Nakonec se vzhledem k pokračujícím zdravotním problémům rozhodnu si to pivo nedat.

Když chci odejít, někdo na mě zavolá. Rozhlížím se kolem sebe a hledám odkud to je. Když nikoho nevidím, chystám se pokračovat. Nestihnu ani 2 kroky a ten hlas na mě zavolá znovu. Zároveň s tím se u mne objeví jedna z vysokých funkcionářek občanského sdružení, které nebudu jmenovat. Začne vyprávět o tom, že mají nějaký technický problém se šachovým pěšcem. Začíná se mě zmocňovat hrůza z toho, co zase bude chtít. Ale v polovině její první věty mi zazvoní budík.

Angličtina

Tentokrát je sen o něco delší. A taky si ho celkem pamatuji.

Mám nastoupit ke studiu na mmatematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy (zkráceně matfyz). Nejprve mám tělocvik. V jeho průběhu se dozvídám, že na angličtině mám být jakýmsi zapisovatelem. Mám zapisovat účast studentů a probíranou látku. Podrobnosti mi prý má sdělit jedna z učitelek, která mě na střední učila angličtinu.

Když ke mě přijde, začne mi předávat propriety k výkonu moji služby. Tabulku, do které to mám zapisovat, tužku, klíče od učebny, a milion zbytečností. Ta učebna je taky celkem zvláštní. Nachází se v areálu, kde se u nás konají plesy a podobné společenské události.

Ocitám se v té místnosti, kde se má výuka odehrávat. Ta místnost vypadá úplně jinak, než místnost, kde se podle popisu má výuka odehrávat. Já hledám tu tabulku, do které mám vše zapisovat a nemůžu ji najít. Učitelka určí jiného studenta, že on má zapisovat. Při tom na chvíli koukne na mě, jako by snad ode mne něco čekala. Když odvrátí pohled ode mě, přestávám hledat.

Následně přijde pravděpodobně obsluha restaurace, v jejímž salonku se asi nacházíme. Začne popisovat docela dost direktivním způsobem, jak to tam chodí, kudy na záchod atd. I v tomto případě jde o ženu.

Po skončení výuky pomáhám s úklidem místnosti a zavíráním oken. Poté chvíli jen tak bloudím po objektu. Při tom občas potkám některého ze svých spolužáků z matfyzu. A tím sen končí.

Noví kolegové

Dnešní sen si pamatuji jen velice matně.

Jsem v práci na nějaké schůzi, sedím vedle svého šéfa. Ten oznamuje, že k nám přijdou noví dva kolegové. Ptám se hodí, jestli je aspoň jeden z nich Céčkař. On mi odpoví, že ne. Skloním hlavu a sen končí.

Trochu reality: už delší dobu si říkám, že toho mám v práci hodně a že to nestíhám.

Návštěva u babičky

Byli jsme na návštěvě u babičky na severní Moravě. Přišel syn babičky, můj strýc, i se svojí rodinou. Pak nějak vyplynulo, že oni budou spát u babičky a my budeme spát u nich.

Když už všichni od nás byli venku, tak jsem řekl něco ve smyslu, že si ještě pro něco dojdu. Došel jsem do místnosti, kde normálně spím, a začal jsem si do batohu balit léky, hřeben, atd. V průběhu mého balení do místnosti vešel můj bratránek a začal připojovat elektrické topení. Ale já jsem věděl, že se topí docela dost a tedy že v místnosti je teplo. Tedy jsem se bratránka ptal, co jako dělá. On mi řekl, že v místnosti je moc vlhko. Což mě naštvalo, takže jsem ho začal fackovat. Když začal křičet, všichni se seběhli. Babička začala schvalovat moje jednání. Mamce jsem začal něco vyčítat, ale přesně si nepamatuji co. Ona se změnila na malou holčičku. V tuhle chvíli se probouzím ze sna s pocitem, že jsem udělal něco správně.

Ještě dodatek. Dotyčný bratránek je mladší že dvou sourozenců. A strejda ho vždy chránil jakožto mladšího, možná až moc. A mamka občas dělala něco podobného mezi mnou a mým mladším bratrem.

Cesta z oslavy domů

Po delší době jsem si zapamatoval nějaký sen. Když jsem se z něj vzbudil, tak jsem si myslel, že je to normální pohodový sen. Čím víc ale o něm přemýšlím, tím se mi zdá divnější.

Jsme v nějaké místnosti, kde se evidentně slaví. Všude spousta jídla, pití a lidí. Lidí vlastně docela dost na to, jak je místnost malá. Začíná se pomalu přibližovat hodina, kdy bych měl jít spát. Odejdu tedy z místnosti a sejdu po schodech jedno patro dolů do přízemí. Zde se v několika částech domu svítí. Rozhodnu se před odchodem pozhasínat. Při tom zjistím, že dům je to poměrně velký. V průběhu mého zhasínání začnou z různých místností vycházet lidi. Tedy přestanu zhasínat a jdu ven. Tam potkám nějakého kamaráda, který mi nabízí odvoz domů. S radostí jej přijímám. Při nasedání do auta zjistím, že ten kamarád odveze ještě několik dalších lidí. Nasedáme všichni na zadní sedadla. Budeme tam sedět tři a přední sedadlo spolujezdce zůstane prázdné. Slečna, která bude sedět ve prostřed, se mě při nasedání drží za ruku.

Při cestě samotné ale sedím vepředu vedle řidiče. Nejprve jedeme do kopce. Po chvíli koukám, že kolem silnice je sníh. Ještě o chvíli později už je sníh později. Pak se přidávají vleky kolem silnice. Pak nějaká pro mě neznámá zařízení. Pak kolem nás létá UFO (létající talíře, na kterých je napsáno UFO).

Nyní přijde přeskok ve snu. Ležím v posteli a lisruji nějakou knihou o zdravé výživě. Kouknu na digitální, tam svítí čas 21:027. S tímto údajem se spokojím a začnu přemýšlet o tom, jestli už mám jít spát, nebo jestli mám ještě čekat na rodiče. V tom mi zazvoní reálný budík a vstávám do práce.


Čistě ze snu jsem se vzbudil s tím, že to byl vlastně pohodový sen, který dobře dopadnul. Ale bylo tam fakt hodně zvláštností.

Piráti silnic

Dnešní sen byl na pokračování. A rozhodně další z velmi zvláštních snů.

Ten sen začíná celkem dobře. Jsme s kamarády venku a kecáme. Vlastně jsme poblíž jedné autobusové zastávky, která je poblíž mého předchozího bydliště. Poté uvidíme přijíždět jedno auto známé tím, že občas obsadí nějakou silnici a jezdí jako blázen. Často přijedou ještě další auta. A pak přijede policie. Dojdu k názoru, že u tohoto být nemusím a vydám se pěšky k mému současnému bydlišti.

Ujdu kousek ke světelné křižovatce, kudy jsem kdysi chodil na základní školu. Zde se mě nějaký těžce oděný policista z místa spolujezdce dodávky ptá, kudy má jet, aby našel ty výtržníky. Cestu mu popíšu a chci pokračovat dál. Ale odtud si ve snu nejsem jistý, kudy pokračovat, tak si pouštím navigaci. Vede mě právě přes tu školu. Jdu tedy podle navigace i přesto, že upřímně pochybuji o tom, že právě tato je správná. Zjišťuji, že ta škola je úplně celá přestavěná. Tak tedy pokračuji podle navigace dál. Jednu chvíli jdu do docela velkého kopce. Pak je ve snu přeskok nějakého časového úseku. Po přeskoku jdu z toho kopce zase zpátky dolů a provádí mně nějaký student. Cestou se bavíme o tom, že žádná škola není ideální a každá škola stojí peníze. Pak je ve snu zase přeskok. Nacházíme velmi blízko té autobusové zastávky ze začátku snu. Začíná se stmívat. Ten student zrychlí krok. Když na něj zavolám, aby zpomalil, tak řekne něco ve smyslu, že tady bydlí, a následně zatočí do nejbližšího vchodu paneláku.

Tak tedy pokračuji dál sám. Když se znovu blížím k té světelné křižovatce, jsou přede mnou nějaké malé holky. Když zjistí, že jsem za nimi, uhnou mi z cesty. Říkám si, že se asi bojí, jestli nejsem jeden z těch výtržníků. Neřeším to a chci pokračovat dál. Jenomže zrovna když je obcházím, upadne mi jedna pantofel. Nazuju si a pokračuji dál. Jenomže po pár krocích mi upadne znova. Těm holkám se to zjevně moc nelíbí. Řeknu "no tak mi to upadlo". Oni odpoví něco jako "Dvakrát? A zrovna tady?". Pro sebe si řeknu "vy jste blbý", otočím se a jdu dál.

Nejdřív kouknu na navigaci. Kontroluji začátek cesty. Zjišťuji, že vede úplně opačným směrem, než je můj domov. Tedy se rozhodnu, že to zkusím bez navigace. Chvíli procházím místy mě neznámými. Ale snažím se držet směr. Po chvíli někdo rozhodne, že mám být umístěn do blázince.

Sestra mě začne dávat nějaké úvodní vybavení a měřit teplotu. Celou dobu na mě mluví nějaký jiný pacient na pokoji. A taky si celou dobu říkám, že bych tady vlastně vůbec neměl být. O chvíli později ležím někde na trávě na kopci hlavou nahoru a koukám přes vrchol. Vidím skupinu vedoucích že sdružení, jehož jméno nevyslovuji. Asi se baví o mně, ale netuším, co říkají. Přemýšlím o tom, že bych měl podepsat reverz a jít pryč odsud. V tom je mně přijde nějaký lékař a říká mi, že mi pomůže. Několikrát mi to zopakuje. Pak mi zazvoní budík a vstávám do práce.




Když jsem se vzbudil, napadlo mě několik věcí. Jednak ten doktor byl hodně mladý. Dále tenhle sen byl první, který byl na začátku celkem pohodový a pak se zkazil. Další věc je, že se mi dva mladí chlapci snažili pomoct. Dříve jsem měl několik snů, kdy jsem šel někam, v tomto snu jsem spíš šel odněkud.

Nástrahy cesty

Dnešní sen se od několika předchozích liší v jedné věci. Celková nálada snu není temná.

Celý sen je o tom, že s rodiči jedu autem od někud domů. Samotná cesta autem se objeví jenom na chvíli. Jinak jenom některé zastávky po cestě. Celkem jsou 3.

První zastávka je někde u vody, nejspíš u moře. Na břehu je většinou skalnatý sráz. V jednom místě ustupuje sráz kousek dál od vody a vytváří malou písečnou pláž. Na té pláži je několik lidí a fotí nějaký nejasný předmět na té pláži. Myslím, že je to nějaké auto. V tom se mamka rozhodne, že to vyfotí z jiného úhlu. A tak se snaží přelézt kousek po tom srázu. Jenomže jí uklouzne noha a rozbije můj foťák a nějaký notebook. Přijde jí odtamtud pomoct několik lidí. Pak tam sedíme vedle sebe na pláži a kolem nás několik lidí. Říkám, že mi ten rozbitý foťák nevadí, že jsem stejně uvažoval nad nákupem nového a že tohle je důvod si ho koupit. Cestou k autu si říkám, že hlavně že se mamce nic nestalo.

Další zastávka je u nějakých známých v nějakém velkém městě. Ti známí i to město ne tam dost nejasné. Ale myslím si, že je to rodina jednoho z tátových spolužáků z Gymnázia a to město je Praha. Cestou k nim se proplétáme úzkými uličkami, po kterých zároveň vede tramvajová trať. U nich se nic moc nestane, prostě jenom pokecáme a jedeme dál. Ale teď mám řídit já. Cestou k autu si říkám, jak asi projedu těmi úzkými uličkami a jak poznám, že se proti mně nevyřítí tramvaj. Cesta samotná však už ve snu není.

Třetí a poslední zastávkou je nějaká akce s dětmi. Podle účastníků se domnívám, že jde o akci sdružení, jehož jméno nehodlám vyslovovat. Nejprve mám odvézt tři děti na nedaleké nádraží. Problém je v tom, že my sami jedeme z daleka a tedy máme plný kufr auta. Na chvíli se k nim otočím a pak vidím, že jeden z nich umísťuje svoje zavadlo do auta bez potíží. Následně to udělá druhý i třetí pasažér. Neřeším to. V tuhle chvíli přichází skok ve snu. Přeskočila se celá cesta na nádraží a zpátky. Nyní si říkám, že vlastně jedeme v autě jenom 3 a že by se nám jeden člověk do auta vešel. Tak nám chtějí dát dítě, které bydlí nedaleko od nás. V průběhu vyjednávání a hledání dítěte mi zazvoní budík a vstávám do práce.

Návštěva u babičky

Dnešní sen je zase nějaký zvláštní. A čím víc o něm přemýšlím, tím méně se mi líbí.

Jsme u babičky na severní Moravě. Zavolá mi jeden kolega z práce, že pro mě za chvíli přijede. Začnu se tedy připravovat na odchod do práce. V tom uslyším z kapsy, kde mám telefon, zvuk jako kdyby se můj telefon pokoušel někam volat. Zjistil jsem, že se pokoušel volat mému strýcovi, který bydlí nedaleko od babičky. Za chvíli strýc volá zpátky. V průběhu hovoru přijede ten kolega. Takže dělám dvě věci najednou: volám se strejdou a snažím se dát najevo kolegovi, že o něm vím a že už jdu.

Stojím na chodbě, v ruce držím nějakou tašku. Před očima se mi objeví linuxová konsole. Do ní napíšu příkaz ls -l. Jako odpověď dostanu you are not in a obchod. Otevřu tedy tašku a chci to zkusit znovu. A v tom se probouzím.


Tady si myslím, že je potřeba dopsat pár poznámek. Samovolné volání telefonu se mi jednou stalo už v reálu. Je to nejspíš tím divným senzorem otisků prstů, který občas ten telefon odemkne i když telefon leží v kapse. A pak se dějí různé věci. A další věc je, že u této babičky jsem to vždycky bral jako dovolenou, prázdniny. A to, že se mi tady v tom snu do toho míchá práce, se mi ano trochu nelíbí.

Telefonát

Dnešní sen je takový zvláštní. Mám bydlet na pokoji s nějakou malou holčičkou. Sedíme každý na své posteli. V tu chvíli ji zazvoní telefon. Jednoznačně jí volá nějaký muž. Zdá se mi velmi podezřelý. Po skončení telefonátu se ona jde sejít s tím mužem. Hned se mi to zdá jako strašná blbost. Ale než stihnu zareagovat, ona už je pryč.

Tedy se rozhodnu zavolat její matce. Koukám z okna ven na postel, kde její matka spí. Zvednu telefon a začnu vytáčet její číslo. Sleduju, jak v posteli bere mobil do ruky a přijímá hovor. Popíšu jí situaci. Ona mi řekne, že určitě o nic nejde a zavěsí.

Tak jdu ven, že pojedu za tou holčičkou. Nastartuju auto a začnu který kolem něj dělat něco, co je ve snu dost nejasné, asi škrábat zamrzlá okna. Pak ke mně přijde matka holčičky a začne mi vysvětlovat, že ne každé moje podezření je pravdivé. Tak tedy vypnu motor a zamknu auto. Když auto zamknu, tak se samo nastartuje. Tak ho zase odemknu, zkontroluji zavření všech oken, vypnu motor a zamknu. Auto se zase nastartuje. Tak to zopakuji ještě jednou a už je to dobré. Říkám si u toho, že když nikdo nedbá mých dobře míněných obav, tak ať si trhne. Jdu si lehnout.

Ráno přijde matka holčičky za mnou s tím, že holčička je mrtvá. Říká mi to s naprostým klidem. Snad jako by jí to bylo jedno. Tak mě to vyděsí, že se že snu vzbudím.

Zubní kámen

Tento sen je dost krátký. Sedím v zubařském křesle. Zubař mi začne odstraňovat zubní kámen. U toho povídá něco o tom, že toho kamene mám dost a že to je strašný. Chtěl bych se ho zeptat, jak tomu předcházet. Ale nemůžu mluvit, když má nástroje u mě v puse. Než stihne nástroje vytáhnout, zazvoní mi budík a já vstávám do práce.

Zahrádka

V tomto snu dostáváme příkaz od zahrádkářského svazu příkaz vybetonovat docela velkou část naší zahrádky. Říkám si co je to za blbost betonovat plochu zahrádky? Vždyť je to přece nesmysl, vždyť tu plochu chci přece obdělávat. Tady cítím silnou bezmoc, naštvání z toho, že po mě někdo chce udělat něco bez ohledu na můj názor.

Pak přichází střih ve snu. Ocitám se asi někde na svazu. Stojím u dveří a kolem stěn sedí několik lidí u stolů směrem do místnosti a sledují mě. Mezi nimi jsou i moje rodiče. Mám zaplatit nějaké dva poplatky. Ale nemám u sebe dostatečnou hotovost na zaplacení obou. Žádám tedy svoje rodiče, jestli u sebe nemají nějakou hotovost na půjčení.

Aniž by se toto nějak ve snu vyřešilo, někam odcházím. Vím, že musím někam v té budově dojít. Ale ta budova je dost složitá a tedy je jasné, že cesta nebude jednoduchá. Ale vím, že tam musím dojít že to chci minimálně zkusit.

Zemědělství

Tohle je takový sen na pokračování. Začíná se tím, že obcházím kolem panelakp, kde bydlím, a hledám místo pro své malé pole. Nakonec najdu jedno pěkné místo. Je to tak akorát na traktůrek. A je tam i dobře přístupná příjezdová cesta. A taky je to přirozeně ohraničené stromky.

V této chvíli přichází přerušení snu. Při jeho pokračování vytahujeme bratrovu starou motorku. Vyzkouším se na ní projet. Nejdřív mi nejde přidat plyn víc jak trochu. Pak mi brácha poradí nějaké tlačítko, kterým se ten plyn odblokuje. Tím se rozjezdu trochu rychleji. Projížďka dobrý. Ale pro účely přestavby na zemědělský stroj je to celkem nevhodné. Uklidíme všechno nářadí a motorku a odcházíme na oběd. Říkám všem, že ta přestavba bude stát nějaké úsilí, čas a peníze a že je tedy jednodušší koupit jednoúčelový stroj přímo na zemědělství. Pak je ve snu vidět, že ostatní nejsou o tomto úplně přesvědčení, ale možná i budou souhlasit. A tím sen končí.

Mimochodem, okolí paneláku je velmi podobné tomu, kde jsme dříve bydleli.

Dozor

Sen se podle osob odehrává na nějaké akci Mensy. Je zde spouo dětí ve věku cca od 5 do 10 let a pár dospělých. Když sen začíná, děti stojí v kruhu a dospělí se rozestavují za ně. Také si někam stoupnu. Dospělých je zjevně výrazně méně, než dětí.

Asi někdo z organizátorů zavelí, že každý dospělí si má vzít na starosti 3-5 dětí. Nejprve si vezmu 3 děti stojící přímo přede mnou. Vzhledem k tomu, že dospělých je málo, později si přiberu další 2 po levé ruce. Tam je mezera mezi dospělými.

Začínáme dělat jakési pokusy s ohněm a s různými látkami. Někteří se snaží, aby jim hořící zápalka nad hořlavou kapalinou hořela, ale většinou jim oheň zhasne. Naopak mě se to téměř vždy povede. Možná i proto se chodí dívat lidi i od jiných skupin.

Později si všímám, že kolem našeho stanoviště je poněkud nepořádek. I tak se probouzim s dobrými pocity. Převládá pocit, radosti ze hry. Po dlouhé době mám pocit, že jsem si něco opravdu užil. Později po probuzení si říkám, že to bylo spojeno s dětskou hravostí a nevinností.

Čaj

V tomto snu vstanu a jdu do kuchyně vařit čaj. Jako vždycky uvařenou vodu nalévám do větší ze dvou konviček. V té menší je studený čaj ze včerejška na zředění. Po přípravě snídaně si jdu nalít čaj do hrnku. Zjišťuji, že v té menší konvičce je taky teplý čaj. A že tedy někdo vstával přede mnou a uvařil čaje sakramentsky málo. Probouzím se s pocitem, že zase nějaký blbec uvařil málo čaje.

Lokomotiva a hroch

Zase chvíli žádný sen a dneska dva. Stejně je zvláštní, jak ty sny fungují.

První sen se odehrává v nějakém železničním depu. Dostávám úkol nalepit takové to bílé číselné označení na bok jedné z lokomotiv. Dostanu nějaké propriety, které jsou ve snu dost rozmazané, a bejakeně mladého pomocníka. Přijdeme k lokomotivě a tam zjistím, že část označení už tam je nalepená. Akorát že je to nalepené špatně. Sedím tam na nějaké betonové zídce, koukám na to špatně nalepené označení a přemýšlím, co s tím. A tímto sen končí.

Druhý sen je poněkud zvláštnější. Dostaneme se do nějaké budovy. Jsme na nějakém tmavém patře, možná podzemním. Z ničeho nic na nás zaútočí hroch. Snažíme se utéct do výtahu, ale tam se dostane za námi. Nejprve jsem v roli nějakého vůdce. Poté jako by trochu ustupuji. I tak ale vymyslím plán, jak hrocha odlákat a sami nastoupit do výtahu a odjet. Dojedeme pravděpodobně na povrch, kde nás vítá spousta lidí. Chvíli mi přijde, že oslavují mne jako vůdce či velitele. A tím sen končí.

Cesta autem

V tomto snu řídím auto. Prší, fouká vítr. Cesta je místy pokrytá bahnem. Projíždím lesem. Vidím, jak přes cestu běží pes. Po chvíli upadne. Nedbám, objedu jej a pkracujip dál jako by se nic nestalo. O chvíli později se opakuje to samé, ale s dítětem. Taktéž nedbám a pokračuji v cestě. Před sebou vidím konec lesa. Zdá se, že s koncem lesa končí i déšť, i bahno na silnici. Tak snad se od konce lesa pojede lépe. Ale k tomu konci ještě kus chybí. V tu chvíli sen končí.

Stěhování

Po hodně dlouhé době se vracím k zapisování snů. Už je to cca 2,5 roku, co jsem psal poslední sen. Potom jsme se přestěhovali do rodinného domu a pak moje blogovací snahy úplně ustaly.

Ale zpátky k dnešnímu snu. Tento sen byl vlastně celkem krátký. Vlastně jenom o dvou scénách. První scéna byla o tom, že si vše zařizuji ve své nové domácnosti. Nikdo mi do toho nekecá a zařizuji si to všechno po svém. Druhá scéna je o tom, že odcházím od rodičů spát do svého domu. Cestou si říkám, kolik těžkostí na mě ještě čeká. A tak trochu doufám, že to nakonec nějak zvládnu.