Po dlouhé době jsem si zapamatoval něco málo ze svých snů. Sny se mi zdáli minimálně dva. Jeden z nich si ale vůbec nepamatuji. Ten druhý si pamatuji jen matně. Pokusím se jej popsat na následujících řádcích.
V tomto snu máme v práci kolegu, který byl delší dobu nemocný, ale nedávno se vrátil do práce (možná dokonce dneska). Je zjevně výrazně mladší, než já. Odhadem někde na hranici plnoletosti. Když na něj koukám, říkám si něco ve smyslu "docela pěknej kluk".
Sedím s ním někde opřený o zeď. To místo je ve snu dost zamlžené. Ale rozhodně jsem opřený zády o něco pevného a nohy mám natažené ve vodorovné poloze. Takže buď na zemi nebo v posteli a zády opřený o zeď.
V této poloze diskutujeme o tom, co mu bylo. Popisované věci se až příliš shodují s tím, co jsem v nedávné době zažíval sám. Vysvětluji mu, že jsem to zažil taky. A taky že na to beru ještě teď nějaké léky. A tím sen končí.
Ahoj, ze sna je nejdůležitější poslední odstavec, protože dokázat mluvit o své nemoci (ať by byla jakákoliv), bývá trauma. A ten, kdo ho překoná je na dobré cestě! :-)
OdpovědětVymazat