Piráti silnic

Dnešní sen byl na pokračování. A rozhodně další z velmi zvláštních snů.

Ten sen začíná celkem dobře. Jsme s kamarády venku a kecáme. Vlastně jsme poblíž jedné autobusové zastávky, která je poblíž mého předchozího bydliště. Poté uvidíme přijíždět jedno auto známé tím, že občas obsadí nějakou silnici a jezdí jako blázen. Často přijedou ještě další auta. A pak přijede policie. Dojdu k názoru, že u tohoto být nemusím a vydám se pěšky k mému současnému bydlišti.

Ujdu kousek ke světelné křižovatce, kudy jsem kdysi chodil na základní školu. Zde se mě nějaký těžce oděný policista z místa spolujezdce dodávky ptá, kudy má jet, aby našel ty výtržníky. Cestu mu popíšu a chci pokračovat dál. Ale odtud si ve snu nejsem jistý, kudy pokračovat, tak si pouštím navigaci. Vede mě právě přes tu školu. Jdu tedy podle navigace i přesto, že upřímně pochybuji o tom, že právě tato je správná. Zjišťuji, že ta škola je úplně celá přestavěná. Tak tedy pokračuji podle navigace dál. Jednu chvíli jdu do docela velkého kopce. Pak je ve snu přeskok nějakého časového úseku. Po přeskoku jdu z toho kopce zase zpátky dolů a provádí mně nějaký student. Cestou se bavíme o tom, že žádná škola není ideální a každá škola stojí peníze. Pak je ve snu zase přeskok. Nacházíme velmi blízko té autobusové zastávky ze začátku snu. Začíná se stmívat. Ten student zrychlí krok. Když na něj zavolám, aby zpomalil, tak řekne něco ve smyslu, že tady bydlí, a následně zatočí do nejbližšího vchodu paneláku.

Tak tedy pokračuji dál sám. Když se znovu blížím k té světelné křižovatce, jsou přede mnou nějaké malé holky. Když zjistí, že jsem za nimi, uhnou mi z cesty. Říkám si, že se asi bojí, jestli nejsem jeden z těch výtržníků. Neřeším to a chci pokračovat dál. Jenomže zrovna když je obcházím, upadne mi jedna pantofel. Nazuju si a pokračuji dál. Jenomže po pár krocích mi upadne znova. Těm holkám se to zjevně moc nelíbí. Řeknu "no tak mi to upadlo". Oni odpoví něco jako "Dvakrát? A zrovna tady?". Pro sebe si řeknu "vy jste blbý", otočím se a jdu dál.

Nejdřív kouknu na navigaci. Kontroluji začátek cesty. Zjišťuji, že vede úplně opačným směrem, než je můj domov. Tedy se rozhodnu, že to zkusím bez navigace. Chvíli procházím místy mě neznámými. Ale snažím se držet směr. Po chvíli někdo rozhodne, že mám být umístěn do blázince.

Sestra mě začne dávat nějaké úvodní vybavení a měřit teplotu. Celou dobu na mě mluví nějaký jiný pacient na pokoji. A taky si celou dobu říkám, že bych tady vlastně vůbec neměl být. O chvíli později ležím někde na trávě na kopci hlavou nahoru a koukám přes vrchol. Vidím skupinu vedoucích že sdružení, jehož jméno nevyslovuji. Asi se baví o mně, ale netuším, co říkají. Přemýšlím o tom, že bych měl podepsat reverz a jít pryč odsud. V tom je mně přijde nějaký lékař a říká mi, že mi pomůže. Několikrát mi to zopakuje. Pak mi zazvoní budík a vstávám do práce.




Když jsem se vzbudil, napadlo mě několik věcí. Jednak ten doktor byl hodně mladý. Dále tenhle sen byl první, který byl na začátku celkem pohodový a pak se zkazil. Další věc je, že se mi dva mladí chlapci snažili pomoct. Dříve jsem měl několik snů, kdy jsem šel někam, v tomto snu jsem spíš šel odněkud.

Nástrahy cesty

Dnešní sen se od několika předchozích liší v jedné věci. Celková nálada snu není temná.

Celý sen je o tom, že s rodiči jedu autem od někud domů. Samotná cesta autem se objeví jenom na chvíli. Jinak jenom některé zastávky po cestě. Celkem jsou 3.

První zastávka je někde u vody, nejspíš u moře. Na břehu je většinou skalnatý sráz. V jednom místě ustupuje sráz kousek dál od vody a vytváří malou písečnou pláž. Na té pláži je několik lidí a fotí nějaký nejasný předmět na té pláži. Myslím, že je to nějaké auto. V tom se mamka rozhodne, že to vyfotí z jiného úhlu. A tak se snaží přelézt kousek po tom srázu. Jenomže jí uklouzne noha a rozbije můj foťák a nějaký notebook. Přijde jí odtamtud pomoct několik lidí. Pak tam sedíme vedle sebe na pláži a kolem nás několik lidí. Říkám, že mi ten rozbitý foťák nevadí, že jsem stejně uvažoval nad nákupem nového a že tohle je důvod si ho koupit. Cestou k autu si říkám, že hlavně že se mamce nic nestalo.

Další zastávka je u nějakých známých v nějakém velkém městě. Ti známí i to město ne tam dost nejasné. Ale myslím si, že je to rodina jednoho z tátových spolužáků z Gymnázia a to město je Praha. Cestou k nim se proplétáme úzkými uličkami, po kterých zároveň vede tramvajová trať. U nich se nic moc nestane, prostě jenom pokecáme a jedeme dál. Ale teď mám řídit já. Cestou k autu si říkám, jak asi projedu těmi úzkými uličkami a jak poznám, že se proti mně nevyřítí tramvaj. Cesta samotná však už ve snu není.

Třetí a poslední zastávkou je nějaká akce s dětmi. Podle účastníků se domnívám, že jde o akci sdružení, jehož jméno nehodlám vyslovovat. Nejprve mám odvézt tři děti na nedaleké nádraží. Problém je v tom, že my sami jedeme z daleka a tedy máme plný kufr auta. Na chvíli se k nim otočím a pak vidím, že jeden z nich umísťuje svoje zavadlo do auta bez potíží. Následně to udělá druhý i třetí pasažér. Neřeším to. V tuhle chvíli přichází skok ve snu. Přeskočila se celá cesta na nádraží a zpátky. Nyní si říkám, že vlastně jedeme v autě jenom 3 a že by se nám jeden člověk do auta vešel. Tak nám chtějí dát dítě, které bydlí nedaleko od nás. V průběhu vyjednávání a hledání dítěte mi zazvoní budík a vstávám do práce.

Návštěva u babičky

Dnešní sen je zase nějaký zvláštní. A čím víc o něm přemýšlím, tím méně se mi líbí.

Jsme u babičky na severní Moravě. Zavolá mi jeden kolega z práce, že pro mě za chvíli přijede. Začnu se tedy připravovat na odchod do práce. V tom uslyším z kapsy, kde mám telefon, zvuk jako kdyby se můj telefon pokoušel někam volat. Zjistil jsem, že se pokoušel volat mému strýcovi, který bydlí nedaleko od babičky. Za chvíli strýc volá zpátky. V průběhu hovoru přijede ten kolega. Takže dělám dvě věci najednou: volám se strejdou a snažím se dát najevo kolegovi, že o něm vím a že už jdu.

Stojím na chodbě, v ruce držím nějakou tašku. Před očima se mi objeví linuxová konsole. Do ní napíšu příkaz ls -l. Jako odpověď dostanu you are not in a obchod. Otevřu tedy tašku a chci to zkusit znovu. A v tom se probouzím.


Tady si myslím, že je potřeba dopsat pár poznámek. Samovolné volání telefonu se mi jednou stalo už v reálu. Je to nejspíš tím divným senzorem otisků prstů, který občas ten telefon odemkne i když telefon leží v kapse. A pak se dějí různé věci. A další věc je, že u této babičky jsem to vždycky bral jako dovolenou, prázdniny. A to, že se mi tady v tom snu do toho míchá práce, se mi ano trochu nelíbí.

Telefonát

Dnešní sen je takový zvláštní. Mám bydlet na pokoji s nějakou malou holčičkou. Sedíme každý na své posteli. V tu chvíli ji zazvoní telefon. Jednoznačně jí volá nějaký muž. Zdá se mi velmi podezřelý. Po skončení telefonátu se ona jde sejít s tím mužem. Hned se mi to zdá jako strašná blbost. Ale než stihnu zareagovat, ona už je pryč.

Tedy se rozhodnu zavolat její matce. Koukám z okna ven na postel, kde její matka spí. Zvednu telefon a začnu vytáčet její číslo. Sleduju, jak v posteli bere mobil do ruky a přijímá hovor. Popíšu jí situaci. Ona mi řekne, že určitě o nic nejde a zavěsí.

Tak jdu ven, že pojedu za tou holčičkou. Nastartuju auto a začnu který kolem něj dělat něco, co je ve snu dost nejasné, asi škrábat zamrzlá okna. Pak ke mně přijde matka holčičky a začne mi vysvětlovat, že ne každé moje podezření je pravdivé. Tak tedy vypnu motor a zamknu auto. Když auto zamknu, tak se samo nastartuje. Tak ho zase odemknu, zkontroluji zavření všech oken, vypnu motor a zamknu. Auto se zase nastartuje. Tak to zopakuji ještě jednou a už je to dobré. Říkám si u toho, že když nikdo nedbá mých dobře míněných obav, tak ať si trhne. Jdu si lehnout.

Ráno přijde matka holčičky za mnou s tím, že holčička je mrtvá. Říká mi to s naprostým klidem. Snad jako by jí to bylo jedno. Tak mě to vyděsí, že se že snu vzbudím.

Zubní kámen

Tento sen je dost krátký. Sedím v zubařském křesle. Zubař mi začne odstraňovat zubní kámen. U toho povídá něco o tom, že toho kamene mám dost a že to je strašný. Chtěl bych se ho zeptat, jak tomu předcházet. Ale nemůžu mluvit, když má nástroje u mě v puse. Než stihne nástroje vytáhnout, zazvoní mi budík a já vstávám do práce.

Zahrádka

V tomto snu dostáváme příkaz od zahrádkářského svazu příkaz vybetonovat docela velkou část naší zahrádky. Říkám si co je to za blbost betonovat plochu zahrádky? Vždyť je to přece nesmysl, vždyť tu plochu chci přece obdělávat. Tady cítím silnou bezmoc, naštvání z toho, že po mě někdo chce udělat něco bez ohledu na můj názor.

Pak přichází střih ve snu. Ocitám se asi někde na svazu. Stojím u dveří a kolem stěn sedí několik lidí u stolů směrem do místnosti a sledují mě. Mezi nimi jsou i moje rodiče. Mám zaplatit nějaké dva poplatky. Ale nemám u sebe dostatečnou hotovost na zaplacení obou. Žádám tedy svoje rodiče, jestli u sebe nemají nějakou hotovost na půjčení.

Aniž by se toto nějak ve snu vyřešilo, někam odcházím. Vím, že musím někam v té budově dojít. Ale ta budova je dost složitá a tedy je jasné, že cesta nebude jednoduchá. Ale vím, že tam musím dojít že to chci minimálně zkusit.

Zemědělství

Tohle je takový sen na pokračování. Začíná se tím, že obcházím kolem panelakp, kde bydlím, a hledám místo pro své malé pole. Nakonec najdu jedno pěkné místo. Je to tak akorát na traktůrek. A je tam i dobře přístupná příjezdová cesta. A taky je to přirozeně ohraničené stromky.

V této chvíli přichází přerušení snu. Při jeho pokračování vytahujeme bratrovu starou motorku. Vyzkouším se na ní projet. Nejdřív mi nejde přidat plyn víc jak trochu. Pak mi brácha poradí nějaké tlačítko, kterým se ten plyn odblokuje. Tím se rozjezdu trochu rychleji. Projížďka dobrý. Ale pro účely přestavby na zemědělský stroj je to celkem nevhodné. Uklidíme všechno nářadí a motorku a odcházíme na oběd. Říkám všem, že ta přestavba bude stát nějaké úsilí, čas a peníze a že je tedy jednodušší koupit jednoúčelový stroj přímo na zemědělství. Pak je ve snu vidět, že ostatní nejsou o tomto úplně přesvědčení, ale možná i budou souhlasit. A tím sen končí.

Mimochodem, okolí paneláku je velmi podobné tomu, kde jsme dříve bydleli.

Dozor

Sen se podle osob odehrává na nějaké akci Mensy. Je zde spouo dětí ve věku cca od 5 do 10 let a pár dospělých. Když sen začíná, děti stojí v kruhu a dospělí se rozestavují za ně. Také si někam stoupnu. Dospělých je zjevně výrazně méně, než dětí.

Asi někdo z organizátorů zavelí, že každý dospělí si má vzít na starosti 3-5 dětí. Nejprve si vezmu 3 děti stojící přímo přede mnou. Vzhledem k tomu, že dospělých je málo, později si přiberu další 2 po levé ruce. Tam je mezera mezi dospělými.

Začínáme dělat jakési pokusy s ohněm a s různými látkami. Někteří se snaží, aby jim hořící zápalka nad hořlavou kapalinou hořela, ale většinou jim oheň zhasne. Naopak mě se to téměř vždy povede. Možná i proto se chodí dívat lidi i od jiných skupin.

Později si všímám, že kolem našeho stanoviště je poněkud nepořádek. I tak se probouzim s dobrými pocity. Převládá pocit, radosti ze hry. Po dlouhé době mám pocit, že jsem si něco opravdu užil. Později po probuzení si říkám, že to bylo spojeno s dětskou hravostí a nevinností.

Čaj

V tomto snu vstanu a jdu do kuchyně vařit čaj. Jako vždycky uvařenou vodu nalévám do větší ze dvou konviček. V té menší je studený čaj ze včerejška na zředění. Po přípravě snídaně si jdu nalít čaj do hrnku. Zjišťuji, že v té menší konvičce je taky teplý čaj. A že tedy někdo vstával přede mnou a uvařil čaje sakramentsky málo. Probouzím se s pocitem, že zase nějaký blbec uvařil málo čaje.