BananaPI R1 - sestavení

Inu stalo se, že jsem si zakoupil hračku. Jmenuje se BananaPi R1. Jde o malý jednodeskový počítač, podobně jako RaspberryPi. Mnou zakoupená varianta má 4 + 1 ethernet port a dvojici WiFi antén. Udělat z něj domácí router se tedy přímo nabízí.

Zakoupil jsem BananaPi R1, dvojici 5dB antén, napájecí zdroj (microUSB, takže lze použít dočasně i nabíječku na mobil) a krabičku Banana Pi R1 Box Neobond. S fyzickou montáží do této krabičky jsem zápasil víc jak hodinu.

V první řadě bych chtěl upozornit na to, že deska lze umístit do krabičky jediným možným způsobem. Je to dáno tím, že dvě dírky na šroubky jsou sice v rohu, ale další dvě ne. Ty, co nejsou v rohu, nejsou stejně daleko od krajů. Tím je jasně dané, jak umístit desku do krabičky. Hint: Deska bude dál od strany s perforací na chlazení.

Jako funkční se u mě jevil tento postup:

1. Sundat ochranné fólie ze všech dílků krabičky. Ještě že tam ta fólie byla, bez ní bych měl krabičku poškrábanou. Holt česká pošta ...
2. Připojit propojovací kablíky pro WiFi antény. Připojují se zespodu (z druhé strany, než jsou konektory), takže po přišroubování už se tam nedostanu.
3. Rozdělat ty 4 šroubovací kusy na jednotlivé komponenty. Do všech 4 děr neperforované stěny přidělat jeden šroubek a jeden kratší kousek plastu šroubkem zvenku (tj. ta strana, kde není drážka na boční stěnu).
4. Na plastové kousky nasadit desku. Já jsem si musel šroubečky trochu povolit, nasadit desku a zase utáhnout.
5. Přidat boční strany včetně vypínacího a resetovacího tlačítka. Kablíky pro antény musí pochopitelně zůstat zevnitř a nad deskou. Zejména kolem konektorů to jde trochu hůř. Osvědčilo se mi dát bočnici do drážky a potom ji rovnat kolem konektorů.
6. Přišroubovat kablíky na antény.
7. Přišroubovat dlouhé bílé plastové části úchytů.
8. Zbývající krátké bílé plastové části úchytů dát pryč, nejsou potřeba.
9. Přišroubovat šroubkama horní stěnu.
10. Přišroubovat antény.

Instalace základního systému příště :-)

Cesta domů

Začátek snu si přesně nepamatuji, možná proto, že nebyl důležitý. Každopádně jdu pěšky přes město domů. Když procházím přes náměstí, vidím muže vypadajícího jen o něco málo starší, než jsem já. Má dredy a vypadá, že v lepším případě bývá pod vlivem pouze alkoholu a nikotinu. Na první pohled je zjevné, že je z něčeho značně rozladěn.

Následuje skok ve snu. Sedíme na lavičce a on mi děkuje, že jsem ho vyslechl a že jsem mu pomohl. Rozloučím se s ním a pokračuji dál k domovu.

Teď přichází druhý skok ve snu. V reálu je to skok o zhruba 500 metrů do ne úplně mírného kopce. Najednou ale nesu v ruce dveře. Pravděpodobně jsem je někde vyzvedl a nesu je domů. Do konce kopce zbývá ještě nějakých 200 metrů. Ale ty dveře jsou docela těžké a já už očekávám ten konec kopce. Domů to sice je ještě několik stovek metrů od konce stoupání, ale to už je jenom po rovině nebo mírně z kopce.

Pár poznámek z reality. No vlastně tři :-)
Za prvé tou cestou, kterou jsem šel ve snu, chodím dost často cestou z práce. Za druhé vyzvednutí dveří se v reálu událo, jen na úplně jiném místě a dveře vyzvedával brácha. Za třetí onen člověk s dredy náramně připomínal člověka bydlícího naproti domu, do kterého se budeme stěhovat ode dneška za týden.

Ubytování

Tento sen začíná mým příjezdem na nějakou akci, kde se všeobecně očekává konzumace alkoholických nápojů v množství větším než malém. OK, užíváme si, popíjíme, jíme, povídáme si atd.

Když se připozdí, rozhodnu se jít spát. Problém je, že ještě nejsem ubytován. Tedy začínám hledat nějaký pokoj, kde bych spočinul. Projdu několik budov spojených podzemními chodbami do jednoho komplexu. Až konečně najdu nějaký pokoj. Tuhle pasáž si moc dobře nepamatuju, ale zdá se, jako by zde byla nějaká autorita, která mi pomáhala hledat nějaký pokoj, vláčela mě všude možně, až jsme našli nějaký pokoj. Otevírám dveře do pokoje a zjišťuju, že už zde někdo spí. Zde sen končí.

Napadnutí domova

Dnešní sen začíná tím, že vystupuji z auta. Okolí připomíná místo nedaleko vchodu do paneláku, kde jsme dřív bydleli. Začnou se přibližovat dva chlapci, nebo mladí muži, nebo jak jim říkat. Bylo jim tak 16, 17 let. Jak se blíží, je jasné, že chtějí moje auto vykrást. Připravuji se k obraně. Kousek vedle stojí jiný chlapec, o něco mladší, tak 13, 14 let. Než se ti dva stačí přiblížit, řekne, že zavolá policii.

Nyní přichází ve snu zlom. Jsme v nějaké staré budově, tak z přelomu 19. a 20. století řekl bych. Zde probíhá výslech. Následně přichází rozsudek. Jeho přesné znění si nepamatuji, ale je tam nějaké odnětí svobody a odškodné. Ze snu si pamatuji jen to, že trest se mi zdál poněkud vysoký.

Teď přijde trochu větší zlom. Zcela jasně si pamatuji, že po této scéně jsem se podíval na svítící digitální hodiny v mém pokoji. Minuty si nepamatuji, ale na pozici hodin svítilo 01.

Sen pokračuje v té samé budově. Mluvím se soudcem, který vynášel rozsudek. Vysvětluje mi něco o tom, že takovýto útok na auto se může podle jakéhosi zákona ze starověkého Říma brát stejně, jako útok na domov. A za to prý jsou vysoké tresty. Toto vysvětlení mi ve snu stačilo a od soudce jsem odešel.

Při procházení budovou zjišťuji, že se zde vyskytuje velké množství členů české Mensy. Rozsahem by to odpovídalo celostátnímu setkání. Jeden z mě dobře známých členů při procházení kolem mne zahlásí, že dostal malou část odškodného z toho soudu. To mě v tu chvíli strašně naštvalo. Protože tuhle část měl dostat ten chlapec, co zavolal policii, a ne on. Než jsem však stihl cokoliv udělat, probudil mne budík. Pak jsem si uvědomil, že se ten chlapec ve snu objevil jen na malou chvíli na začátku a pak už vůbec.