Ojedinělý sen

V noci na dnešek se mi po dlouhé době zdál sen. Po hodně dlouhé době. Tím spíš je divné to, že ten sen dokáži přepsat i večer po celém dnu.

Nejprve se objevuje mlhavá scéna v autě. Já řídím. V autě sedí celkem 5 lidí včetně mne. Ostatní cestující si ovšem neuvědomuji dost jasně na to, abych je dokázal pojmenovat.

Následuje scéna z letištní haly. Koukám oknem ven na runway a vidím naše letadlo, jak se odpoutalo od terminálu a začalo se přesouvat směrem ke vzletové dráze. V tom na mne promluví P*S*, jeden z mých středoškolských vyučujících. Ptá se, zda-li nemám telefonní číslo na někoho na palubě onoho letadla. Vytáhnu telefon z kapsy a vytáčím číslo jednoho z táborových dětí J*K*. Pověřuji jej zásadním úkolem: zastav letadlo, ať můžeme přistoupit. S koncem telefonátu končí i sen, ze kterého mi zbyl pocit, že J*K* svůj úkol určitě zvládne.

Zvláštní je, že vyučujícího P*S* a kamaráda J*K* jsem poznal ve zcela nesouvisejících situacích a neuvědomuji si jediný náznak jakéhokoliv vztahu mezi nimi. Možná se znají, možná ne, vůbec nemám tušení.