Sen začíná tím, že ve skupině několika lidí vyrážíme na pěší přesun do nějakého domu. V té skupině jsem jeden z nejstarších. Jinak ve skupině jsou lidé různého stáří. Ti nejmladší jsou zhruba ve věku 11 nebo 12 let, prostě velmi blízko prvních projevů puberty. Ti nejstarší jsou zhruba stejně staří jako já, tedy řekněme mezi 30 a 35 lety.
Cestu notoricky znám, chodím tudy velice často. Tak tedy vyrážíme bez nějaké navigace. Už docela brzo od počátku cesty zjišťuji, že je něco špatně, cesta vypadá jinak. Prolezeme nějakým houštím a dojdeme na nějakou vyšlapanou cestu. Tohle vůbec nepoznávám, kde to vlastně jsme? Vytahujeme tedy mobilní telefony a pouštíme navigace. Na mobilu jednoho ze starších účastníků najdeme ten dům, kam chceme dojít. Shodneme se na tom, že bude lepší jít podle navigace. Konkrétně podle navigace toho dotyčného.
Teď přichází střih ve snu. Stojím ve výtahu a se mnou další 2 lidi. Snažíme se odjet směrem nahoru. Venku kolem výtahu voda, ve které plavou lidé a snaží se doplavat směrem k výtahu a nastoupit do něj. Jeden z nich, poměrně statný muž, už se sápe z vody do výtahu. Kvůli tomu se nemůžou zavřít dveře a my nemůžeme odjet. Ti 2 pánové, kteří jsou se mnou ve výtahu, se snaží odhánět všechny od dveří. A to i za použití síly. Já už se ke dveřím nedostanu, takže stojím za nimi a tvářím se, že se mě to netýká. Po chvíli jeden z těch dvou mužů je stažen zpátky do vody. Zastoupím tedy jeho místo u dveří. Vytáhnu celkem dlouhý nůž a tomu sápajícímu se muži v podstatě uříznu levou ruku. Jeho tělo vypadne z výtahu, uvnitř zůstane jenom jeho ruka visící na kousku kůže a masa. Tak tu ruku vezmu a hodím ji do vody. Následně se ve výtahu snažím najít tlačítko pro zavření dveří. S nápovědou jediného zbývajícího člověka ve výtahu se mi to nakonec povede. Dveře se zavřou a výtah se rozjíždí směrem nahoru. Už ve výtahu koukám na svoje ruce a oblečení, oboje zašpiněné od krve. Od teď mám na rukách cizí lidskou krev. Ten člověk, kterému jsem uříznul ruku, pravděpodobně zemře. Stal jsem se tedy vrahem. A to mě dost děsí.
Když výtah zastaví, otevřou se dveře a oba z výtahu vylézáme. Jsme v nějakém podzemním bludišti. Ten pán se tváří, jako že se od teď vydáme každý jinou cestou. Pak se podívá na moje ruce a zatváří se jako že mě lituje. Pak odbíhá někam do bludiště. Já se otočím a odbíhám přesně na opačnou stranu. Snažím se jít cestou, o které mám pocit, že mě vede k něčemu lepšímu. Nejde ani trochu o racionální rozhodování, všechno je čistě pocitové.
Po docela krátké době vycházím z bludiště ven. Nebo si to aspoň myslím. Chodby už jsou mnohem širší a vyšší a hlavně je tam mnohem víc světla. Tam uvidím některé členy skupiny, se kterou jsem vyrazil na začátku na cestu. Když mě někteří uvidí, jsou zjevně rádi, že mě vidí. Ale taky je jasné, že jsou zmatení z té krve a nevědí, co si o ní mají myslet. Vyrazím směrem k nim. A tím sen končí. Žádná interakce s kýmkoliv dalším už neproběhne.
Ahojky,
OdpovědětVymazatNebýt jednoho momentu, tak bych řekl, že je to kopie mých snů, které řadím do dvou kategorií - povodňové a únikové. Při premiéře snu bych se nevzrušoval a řešil bych až nějaké opakování či pokračování. Ono zrovna včera nebo předevčírem varovali, že hrozí povodňové stupně, tak právě proto.
Už i ty sám ve snu cítíš, že budu dále probírat ten moment, kdy odsuzuješ k záhubě jednoho člověka - jak si myslíš ty. Ono je to ale spožitější. Ale od začátku.
Cesta do nějaké oblasti "Hry", která je skryta v jistém domě, ke kterému znáš cestu, to jsou výchozí body snu. Tou cestou jdeš ale zbloudíš. Zde nastává několik možností. První z nich - prozaická - říká, že ve snu, když někam zahneš za roh, nebo se jen otočíš na místě, tak nezafunguje jedna část mozku, která je u všech lidí při spánku vypnutá. Zjednodušeně řečeno, může se objevit i na zcela známém místě něco, co tam nepatří. Existují na to i nějaké cviky, jak to ve snu využít, ale to teď pomiňme.
Druhá z možností je, že máš v něčem přehnané sebevědomí, to se promítlo do sebevědomí znalosti cesty... Nebo si v reálu prožil něčí přehnané seběvědomí... Ale to musíš vědět ty...
Závěrečné setkání se souputníky jsi naštěstí správně popsal pocity ostatních, v případě té druhé varianty bych ti asi musel od plic vynadat.
No a teď ta povodeň u výtahu. Zkus si to představit s několika modifikacemi - 1) Nejprve tam místo výtahu vstrč páter noster - to znamená, že když by se "to" rozjelo, vyjede z vody další kabinka a další lidi se zachrání. 2) Voda nestoupá, a výtah můpže přijet znovu... 3) Výtah pojede právě jednou.... A jako subvariantu do všech tří si dosaď "voda stoupá", vznikne ti tedy šest variant...
Nevím, jakou jsi měl přesně ty, ale když vezmeme tu nejhorší, tedy trojku, tak už je jedno, jestli vody přibývvá nebo ne, a jen tehdy může dojít právě k tomu, že je nutno rozhodnout, kdo se zachrání. Ano, kdyby ve vodě byly ženy, děti, asi by člověk uvažoval taky jinak. Nebo dokonce lidi, které znáš. Zajímavé na toto téma jsou varinta takzvaného "Tramvajového dilematu" - https://cs.wikipedia.org/wiki/Tramvajov%C3%A9_dilema když si je dohledáš všechny, tak budeš sám překvapen, jaké varianty koho zachránit a zda se zachránit, existují.
Tím se ale vracím k tvému snu. Budu se teď držet varianty 3) a je jedno, jestli voda stoupá nebo ne. Takže je jasné, že se musí zachránit aspoň někdo, aby dokázal informovat ostatní o zkáze. Ty se navíc cítíš zodpovědný za tu skupinu (= jsi nejstarší), takže jakýsi morální nárok máš. Navíc není úplně jasné, jak si se do té situace dostal, to ve snu nebylo. Nesjel si pouze "omylem" dolů do té situace? Je to vůbec situace povodňová? Není náhodou vězeňská? A pokud ano, tak se jim pomáhat nemá. Nebo snad ano? .... Těch otázek je více a daly by se nad tím vést debaty ještě asi dlouho.
Takže výchozí situace není úplně jasná, takže opravdu zbývá už jen ten moment práce z nožem. Mezi námi děvčaty - dá se v presu vymyslet něco lepšího?
Ono to navíc závání Rimmerovým pocitem viny - ty si totiž jen zmzačil jednoho člověka, ale pokud budeme brát možnost 3) tak jsi vlastně zabil úplně všechny, protožes je tam nechal?!? Ne, tenhle směr úvah je fakt špatný a nesmyslný, takže o tom vůbec neuvažuj. Je to úplně stejné, jako to měli piloti bombárdérů za 2. světové války - mám bombardovat továrnu, ale co když část bomb snese vítr trochu stranou do obytných čtvrtí?
Ano, je to hrozné, ale s tím se člověk musí naučit žít.