Tak, a je to tu. Po suchém a teplém podzimu přišla se začátkem prosince zima v plné parádě.
A skutečně zima vzala svůj nástup ve velkém. I v Praze napadlo hafo sněhu. Jak jsem se doslechl, tramvaje i autobusy po Praze měli značné problémy. Dle stupnice uvedené na konci tohoto blogpostu se místy pohyboval stupeň kalamity někde mezi čtyřkou a pětkou.
Dnes ráno při cestě do školy jsem se o tom přesvědčil na vlastní kůži. Na zastávku jsem přišel zjevně asi tak 5 minut po "proražení" tramvajové zastávky Hradčanská. Usuzuji tak z toho, že ve směru od Hradčanské jezdila jedna tramvaj za druhou. V opačném směru, tedy ve směru mé zamýšlené cesty, nejelo poměrně dlouho nic. Jelikož bylo kolem -10 stupňů, pěkně jsem vymrznul(*).
Jakmile přijela první tramvaj, projevila se jako induktivní. Induktivní dopravní prostředek je takový prostředek, do kterého když se vejde n lidí, vejde se tam i n+1 lidí. Toto platí dokud ten n+1. člověk nevyměkne. Já jsem byl přesně ten n+1. člověk, který vyměkl a počkal si na tramvaj, která jela o 30 sekund později.
No nicméně začátek přednášky jsem stejně nestihl. Myslím ale, že jsem nebyl sám.
Cestou zpět přes menzu na kolej již situace byla poněkud lepší. Tramvaj přijela na zastávku téměř současně s mým příchodem. Pravda je, že rozjezd do kopce jí dělal maličko potíže. Řidič se však jevil jako dostatečně zkušený a všechny rozjezdy zvládnul.
(*) Jak poznám, že konečky mých prstů na rukách trpí omrzlinou? Po mém nástupu do vytápěné tramvaje se obnovil krevní oběh v prstech a polštářky mých prstů lehce natekly a zčervenaly. Je to omrzlina prvního stupně, nebo není? Cca po hodině otok zmizel. Nicméně konečky prstů jsou takové jakoby méně citlivé. (Víte jak blbě se píše na klávesnici, když ji špatně cítíte?)
Žádné komentáře:
Okomentovat