Štědrý den jsme strávili obvyklým způsobem. Dopoledne zdobení stromku, po obědě spánek, pak procházka, štědrovečerní večeře a rozbalování dárků. Nic neobvyklého.
Na 1. hod vánoční taktéž nic neobvyklého. Návštěva prarodičů z otcovy strany a setkání se všemi jejich potomky. Mají 5 vnoučat. Já jsem ve svých 22 letech nejstarší. Š*, můj nejmladší bratranec, má teprve 10. Docela velký rozptyl.
Na 2. hod tradiční odjezd k příbuzným na severní moravu. Celou dobu se nedělo nic až tak zvláštního. Jako vždy jsem průběžně umýval zašpiněné nádobí nebo naléval něco k pití a ve volných chvílích odbíhal do sklepa upustit trochu dřeva do kamen. Obyčejně jsem v 10 upustil sám sebe do postele.
Dnes dopoledne jsem si všiml nějakého nezvyklého křiku a značné nervozity. Zmínil jsem se o tom tátovi přes instant messengera. (Ten s námi nejel - musí do práce.) Táta si současně se mnou povídal stejným způsobem i s mamkou. A to byl ten problém. O několik vteřin později jsem dostal strašně vynadáno, že jako co si to dovoluju. Nevzmohl jsem se na víc, než na upuštění své čelisti na zem. Za třídenní pomoc a zkonstatování pravdy nadávky poslouchat nebudu.
Otázka je, co s tím? Všeho nechat, najít si práci a odstěhovat se? Tahle myšlenka už ve mě hnije delší dobu. Ale najít práci teď, když se všude šetří? Nechme to přes Silvestra uležet, ono to nějak dopadne...
Je hezké vidět, že nejenom moje rodina dodržuje tradici vánočních návštěv, (já sám o tom také napíšu na svůj blog) a rozptyl věků z mého pohledu je slabota - od své nejstarší sestry jsem 15 let. ;-)
OdpovědětVymazatPříhodu s křikem se skorem bojím okomentovat, těžko odhadovat na dálku důvod původního křiku + další věci. Jenže celkově je to příhoda, kterou by někdo nazval "násilné trhání ucha od džbánu" - až se ucho utrhne, pak se odstěhuješ ....
Prostě si na tobě někdo vylil vztek, protože si byl nejblíže a bráníš se slaběji než původce původního vzteku mamky.
Já jsem si tohle zažil z pozice mamky naposledy v roce 1994 a straší mě to jako memento doteď. Mě to už nikdo připomínat nemusí... ale mamku bych zkusil, klidně i teď zpětně, naťuknout, jestli si pamatuje jak na mě křičela [přeci jen je to zástupce profese, která má podle mého názoru k tomuto jednání má větší sklony než zbytek obyvatelstva]. A podle její reakce pak případně hodit dotazy na přátele a známé kolem bydlení a práce ...
Nic se nejí tak horké, jak se uvaří. A když není životně nutné dělat radikální řez ihned a okamžitě, dají se nechat věci vykrystalizovat a rozhodovat se s odstupem.
OdpovědětVymazatVánoce trávíme tradičně rodinně, u mojí mamky. Na Štědrý den jsem chytla žaludeční a střevní potíže, bylo mi velmi špatně. Přitom bylo samozřejmé, že se postarám o Val, nazdobím s ní stromeček, a budu dělat plno takových těch drobností kolem, když tedy mamka vaří a peče na Štědrý večer. K tomu moje práce z domova. Povedlo se mi ukrást pro sebe necelé dvě hodinky, kdy jsem si mohla lehnout.
Na první svátek vánoční se totéž přihodilo mamce, já byla už jakžtakž v pořádku. Ona zůstala v posteli celý den, já kmitala kolem Val, mamky, manžela /taky indisponovaného nemocí/, bratra, své práce z domova... a prostě jsem na den zajišťovala tak nějak chod domácnosti /její/. Postarala jsem, aby nezbylo ani žádné nádobí atd. Když večer vstala, jediné, co jsem se od ní dozvěděla bylo "není umytý sporák".
Hm. Prosté "děkuji" by stačilo.
Co s tím?
Prostě jsem se přes to přenesla. Neříkám, že mě to nemrzí. Jenže proč se trápit něčím, co stejně nevysvětlím.
Koukám, že princip funguje všude stejně. Sice mi to nepomůže, ale nejsem sám ;-)
OdpovědětVymazatKdo na koho a proč řval zkoumat nebudu. Pravděpodobně jde o vztahy mé babičky s jejími sestrami. A 50 let staré spory fakt řešit nehodlám.