Cestování s ČD

V průběhu jednoho zamračeného pátečního odpoledne mě čekala dvouhodinová cesta z místa bydliště v Ch* do místa pořádání poslední porady vedoucích tábora, která se konala v J*. V průběhu této osmdesátikilometrové cesty mě čekaly dva přestupy, oba na prvních 30 kilometrech.

Oba přestupy se kupodivu povedly. A to i přesto, že jsem měl na oba přestupy jen něco kolem pěti minut.

Překvapilo mne však, že na osobním vlaku mezi P* a HK jela lokomotiva v majetku polských drah, která je určená pro vozbu vlaků, které by u nás odpovídaly vlakům kategorie InterCity, případně Expres (tato kategorie zejména dříve, dnes již není tolik významná).

Po druhém přestupu mě čekala více jak hodinová jízda přímo až do J*. Vlak byl veden soupravou Regionova duo. Jsou to ty žluté motorové dvouvozové soupravy, pohybující se dnes však po všech vedlejších tratích. Když v nich jedete chvíli, tak to ještě celkem jde. Ale chvíle je tak 20 minut. Ne čtyřnásobek. Navíc kvalita trati nebyla taktéž nijak oslňující. Výsledek je ten, že jsem sice dojel, ale záda mě budou bolet ještě delší dobu.

Cesta zpět měla probíhat stejným způsobem. Jenomže to už jsem věděl, co mě čeká a kde budu vystupovat, a tedy jsem si vytáhl notebook a začal jsem provádět některé úkoly, které na mě u porady zbyly. Tedy ta větší půlka cesty uběhla ani nevím jak.

Výsledek je ten, že pokud nemáte problém se zádama, tak se dá někdy dojet vlakem ČD i s dvěma přestupy na místo včas.