Tak jsem dojel do tábořiště. Spolu s kamrádem A*, kterého jsem vezl, jsem byl třetí až čtvrtý přijetý člověk. Pochopitelně pršelo.
Celý den dopadl přesně tak, jak jsem předpokládal: nejdříve nečinné čekání na příjezd ostatních a poté spousta úkolů, které pochopitelně zbyly na ITC.
Čekání se neslo ve znamení všeobecně známé hry miny. Někteří zvládli i nejtěžší obtížnost na poprvé. Ostatní se s tím trápili i dvě hodiny. A to i přesto, že jsou to oddílový vedoucí na táboře.
Žádné komentáře:
Okomentovat