Oslava narozenin

Není to tak dávno, kdy jsem se zúčastnil oslavy jistého kulatého jubilea svého strýce. Jelikož se jednalo o nemálo významné životní jubileum, dal si tu práci a hosty sezval písemnou pozvánkou. Motto, které bylo zároveň první větou této pozvánky, znělo takto: Život je, jaký je, tak proč se tím trápit. Škoda jen, že smysl tohoto motta jsem pochopil až v okamžiku, kdy oslava končila a odjížděli jedni z posledních hostů - vlastně poslední krom mne, mého bratra a mých rodičů.

Oběd probíhal ve velice příjemné restauraci přímo na náměstí v B*. Po obědě jsme se přesunuli do bytu oslavence. Nutno uznat, že cca 15 lidí v bytě 2+1 bylo celkem zajímavé. Ale tak co, vlezli jsme se; však moravaci nejsou hloupi, že?

Oslavy se účastnily i 2 malé děti, sourozenci. Starší sestra byla v druhé třídě základní školy, mladší bratr ještě nechodil do školy. Jelikož většinu hostů jsem neznal, řekl jsem si: "oni se určitě znají, nechám je popovídat si a pohlídám ty dvě děti, aby se o ně nemusel starat nikdo z nich." Až do jejich odjezdu bylo vše v naprostém pořádku (tedy až na to, že já byl v obleku, kterému se tímto omlouvám, jelikož dostal jistě velmi zabrat). Ani já jsem si neuvědomil, že uplynuly více jak 3 hodiny.

V průběhu jejich odchodu přišel blesk z jasného nebe v podobě věty "Proboha už mu nenalejvejte".

Což byla zjevně pověstná poslední kapka a já pochopil, že jsou lidé, kterým se nezavděčím nikdy v životě. Nikdy v životě myšleno tak, že ani neomezený vládce celé planety a držitel několika Nobelových cen nebude dost dobrý. A proto jsem si ještě schválně dal panáka slivovice. Však co, vynadáno dostanu tak jako tak, takže mám si dát jednoho panáka, nebo 4?

Tak, a po dnešních 4 pivech jdu spát. Sice dostanu vynadáno, že jsem vypil 4 piva, ale vynadáno jsem dostal už tolikrát, že jednou navíc to přežiju. Dobrou noc.