Inu stalo se, že jsem společně se svojí matkou navštívil její matku žijící v domě se svojí matkou. U oběda jsme tedy u jednoho seděli čtyři lidi, čtyři generace jedné rodiny. Ještě před 4 dny jsem si neuvědomoval vzácnost toho okamžiku. Možná se tak dělo na hodně dlouhou dobu naposledy.
Nejstarší stolovnice, moje prababička narozená léta páně 1916, byla několik málo hodin po obědě převezena do nemocnice. Během oněch 4 dnů se její stav stal velmi vážným. Natolik vážným, že ani lékaři neumí nic lepšího, než nečině přihlížet s léky proti bolesti v ruce a slovy útěchy na jazyku.
Pro ni i pro spoustu známých, kamarádů a hlavně příbuzných nastává nejtěžší období. Čekání na konečné vysvobození.
