Osudová chyba

Udělal jsem hroznou chybu. Dost možná budu kvůli této chybě trpět po zbytek svého života. Nebo že bych se vysvobodil a nakonec to pro mne byla úleva?

Nedavno jsem na blogu popisoval rozhovor se svým strýčkem, který chtěl spáchat sebevraždu. V podstatě jsem mu řekl to, že jestli mu to přijde nefér, může se bránit. Což on nakonec udělal. Ale to není ta chyba, kterou jsem udělal. Já osobně to beru tak, že jsem zachránil jeden lidský život.

Ta chyba je, že jsem se o možné sebevraždě prokecl jeho dnes už bývalému tchánovi, mému dědovi. Svoji chybu jsem si však uvědomil až o den později, když jsem mluvil s babičkou. Děda jí to pochopitelně řekl. Výsledek je ten, že jsem strašnej hajzl, kterej přilejvá olej do ohně. Dost možná to babička dá strejdovi sežrat. Ale já doufám, že to bude jenom horší pro její nejmladší dítě a pro 3 z 5 vnoučat. Abych se jí mohl jednou vysmát do očí.

Ale do té doby budu tvrdit, že oheň mám rád. A tedy přileju oleje o trochu víc. Dokud bude babička trvat na svém, že přilévám oheň do vody, nechci ji vidět. Nezajímají mě narozeniny, svátky, svatby, pohřby ani křesťanské svátky jako Vánoce nebo Velikonoce (stejně jsem ateista, tak vo co go).

Mno nic, tak já jdu naformulovat omluvnou facebookovou zprávu strejdovi a mail babičce, že ve čtvrtek nepřijdu na oběd. Ani v pátek. Ani příští čtvrtek. Ani příští pátek. A ještě dlouho po tom ne.

Boj za spravedlnost aneb Tetička a strýček IV

Super. Dosáhl jsem svého. Dosáhl jsem toho znalostí sebe samotného.

Přestože tetička a strýček jsou rozvedení od půlky prosince, což je už skoro 5 měsíců, dosud nemají rozdělený majetek. Je to sice trochu zvláštní, ale co už.

Problém byl v tom, že nikdo neví, jakou má jejich majetek hodnotu. A každý pochopitelně tvrdí něco jiného. Rodiče tety, moji prarodiče navíc tvrdí následující 2 tvrzení:
1) Strýc nevydělává peníze a má jenom dluhy.
2) Strýc by měl dát spoustu peněz.
Asi to nechápu. Ale mě ty dvě tvrzení přijdou značně protichůdná.

Strýc při tom tvrdil, že je všechno nefér a že po něm chtějí strašně moc peněz a že když je nedá, že si o něm všichni budou myslet, že je zloděj. Tak jsem jej přesvědčoval, ať se brání a ať nechá rozhodnout soud. Hodně dlouho nechtěl. Ale nakonec se minulý týden rozhodl požádat soud o rozsouzení.

Nezbývá mi, než mu popřát hodně štěstí u soudu.

Tetička a strýček III aneb Gastronomický terorismus

Zítra mám jít na oběd k babičce. Na tom není nic špatného. Trochu problém je to, že tam bude i její dcera, moje teta.

Teta je vegetariánka. Trochu problém je v tom, že tímto způsobem vychovala svoje děti. Přestože její nejstarší dcera nedavno oslavila 15. narozeniny, ještě nikdy nejedla maso. Skutečně nechápu, jak ty děti můžou žít bez masa. Ale zjevně žijou ...

Zítra k obědu má být svíčková. Nicméně oni budou jíst knedlíky, máčku a SÝR! Může mi někdo vysvětlit, jak může někdo ke svíčkové jíst sýr? Co to je sakra za nesmysl???

Vzhledem k tomu, že mám brát domů oběd pro mamku, myslím, že si vezmu s sebou i svůj. A výmluva? Ze svíčkové se sýrem se mi dělá špatně a nemůžu to vidět.

Ale to ještě není všechno. V pátek tam mám jít znova. A to má být knedlo-vepřo-zelo. Tohle by mohla být docela zábava.

Tetička a strýček II

Tuhle před chvílí jsem vezl své prarodiče z otcovy strany na hřbitov. Chtěli po zimě zkontrolovat hrob. No ok, tak je tam odvezu. Přeci jenom, před 3,5 roky jsem tam vlastnoručně pohřbíval svoji prababičku.

No dobře, dojeli jsme tam, vyčistili hrob, zapálili pár svíček a jeli jsme. Dohromady nic zajímavého.

To zajímavé se stalo až na cestě zpátky. Babička se rozhodla, že si nařeže nějaké větve v lese. No dobře, podali jsme jí nůž a zůstali jsme s dědou v autě. Ať si nařeže větve, která ona sama uzná za vhodné. My, chlapi, bychom to pochopitelně udělali špatně.

Jedna větev jí nešla moc uříznout. Děda nemohl vylézt z auta. Jediný, kdo jí mohl jít pomoci, jsem byl já. Docela dlouho s tou větví zápasila tím nožem tupějším než poleno. Šel jsem jí pomoci až když bylo zjevné, že to vzdala. Vynadáno dostal děda. Že prý "to je ale galantnost". Při tom bylo zcela zjevné, že z toho auta skutečně nemůže vylézt.

V tu chvíli jsem pochopil jednu zásadní věc. Panička je příliš sebevědomá a namyšlená na to, aby si o pomoc sama řekla. Ví, že minulou zimu byla v nemocnici s ramenem levé ruky a před dvěma měsíci na operaci s loktem druhé ruky. Ale že by si sama řekla o pomoc? Ne! To radši seřve všechny okolo.

A teď se teprve dostaneme k mé tetě, dceři zmíněné babičky. No, jakým způsobem mohla matka vychovat svoji dceru? Zjevně tak, že dcera je namyšlená mnohem víc, než její matka.

Své tetě přeji brzký pád z ega na IQ. Své babičce přeji totéž. Svým jediným dvěma sestřenicím a svému nejmladšímu bratranci přeji brzký pád jejich maminky z ega na IQ.

Sebevražda a pocity

Není to tak dlouho, co jeden z mých rozhovorů s mým strýcem smrděl sebevraždou.

V průběhu toho rozhovoru mi to ani nepřišlo. Ale jakmile vypnul počítač a šel spát, přišla krize na mě. Jde o pocit, kdy si říkáte co všechno se mohlo stát.

Mohlo se stát spousta věcí. Mohl se strejda zabít. Potom jsem se mohl zabít já.

Nebo jsem to mohl vyčíst jeho bývalé manželce. Která by si z toho nic nedělala.

Nebo jsem to mohl vyčíst jeho bývalé tchýni s tchánem, svým prarodičům. Kteří by se mohli trápit kvůli 4 vnoučatům z 5, které mají.

Poslední 2 odstavce se mi zdají nejpravděpodobnější. Asi je udělám oba.

Tetička a strýček I

Je docela zvláštní, jak některé věci vyplouvají na povrch. A jak někteří lidé lžou, mlží a zatloukají. I když za tímto odstavcem následuje spousta písmenek, určitě není napsáno vše, co se ve skutečnosti stalo. Nikdo nikdy nebude všechno vědět.

Celý text se pokusím psát objektivně a subjektivní pocity si nechat do poznámek na konec. Doufám jen, že se mi to povede.

Je začátek roku 2010. Moje teta M* začíná chodit s nějakým T*. Lehce zvláštní je, že je vdaná a má 3 děti v rozpětí 10 až 14 let. Krom T* nikdo nic netuší, ani manžel U*, ani děti. Po rozchodu s T* se rozhodne, že chce jet s dětma bez U* do Alp. U* vše zaplatí a odjedou. Po návratu se ještě chvíli nic neděje.

Pak U* dostane od svého otce finanční dar v řádu jednotek miliónů korun. To už je prosinec 2010. Někdy v půlce prosince, okamžitě po předání daru, M* podává žádost o rozvod⁽¹⁾. Otec U* byl dostatečně chytrý na to, aby napsal darovací smlouvu, kde říká, že dar je pro U*. Nikoliv pro děti, nikoliv pro manželku. Při dělení majetku neuvidí M* z daru ani korunu. Teda pokud jí U* něco nedá dobrovolně.

K soudu došli s tím, že jsou dohodnutí na rozdělení dětí - všechny zůstanou u matky. Soud je rozvedl. Dodnes (víc jak 3 měsíce poté) nemají rozdělený majetek. Až do té doby jsem si myslel, že je to k rozvodu potřeba. No nic, ještě před Vánoci 2010 se rozvedli.

Na 1. svátek Vánoční jela celá rodina (oba rodiče a všechny děti) k rodičům matky, mým prarodičům. Tam jsme se na oběd sešli všichni, tedy obě děti prarodičů s manžely nebo manželkami a dětmi. Celkem 11 lidí. V té době nenasvědčovalo nic tomu, že jsou rozvedení.

Někdy začátkem února jsem já dozvěděl, že jsou rozvedení. Děti a M* byli na horách. A strejda se potřeboval vypovídat. Následovala více než dvouhodinová debata přes facebook chat. Okamžitě, jak jsem se to dozvěděl, řekl jsem to zejména svému otci, staršímu bratru M*.

Zhruba v půlce března M* přijela na víkend za svými rodiči. Oznámila jim, že je rozvedená. V té době já jsem to už měsíc věděl. A táta taky. Samozřejmě dostal vynadáno od svých rodičů, že jim nic neřekl, i když věděl.⁽²⁾

Od svých rodičů se M* dozvěděla, že ve velkoobchodě vlastněném U* musí být spousta peněz. A že tedy má chtít víc, než dostala nabídnuto. U* při tom tvrdí něco jiného. A to, že tam moc peněz není.⁽³⁾

Ten víkend navštívila i nás. Nutno uznat, že se v poslední době M* hodně změnila. Je mnohem víc namyšlená, než dřív. Ano, bývala docela namyšlená vždy. Ale tento víkend výrazně víc, než kdykoliv dřív.

Hned následující víkend, který byl zároveň víkendem, kdy začalo sčítání lidu, jela představit svým dětem nového tatínka R*. Ano, přesně takto jim to prezentovala.

Někdy mezi tím si U* našel přítelkyni. Z Paříže. A ne dlouho před tímto sčítacím víkendem ona pařížanka U* opustila.

Je to ten samý víkend, kdy se U* dozvěděl, že jej M* podváděla s T*.

Tedy U* je ve stavu, kdy jej během 3 měsíců opustily dvě ženy. Přičemž tu přítelkyni z Paříže stále miluje.⁽⁴⁾


Poznámky:
(1) Nechat si dát dar, aby se zvýšilo společné jmění manželů a pak se rozvést?? No to je ale sv*ně.
(2) Mám to chápat tak, že já jsem ta svině??
(3) Mno fakt nevím, jak to mají majetkově. Jak by to dopadlo u soudu? Nebudou trpět soudem nejvíc děti?
(4) Tento blogpost píšu ve chvíli, kdy si s ním povídám. O tom, jak ho opustila Pařížanka a jak ho nikdo nemá rád. Co když se zabije? Co když jsem poslední, kdo s ním mluví? Vy mi chcete říct, že mám dneska usnout?

Celkově to na mě působí dost zvláštním způsobem. Mám říct rodičům M*, svým prarodičům, že vychovali zrůdu? Mám jim to říct do očí, nebo jim poslat email nebo SMS? Nebo jim nemám říct vůbec nic?