Lyžování v Alpách aneb Cesta tam a zase zpátky

Dnešní sen zjevně odráží několik reálných situací. A pak taky odráží něco dalšího, co jsem zatím neodhalil.

Sen začíná cestou vlakem kamsi do Alp. Po cestě se vlaku minimálně jednou mění řazení. V této části snu není úplně jasné, jestli se něco připojuje, nebo odpojuje. Každopádně se jedná o nějaké vagony odkudsi z Francie. Poté jedeme lanovkou nahoru. Cesta je dost dlouhá a místy i dost prudká. Někdy téměř kolmo vzhůru. Málokdy je vidět další sloup lanovky. Pořád si říkám, že tohle nikdy nemůžu na těch lyžích sjet.

Když vysedneme z lanovky, musíme na lyžích sjet jakési schody. Já bez hůlek mám trochu problém se zastavováním v místech, kde se dav přede mnou štosuje. Takže se nejdřív přidržuji zábradlí. Později zjistím, že lze zabrzdit stejně jako na sněhu a že to tedy je v pohodě.

Následuje lyžování. Z toho jsem si zapamatoval jenom ty chvíle, kdy mi nejdou nasadit lyže. S tímto mám i v reálu problém.

Poté následuje cesta zpátky. Ze střediska k vlaku se  jede buď na lyžích, nebo zase tou lanovkou. Já s mamkou chceme jet lanovkou, táta na lyžích. Než s mamkou vlezeme na lanovku, musíme projít nějakým bunkrem zařízeným jako muzeum. V tom muzeu se mi celkem líbí, ale musím na lanovku, za chvíli zavírají. Místo klasické kabinky jedeme v něčem trochu podobném malé bárce. Kabinky prý jezdí jenom nahoru. A cesta kabinky dolů prý stojí 450 tisíc. Takže to dál neřeším a chci si užívat cestu dolů. Protože už nemusím lyžovat, jsem uvolněný, dalo by se říct spokojený nebo šťastný. Při jednom zlomu do hodně prudké části dokonce mamka má strach a já jsem z toho nadšený. Po chvíli si všímám sloupů. Ale je vidět jenom jejich horní část. Když přijedeme blíž, všímám si, že jsou počítačově vykreslené, jako by z počítačové hry. A tak nějak celkově mi přijde, jakoby byla vykreslená jenom část krajiny.

Po přeskoku ve snu diskutuji s nějakým namyšleným statným pánem, za kterým je ještě několik obdobně statných mužů. Já jsem sám. Ptám se ho, proč tak týrá toho psa. On mi něco nejasného arogantně odpoví. Já mu řeknu něco ve smyslu, že když nepojedu já jako strojvedoucí té parní lokomotivy, tak kdo asi? Ten arogantní pán začne volat na jakéhosi Pepu. A dojde ke skoku ve snu.

Sedím ve vlaku. V uličce pobíhá onen týraný pes, zjevně je dost šťastný. V jednu chvíli vidím vlak z venku. Ve předu je elektrická lokomotiva, za ní pár vagónů, pak dieselová lokomotiva a za ní další vagóny. Pak slyším jakési hlášení, že přední část vlaku pokračuje kamsi do Francie a zadní část tam, kam chci jet já.



Lyžování v Alpách je pravděpodobně narážka na tátovo přání k narozeninám. Lyžování s tátou mě nebaví, možná proto jsem tak šťastný cestou ze střediska pryč. Fakt, že bych měl být váženým strojvedoucím je částečně můj sen. A částečně ta celá scéna se strojvedoucím a cestou pryč může být odrazem situace v zaměstnání, kde se vedení začíná chovat arogantně a já i pár dalších lidí uvažuje o výpovědi.

Několik smíchaných snů

Dneska se mi určitě zdálo několik snů. Respektive několik částí. Některé sny si trochu pamatuji, některé spíš ne. Ani si nejsem úplně jistý, v jakém pořadí se mi části zdály.

Jedním ze snů bylo, že jsem dorazil na nějakou základní školu, kde jsem se měl začlenit do kolektivu žáků, přestože jsem o mnoho let starší. Nacházím se na chodbě a netuším, kam jít. Jeden z žáků se se mnou dá do řeči, ale mě ve snu do řeči není. Nakonec se ho zeptám, kde je kantýna a odcházím určeným směrem.

Další část snu se odehrává asi v místě, kde by měla být kantýna. Koukám do nějaké vytrýny v rohu místnosti, kde je napsána otevírací doba a jinak tam nic moc není. Otevírá se až po první hodině. Smutně na to koukám a přemýšlím, co teď.

Pak se mi zdála jedna nesouvisející část. Diskutuji o něčem s tátou. Říkám něco jako "to mám přestat chodit pro dřevo, vyklízet myčku, vařit čaj?" Při zmínce o vaření čaje táta zjevně nesouhlasí. A tím tato část končí.

Další část je nejspíš zase zpátky ve škole. Nějaký učitel si stěžuje na jednu matku, že je neustále pod vlivem. I dítě to potvrzuje. Na první pohled se mi zdá, že to dítě je hodně malé na to, aby to poznalo. Já jsem tady nezúčastněný pozorovatel.

No a to je asi všechno, co si pamatuju.

Žaludeční vředy

Žaludeční vředy nevzniknou tím, co jíte vy, ale tím, co žere vás.

Šachový turnaj na zámku

Dnešní sen bych zařadil do kategorie zvláštních. Děje se v něm několik značně nesourodých událostí.

Inu stane se, že na zámku ve Slatiňanech, který naše rodina vlastní, se má konat šachový turnaj. Postupně se sjedou účastníci a začne se hrát. Já procházím hrací sály a jsem spokojen s průběhem.

Následně zjišťuji, že je nějaký problém s vodou, máme příliš nízký tlak. S rodiči a bratrem sedneme do našeho letitého mondea a jedeme s tím něco udělat. V kufru máme naložené čerpadlo, já řídím. Dostanu pokyn jet po temných schodech dolů. Když dojedeme dolů, namontujeme čerpadlo. Následně v jedné z kuchyní, která má nějak patřit mě, diskutujeme s mamkou, že v této kuchyni bude asi menší tlak, ale že je to asi to nejlepší, co můžeme teď na rychlo udělat. Během této diskuze mne probudí budík.

Nový šéf

Po dlouhé době jsem si zapamatoval sen dost dlouho na to, abych ho stihl zapsat.

V práci za mnou přišel šéf, že mám šéfovat místo něj. Dokonce se mám i přestěhovat místo něj. Pořád nechápu, proč to mám dělat já. No nakonec se na jeho místo přestěhuji.

A pak přijde situace jako "co mám teď jako dělat?" Jestli ke své dosavadní práci, kterou už tak nestíhám, přidat ještě vedení oddělení? To by se mi teda sakra nelíbilo. Do toho ještě přijde telefonát od člověka, kterého neznám. Ptá se na něco, co si domluvil s mým předchůdcem a já o tom nevím vůbec nic. V tu chvíli zazvoní budík. Naštěstí.