Dnešní sen zjevně odráží několik reálných situací. A pak taky odráží něco dalšího, co jsem zatím neodhalil.
Sen začíná cestou vlakem kamsi do Alp. Po cestě se vlaku minimálně jednou mění řazení. V této části snu není úplně jasné, jestli se něco připojuje, nebo odpojuje. Každopádně se jedná o nějaké vagony odkudsi z Francie. Poté jedeme lanovkou nahoru. Cesta je dost dlouhá a místy i dost prudká. Někdy téměř kolmo vzhůru. Málokdy je vidět další sloup lanovky. Pořád si říkám, že tohle nikdy nemůžu na těch lyžích sjet.
Když vysedneme z lanovky, musíme na lyžích sjet jakési schody. Já bez hůlek mám trochu problém se zastavováním v místech, kde se dav přede mnou štosuje. Takže se nejdřív přidržuji zábradlí. Později zjistím, že lze zabrzdit stejně jako na sněhu a že to tedy je v pohodě.
Následuje lyžování. Z toho jsem si zapamatoval jenom ty chvíle, kdy mi nejdou nasadit lyže. S tímto mám i v reálu problém.
Poté následuje cesta zpátky. Ze střediska k vlaku se jede buď na lyžích, nebo zase tou lanovkou. Já s mamkou chceme jet lanovkou, táta na lyžích. Než s mamkou vlezeme na lanovku, musíme projít nějakým bunkrem zařízeným jako muzeum. V tom muzeu se mi celkem líbí, ale musím na lanovku, za chvíli zavírají. Místo klasické kabinky jedeme v něčem trochu podobném malé bárce. Kabinky prý jezdí jenom nahoru. A cesta kabinky dolů prý stojí 450 tisíc. Takže to dál neřeším a chci si užívat cestu dolů. Protože už nemusím lyžovat, jsem uvolněný, dalo by se říct spokojený nebo šťastný. Při jednom zlomu do hodně prudké části dokonce mamka má strach a já jsem z toho nadšený. Po chvíli si všímám sloupů. Ale je vidět jenom jejich horní část. Když přijedeme blíž, všímám si, že jsou počítačově vykreslené, jako by z počítačové hry. A tak nějak celkově mi přijde, jakoby byla vykreslená jenom část krajiny.
Po přeskoku ve snu diskutuji s nějakým namyšleným statným pánem, za kterým je ještě několik obdobně statných mužů. Já jsem sám. Ptám se ho, proč tak týrá toho psa. On mi něco nejasného arogantně odpoví. Já mu řeknu něco ve smyslu, že když nepojedu já jako strojvedoucí té parní lokomotivy, tak kdo asi? Ten arogantní pán začne volat na jakéhosi Pepu. A dojde ke skoku ve snu.
Sedím ve vlaku. V uličce pobíhá onen týraný pes, zjevně je dost šťastný. V jednu chvíli vidím vlak z venku. Ve předu je elektrická lokomotiva, za ní pár vagónů, pak dieselová lokomotiva a za ní další vagóny. Pak slyším jakési hlášení, že přední část vlaku pokračuje kamsi do Francie a zadní část tam, kam chci jet já.
Lyžování v Alpách je pravděpodobně narážka na tátovo přání k narozeninám. Lyžování s tátou mě nebaví, možná proto jsem tak šťastný cestou ze střediska pryč. Fakt, že bych měl být váženým strojvedoucím je částečně můj sen. A částečně ta celá scéna se strojvedoucím a cestou pryč může být odrazem situace v zaměstnání, kde se vedení začíná chovat arogantně a já i pár dalších lidí uvažuje o výpovědi.
Žádné komentáře:
Okomentovat