Sdělení královny

Občanům Spojených států amerických od Jejího suverénního Veličenstva královny Alžběty II.

S ohledem na vaši neschopnost jmenovat v posledních letech kompetentní kandidáty na prezidenta USA, a tím sami si vládnout, vám oznamujeme revokaci vaší nezávislosti s okamžitou platností. (Na termín "revokace" se podívejte do Slovníku oxfordské Angličtiny.)

Její suverénní Veličenstvo královna Alžběta II se znovu ujme vladařských povinností nad všemi státy byvší federace i ostatními jejími územími (s výjimkou Severní Dakoty, která se jí nelíbí).

Váš nový premiér, David Cameron, jmenuje pro Ameriku guvernéra bez nutnosti dalších voleb.

Kongres a Senát budou rozpuštěny. Příští rok by mohl být rozeslán dotazník, zjišťující, zda si toho někdo z vás všiml.

Abychom Vám pomohli s přechodem na závislost na britské koruně, jsou s okamžitou platností zavedena tato pravidla:

1. Do slov jako "colour", "favour", "labour" a "neighbour" se vrací písmeno "u". Rovněž tak se naučíte psát slovo 'doughnut", aniž byste polovinu písmen vynechali, a přípona' ize-" bude nahrazena příponou "-ise." Celkově očekáváme, že pozvednete svou slovní zásobu na přijatelnou úroveň. (Podívejte se do "Slovníčku [pozn. překl.: Thesaurus]").

2. Použití dvaceti sedmi stále stejných slov, prokládaných doplňkovými zvuky jako jsou ''jako" a "víte ", je nepřípustnou a neefektivní formou komunikace. Neexistuje žádná taková věc, jako Americká angličtina. Dáme to vaším jménem vědět Microsoftu a korektor pravopisu v textových editorech bude upraven tak, aby bral v úvahu návrat písmene 'u'' a odstranění přípony "-ize."

3. Den 4. července se již nebude slavit jako státní svátek.

4. Naučíte se řešit osobní problémy bez použití zbraní, právníků nebo terapeutů,. Fakt, že potřebujete tolik právníků a terapeutů ukazuje, že nejste na nezávislost zcela připraveni. Zbraně by měly být používány jen na střílení tetřevů. Pokud nedokážete nic vyřešit, aniž byste někoho zažalovali, nebo si promluvili s terapeutem, pak ovšem nejste připraveni ani ke střelbě na tetřevy.

5. Proto, již nadále nebudete smět vlastnit, nebo u sebe nosit nic nebezpečnějšího než je škrabka na brambory. I tak budete potřebovat zvláštní povolení, pokud budete chtít škrabku nosit na veřejnosti.

6. Všechny křižovatky budou přebudovány na kruhové objezdy, a s okamžitou účinností začnete jezdit po levé straně vozovky. Rovněž s okamžitou účinností přejdete na metrický systém, a to bez používání konverzních tabulek. Obě změny vám pomohou pochopit britský smysl pro humour.

7. Bývalé USA přijmou cenu benzínu (kterému jste říkávali gasolín) obvyklou ve Spojeném království, tedy zhruba 10 $/US galon. Zvykněte si na to.

8. Naučíte se dělat opravdové smažené hranolky. To, čemu říkáte francouzské hranolky nejsou skutečné hranolky, a ty věci, kterým vytrvale říkáte bramborové lupínky, jsou správně brambůrky. Skutečné smažené bramborové lupínky jsou silné placičky, smažené v tuku, a podávané nikoli s kečupem, ale s octem.

9. Ta studená věc bez chuti, u níž trváte na názvu pivo, vlastně pivem vůbec není. Od nynějška bude pivem nazýváno pouze správné „British Bitter“ a známé evropské vařené a obecně přijímané produkty budou nazývány ležák. Přijatelné je také jihoafrické pivo, protože jsou v atletice největším sportovním národem na Zemi, a to může být jenom pivem. Jsou rovněž součástí britského společenství národů – a podívejte se, jak jim to prospělo. Americké značky budou označovány jako polozmrazená komáří moč, takže všechny tyto nápoje mohou být nadále prodávány bez rizika záměny.

10. Hollywood bude příležitostně povinen obsazovat anglické herce do kladných rolí. Bude také vyžadováno, aby do rolí Angličanů obsazoval anglické herce. Sledování pokusů Andie MacDowellové o anglický dialekt ve filmu „Čtyři svatby a jeden pohřeb“ byl zážitek blížící se strouhání uší na struhadle.

11. Přestanete hrát americký fotbal. Existuje jen jeden druh řádného fotbalu, kterému vy říkáte kopaná. Těm z vás, kteří budou dost stateční, bude časem dovoleno hrát rugby (jež má některé podobnosti s americkým fotbalem, ale nejsou tu každých dvacet vteřin pauzy na odpočinek a hráči nenosí po celém těle kevlarová brnění, jako nějaká banda srabů).

12. Dále přestanete hrát baseball. Je nesmyslné, abyste pořádali šampionát s názvem Světová série pro hru, která se hraje jenom v Americe. S přihlédnutím k faktu, že pouze 2,1% z vás ví, že za vašimi hranicemi je svět, je tato chyba nicméně pochopitelná. Naučíte se kriket a necháme vás nejdřív čelit Jihoafričanům, abyste se z jejich výkonů poučili.

13. Musíte nám říci, kdo zabil JFK. Dovádí nás to k šílenství.

14. Brzy se s vámi spojí agent pro vnitřní příjmy (tj. výběrčí daní) vlády Jejího Veličenstva, aby zajistil všechny dlužné částky (nazpět až do roku 1776).

15. Každodenní „Tea Time“ začíná přesně v šestnáct hodin s řádnými šálky s podšálky, nikdy s hrnky, a také s vysoce kvalitními sušenkami (sladkými) a moučníky, plus s jahodami (se smetanou), když je jejich sezóna.

Bůh ochraňuj královnu!

Beznaděj

Dnešní sen začíná na místě náramně připomínajícím pokoj jedné vysokoškolské koleje v Praze. Pohled z okna se však od reálu velmi odlišuje.

Najednou se ocitám venku na místě, kam je vidět z okna pokoje. Mluvím s E*H*, místopředsedkyní nejmenovaného občanského sdružení. Cosi mi vyčítá. Její důvody jsou však zcela zjevně nesmyslné, zcestné a zavádějící.

Po chvíli si uvědomuji, že za ní stojí většina členů onoho občanského sdružení. Znovu říkám, že uvedené důvody jsou nesmyslné, tentokrát tak, aby slyšeli všichni slyšeli. Ve skupině zavládne zmatek. Po chvíli sledování je mi jasné, že ve skupině není vůle cokoliv měnit. Stejně tak vidím M*P*, jednoho z účastníků akcí pořádaných občanským sdružením, jak se mu nastalá situace nelíbí. Odcházím zpět do onoho pokoje.

Po chvíli přijde M*P* s prosbou. Neví, co má v této situaci dělat a žádá mne o radu. V tuto chvíli se probouzím ze snu s pocitem zklamání, protože mu nedokážu pomoci.

Mluvící kosatky

Celý sen se odehrává v jedné ze dvou místností v patře rodinného domu, kde jsem se narodil. Z této místnosti vedou dveře na schodiště dolů a do druhé místnosti. Ve snu však místo druhé místnosti je jakési akvárium, hladina vody je v úrovni podlahy. V místnosti je se mnou několik dalších lidí. Pravděpodobně jsou to příbuzní, ale jejich totožnost se nedá určit.

Z vody vystoupí dvě kosatky. Jsou ve svislé podobě a jakoby umí chodit. Jedna z nich se dá se mnou do řeči. Mezitím ta druhá proklouzne do druhých dveří. Kosatku, která se mnou hovoří, se snažím zahnat zpátky do vody. Najednou uslyším zezdola rámus jako kdyby se druhá kosatka snažila přízemí poničit. Postavím se do dveří na schodiště a ohlédnu se zpět do místnosti. Všichni se tváří, že je jim vše naprosto jedno a že se mám snažit. Tím sen končí.

Klid Vánoc

Poslední týden sleduji dění kolem sebe. A nestačím se divit.

Vždy jsem si myslel, že Vánoce jsou svátky klidu. Jak to tak vypadá, tak to ne zcela platí. Teda vlastně neplatí to vůbec.

Občas mi přijde, že se lidi předhání, kdo má kolik cukroví. Ale má to vůbec cenu? Suroviny pro výrobu stojí horentní sumy. Když to s jazykem vypláznutým až na zem donesu domů, strávím hodiny aby se z mouky a cukru stalo cukroví. Spálím při tom několik (desítek) kubíků plynu a několik stovek kWh elektřiny. A pro co? Abych půlku cukroví vyhodil, protože jsou všichni doslova přežraní? Tak to teda pěkně děkuju, ale nechci.

Nebo dneska jsem byl na nákupu. Chtěl jsem jenom pečivo dnes na večeři a na zítřejší snídani. Jenom projít obchodem byl zážitek. Kličkovat mezi tolika lidma, snažícíma se předběhnout toho o metr vedle. A ještě se u toho nervovat, jestli seženu to či ono? Tak to teda pardon, ale prášky na vysoký tlak beru už teď.

Jen tak mimochodem, ekonomové tvrdí, že je finanční krize, že lidi nemají peníze. A já se ptám, jestli to vážení odborníci myslí vážně. Podle mě lidi mají peníze. Ti, kdo neumřou na infarkt, si jejich část užijou i v roce 2013

Moudro dne

Neplivej na chodník! Vždyť je tolik lidí, kteří si to zaslouží do ksichtu.

Gratulace

Gratuluji!

Nám všem, kterým je mezi 18 až 40 lety. Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v letech 1970-94, neměli vůbec šanci přežít. Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku. Z jedné flašky nás obvykle pilo několik, ale všichni jsme to ve zdraví přežili. Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji namontovali. Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy. Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat. Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!! Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu - jen my! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů. My jsme měli volnost i odpovědnost - naučili jsme se chovat a poradit si.

Tornádo

Zdál se mi tuhle podivný sen. Je to další sen v krátké době po hodně dlouhém období beze snů.

Sen začíná na místě, které mi velmi připomíná jedno reálné místo. Až na jeden drobný detail. Ve skutečnosti na tomto místě byly stany s podsadou. Zde jsou však dvou až čtyřlůžkové chatky z úplně jiného místa, které dnes již neexistuje.

Rozhlížím se po okolní krajině. Po ní se pohybuje několik tornád. Nikdo neví, kam se které z nich pohne. V tom mne někdo vyruší, že prý se mám jít okamžitě na něco podívat. Přicházíme k jedné z chatek. Zde nacházíme oheň ve stavu, kdy je vidět jen žhavé uhlíky. Je zjevné, že během několika málo minut bude třeba přiložit, aby se znovu rozhořel. Podle oněch uhlíků je také zjevné, že oheň zde hoří již možná několik hodin.

V tuto chvíli se ze sna probouzím. Na jednu stranu vím, že oheň je třeba vyřešit okamžitě. Je div, že dosud nenapáchal žádné škody. Každopádně je třeba jej zneškodnit, dokud je čas. Na druhou stranu se bojím tornád. Nemám totiž nejmenší ponětí, kdy se některé z nich přiblíží natolik, aby mohlo začít páchat škody.

Snění o politicích

Po krátké době od posledního snu přichází další sen. A opět jde o sen s dost znatelným předělem, střihem. Skoro by se mi chtělo říct dva sny bezprostředně po sobě následující.

Přespáváme v jakémsi objektu. Ten na mě působí dojmem, že šlo původně o hrad později přestavěný na zámek. Nacházím se v místnosti, která mohla být černou kuchyní. Přede mnou uprostřed místnosti hoří oheň s plameny většími, než jsem já. Poté někde něco snadným pohybem jedné ruky spouštím. Na to se zhora vyvalí značné množství vody na oheň a začne se všude rozlévat. Bohužel až po této události se dozvídám, že jsem měl popel prohrábnout, aby voda mohla protéct přes rošt dolů (tedy do míst, kde bych očekával popelník). V tomto okamžiku přijde střih.

Stojíme kdesi na chodbě. Z jedněch dveří vyjde skupina politiků. Jasně poznávám 2 z nich, Václava Klause a Leoše Hegera. Tito politici nám podávají ruce a chvíli s námi hovoří. Poté odcházejí do jiných dveří a ty zavírají. Je zcela zjevné, že se snažili odvést naši pozornost od toho, kdy vylezl a zalezl do stejných dveří. Jejich trik na mne rozhodně zafungoval. Koneckonců hovořit přímo s prezidentem se mi nepoštěstí každý den.

V tuto chvíli se ze snu budím s pocitem lehkého zklamání z toho, že mě napálili.

Let vrtulníkem

Zdál se mi tuhle podivný sen.

Začíná tím, že jsem vytržen z nějaké těžko specifikovatelné činnosti pohotovostí. Společně se dvěma dalšími lidmi mám odletět vrtulníkem kamsi pryč. Oni dva se posadí do kokpitu. Já do zadní části, která zjevně není určena pro přepravu lidí, spíš pro přepravu nákladu. Usadím se, motor zabírá a přichází střih ve snu.

Společně s dalšími dvěma lidmi řešíme, kde nabít náš vrtulníček na dálkové ovládání. Nejprve obhlížíme jakýsi solární panel. Poté se přesouváme ke stojanu s mobilními telefony. Zde jeden z mých kolegů nachází správný konektor a nechává vrtulník nabíjet ve společnosti mobilních telefonů

Pro obě situace platí následující dvě věci. Zaprvé vůbec netuším, kdo jsou zbývající dvě osoby zač. Zadruhé v obou situacích jsem já považován za naprosto neschopného přispět k vyřešení nastalé situace.

Volby 2012 III.

Hned na začátek jeden článek o tom, kdo s kým a jak jedná o krajských vládách.

Teď nastává chvíle, kdy se skutečně začínám bát toho co bude. Tím víc ale začíná být zajímavá myšlenka poohlédnutí se v zahraničí.

Kolegova práce

Dnes v noci se mi zdál poměrně dost zvláštní sen. Celý sen se odehrává v práci, v kanceláři, kde sedím. Divné je však to, že sedím na židli kolegy, který ve firmě pracuje řádově mnohem déle, než já. Při pohledu na monitor je zcela zjevné, že dělám i jeho práci. Snažím se rozchodit něco, co tak nějak chodilo a bylo jeho dílem. Zkouším první pokus o zásah do kódu, který vidím poprvé v životě. Pokus se nezdařil. Nicméně jsem se o něm něco málo dozvěděl. V tuto chvíli sen končí. Ze snu se probouzím s pocitem, že zorientovat se bude velmi těžké, ne však nemožné. Vidím tedy jakési světélko na konci tunelu, byť zatím velmi slabé. Otáčím se na druhý bok a spokojeně opět usínám.

Volby 2012 II.

Podle všeho to vypadá, že ve všech krajích se rozbíhá jednání o koalicích. V některých krajích začala vítězná ČSSD vyjednávat s KSČM (příklad zde).

Jak je vidět, národ bez paměti musí prožívat hrůzy znovu.

Volby 2012 I

Co se stane, když hodíte člena ČSSD do vody?
Vyplavou špinavé peníze a čistý komunista.

Moudro dne

Vyrůstali jste v 90 letech? - V telce ještě dávali Doktorku Quinovu, Gumídky, soutěžní pořad Hip hap hop a Kuřátka, v šest ráno jsem koukali v televizi na barevné pruhy a čekali, až začnou vysílat nedělní pohádku. Chodili jsme do školy s dětmi, které se jmenovali Katka, Jana, Eva, Zuzka, Veronika nebo Petr, Tomáš, Lukáš, Martin. Četli jsme Ohýnek, Sluníčko, Méďu Pusíka nebo ABC, do obchodu jsme si chodili kupovat calipo, colorku nebo trio, ruskou zmrzlinu nebo Orion čokolády (orion hvězdy jsme si pak lepili po oknech). První zamilovaný film, který jsme viděli v kině, byl Titanic, v MHD jsme platili 2-6korunovymi lístky, čipové karty neexistovaly. Každý, kdo neměl domácí zvíře, měl Tamagoči a jedním z největších překvapení bylo vždy vybrat hračku z "Kindervajíčka". Nahrávali jsme si videem věci na VHSky - během volných hodin jsme ve škole venku skákali gumu, hráli pogy a vyměnovali si kartičky hokejistů, nebo se lezlo na barevné studené železné prolézačky. Dělali jsme si bunkry ze židlí a přikrývek. Řetízák byl úplně nejlepší kolotoč na světě. Jedna z našich prvních kazet byla Backstreet Boys, N Sync, případně Lunetic, Kelly Family a Spice girls. Windows 95! Neexistovalo nic lepšího! Všichni jsme nosili ledvinky a šusťákové soupravy. Víme, co je walkman, všichni jsme tančili Macarenu a poslouchali jsme celý čas rádio, abychom vystihli své oblíbené písničky a pak si je mohli nahrát na kazetu. Na školních taškách jsme neměli Spidermana, ale psa, kočku nebo nějaké pravítko a tužky s očima. Všichni jsme nosili ty tlusté hnědé vroubkované punčocháče, které se vysunuly tak, že jste měli kilometrovou nohu. Kdo měl kolo BMX, byl frajer. Jedli jsme šťovík (ty zeleně lístky) a vsugerovavali si, že je to dobré, protože to dělali starší kamarádi. Jaký to byl hit nosit klíče na barevných šňůrkách na krku. Jistý čas jsme si kupovali ty želatinové lepkavé oči, malé slizké kuličky a házeli jsme je po stěnách (vždy se tak nechutně rozplaskli). I když nabídka nebyla až taková bohatá, nebylo nad jahodovou perličku, olejíček a pudr Aviril a Indulonu. Pár znaků toho, že vážně stárneme ...

Čteš si tento text a říkáš si "Ježíš ..." !! Na stolku nebo v kabelce máš tabletky proti bolesti hlavy, břicha, děti vám vykají a říkají teta nebo strejda - potřebuješ alespoň půl dne aby ses dal do pořádku po těžší noci ... Čtením tohoto textu sis vzpomněl na své dětství a pokud ses alespoň jednou usmál, tak je věnován právě pro tebe, abys na tu mládí nezapomněl..

Kočkovité šelmy

Před několika dny se mi zdál následující sen. No až dnes jsem se dostal k jeho sepsání.

Šel jsem na návštěvu za svými prarodiči z tátovi strany. Když přicházím k jejich vchodu všímám si, že za mnou jde děda s nákupem. Přejdu jejich vchod o pár kroků směrem k parčíku. Po pravé straně panelák, v jehož prvním vchodě prarodiče bydlí, po levé straně upravené koryto řeky s železobetonovým zábradlím. Vše vypadá přesně jako v reálu až na to, že je jakési přítmí, ač vše naznačuje, že by mělo být kolem poledního.

V tu zpozoruji kočku. Zadívám se na ní pohledem, jako by zde neměla vůbec co pohledávat. Kočka uteče do parčíku. Obdobná situace se opakuje ještě asi jednou nebo dvakrát, vždy se jedná o jinou kočku. Poté z parčíku vyběhne větší kočkovitá šelma, výškou je mi zhruba do pasu. Tuto šelmu z pravé strany vezmu sešitkem, který používám v práci, takovým způsobem, že šelma dostane druhou ránu o železobetonové zábradlí. Šelma uteče zpět do parčíku. Já v tu chvíli zjistím, že děda je již v domě, tedy v bezpečí. Odcházím tedy do domu. Ze snu se probouzím v okamžiku, kdy se dotýkám vchodových dveří bytu prarodičů, které mi děda nechal pootevřené. Probouzím se s pocitem, že šlo o zcela normální situaci.

Moudro dne

Nevadí mi, že odjela. Vadí mi to, že nezmizela definitivně z mého života
Hawkeye Pierce, MASH 4077

Moudro dne

Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi.
Kurt Cobain

Moudro dne

Někteří lidé nebrečí proto, že jsou slabí, ale proto, že byli silní moc dlouho.

Moudro dne

Jen dvě věci jsou nekonečné. Vesmír a lidská hloupost. Tím prvním si však nejsem jistý
Albert Einstein

Moudro dne

K samotě člověka neodsuzují nepřátelé, ale kamarádi.
Milan Kundera

Odjezd

Dnešní sen začíná tím, že z nějakého důvodu odjíždím ze sjezdovky dřív, než ti, se kterými jsem na ni přijel. Důvodem je nejspíš nějaká neshoda, ale to ve snu není. Po příjezdu na chatu, kde jsme ubytování, začínám balit. Zde mě zarazila jedna nesrovnalost: uvědomil jsem si, že jsme spali v postelích a tedy s sebou nemám spacák, proč ale s sebou mám karimatku? Sen končí v okamžiku, kdy ostatní vstupují do pokoje a já se chystám k odchodu na nějaký hromadný dopravní prostředek.

Cesta

Nějak se v poslední době vyrojilo větší množství snů. Tady je další z noci na dnešek.

Sen začíná okamžikem, kdy stojíme na jakémsi parkovišti u benzinové pumpy. Nejspíš se jedná o pravidelnou přestávku na nějaké delší cestě. Přesný počet lidí lze jen těžko určit, s jistotou však můžu tvrdit, že jede víc jak jedno auto. Stejně tak lze jen velmi těžko určit jednotlivé osoby až na jednu osobu - mého bratra.

Je zcela zjevné, že až do této přestávky jsme řídil já a po této přestávce usedá za volant právě brácha. Vyrážíme jako první auto naší skupiny. Na cestě se však vyskytuje objížďka a ze značení není absolutně jasné, kudy jet. V tuto chvíli já vystupuji jako někdo naprosto přesně znalý situace a velím kudy jet. Po pár ujetých metrech se probouzím ze snu s pocitem, že je to přece jasný jak facka.

Stereotyp

Zdál se mi takový podivný sen. Vlastně byl úplně kraťoučký.

Jdu po jakési asfaltové silnici v lese. Po chvíli dojdu ke křižovatce s autobusovou zastávkou. Postavím se na zastávku a čekám na autobus. Poté střih a znova jdu po té silnici a znova se postavím na zastávku. Po třetím opakování sen končí.

Skoro by se dalo říct, že to něco znamená.

Staré časy

Nadpis tohoto příspěvku je zároveň názvem tábora, kterého jsem se účastnil. Skvělý zážitek, přestože to tak ze začátku nevypadalo.

Měli jsme totiž sraz na místě vzdáleném téměř 20km vzdušnou čarou od místa, kde se měl tábor konat. Což jsem zjistil až v den odjezdu na tábor, o to víc mě to vyvedlo z míry.

Po příjezdu na dané místo srazu se ukázalo, že je vše naplánováno včetně odvozu věcí na místo, přiblížení autem a asi 10km dlouhé procházky. Tuto akci jsme podnikli v pětičlenných skupinách. Což se později ukázalo jako skvělý nápad, protože jsme se po cestě pěkně seznámili.

Program dne byl následující: dopoledne práce na hradě, který jsme obývali, odpoledne zábava při pokusech s řemesly jako je kovářství, pekařství, hrnčířství, kožedělnictví a další, obohacená o LARPovou zápletku. Několik málo věcí jsem si vyrobil a odvezl. Navíc jsem si vyzkoušel zatápění v chlebové peci i chleba, který jsme v ní upekli. Rozhodně má člověk ke všem věcem jiný vztah, když je umí vyrobit a ví, kolik to dá práce.

Celkově byl tábor velmi povedený, přestože nějaké chyby by se najít daly. Ale to se dá najít naprosto všude. Jako velmi pozitivní hodnotím to, že organizátoři všem na začátku vzali telefon. Díky tomu šlo o nádherných 10 dnů bez řešení problémů z běžného života.

Vrah selhal, vyhráli lidé

Tato slova podle serveru novinky.cz pronesl norský premiér, vrahem myslel Anderse Behringa Breivika. Celý článek k nalezení zde.

Já bych řekl, že to není pravda. Podle anotace článku zabil 77 lidí a 242 dalších zranil. To podle mě fakt není selhání, ale docela dost značný úspěch.

Navíc bylo cílem Breivika zabíjet? Nebo bylo jeho cílem změnit Norskou společnost? Já bych řekl, že to druhé. A to se mu podle všeho povedlo. I když si nejsem jistý, jestli se ta společnost změnila tak, jak si Breivik přál. Ale to se asi nikdy nedozvíme.

Žádost

Inu stalo se, že jsem se jednoho krásného dne* rozhodl, že po 16. na jeden konkrétní tábor nepojedu.

V roce 1997 jsem začal jezdit jako dítě, později jsem vystřídal pozice instruktora, oddílového vedoucího a ajťáka. Bohužel v posledních cca dvou letech se začaly dít neskutečné věci. Které vyvrcholili tím, že mě začala ignorovat jedna z místopředsedkyň pořádajícího sdružení. To byl pro mne signál, že je čas se ozvat trochu razantněji, než dosud.

Poté jsem se rozhodl jít ještě dál. A to pokusem o ověření následujícího citátu: Lidé ti řeknou, že jsi se změnil, když přestaneš dělat to, co oni chtějí. Nutno konstatovat, že jediný pokus byl v tomto směru naprosto úspěšný - tvrzení platí. Jeden z kamarádů, A*, se ozval že co si jako dovoluji napsat negativistický příspěvek a dále napsal jednu informaci, o které ze spolehlivých zdrojů vím, že takto to není.

Několik dní poté se mi však zdál zajímavý sen. Bylo ráno, zhruba čas, kdy běžně odcházím do práce. Pomocí ICQ jsem si povídal s výše zmíněným kamarádem A*. Ten mě žádal o to, abych na tábor přeci jen jel. Sen skončil přesně v okamžiku, kdy jsem mu oznámil, že už musím jít do práce a že to zkusí. Bohužel si již nepamatuji, čím se mě snažil ukecat.

Předpokládám, že sen je mým vlastním přáním

*) Teprve uvidíme, zda to byl krásný den, nebo den pod psa.

Prchání před dinosaurem

Sen noci ze soboty na neděli je poněkud rozmazaný, některé obrazy jsou však poměrně zřetelné.

Jsme v jakési budově, něco jako škola v přírodě. Po této budově pobíhá masožravý dinosaurus, který zjevně shání něco dobrého na zub. Před ním se snažíme utéci. Nakonec se dostaneme kamsi do garáží. Auto se nám povede nalézt a zpojízdnit celkem snadno. Stejně tak snadno se nám povede otevřít vrata. Potíž je ovšem v tom, že za vraty je terén pro auto neprostupný. Sen končí tím, že nešťastně koukáme z vrat ven s vědomím, že tudy rozhodně nemůžeme prchnout.


Jen taková poznámka na okraj: V neděli jsem měl jet do Prahy na diskuzi o webu jednoho nejmenovaného občanského sdružení. Popravdě se mi tam moc nechtělo. A dnes, den poté, mohu s klidným svědomím říci, že moje nechuť nebyla zcela neoprávněná.

Moudro dne

Povinností přítele je uhádnout starost druhého a vyjít mu vstříc dříve, než byl o to požádán.

André Maurois

Moudro dne

Je těžké vyřešit velké úkoly ke spokojenosti všech. (Solón)

Snídaně

Po dlouhé době zápisek. A znovu sen.

Sedíme v jakési restauraci, jasně si uvědomuji akorát mamku. Po chvíli přijde číšník a mamka jej strašně seřve, že to jídlo bylo hnusný. Poté odcházím do práce. Tam bohužel i přes velkou snahu přicházím pozdě. I proto, že mi nejdou otevřít vrata.

Ta vrata jsou lehce zvláštní. Jednak v reálu jsou vrata do práce jiná, než ve snu, a druhak přes den zůstávají vrata otevřena a zavírají se jen na noc.

Lyžování

Na konci března mám jet s několika svými kamarády lyžovat do rakouských Alp. Jednu dobu existovala reálná šance, že s námi pojede i náš společný kamarád A*, student pedagogické fakulty v kombinaci tělesná výchova a cosi s počítačema. O jeho způsobu lyžování jsme leccos slyšel a věděl jsem jedno: nechci ho nikdy, opakuji NIKDY, zažít. Možná to bude mít souvislost s mým dnešním snem.

Sen začíná ve chvíli, kdy stojím na okraji na lyžích na okraji jakési dopravní tepny, cesty na sněhu, po které se prohánějí lyžaři sjezdoví i běžkoví a různá motorová vozidla typu sněžný skútr.
V tu chvíli uvidím, jak se ke mě blíží po této cestě skupina dětí s vedoucím vzadu. Toho vedoucího poznávám jako prvního - je to přesně A*. Dále poznávám některé děti z jeho šachového kroužku.
Nevím, jak se to stalo, ale A* musí odjet kamsi pryč s jedním ze svých zraněných dětí. A já že mám pokračovat se zbytkem dětí dál po cestě. Děti jsou super, ale některým to lyžování až tak nejde, což mě vzhledem k jejich věku <= 10 nepřekvapuje. Po několika málo pádech sen končí.

Stupně zimy

+18°C Obyvatelé Havaje si berou na noc dvě přikrývky
+10°C Obyvatelé helsinských paneláků vypínají topení a Rusové začínají
pěstovat květiny
+ 2°C Italská auta nestartují
0°C Destilovaná voda zamrzá
- 1°C Dech se stává viditelným, Rusové jedí zmrzlinu a popíjejí chlazené
pivo
- 4°C Pes se ti snaží dostat do postele
- 8°C Bezdomovci zalézají do kartónových krabic
-10°C Francouzska auta nestartují
-12°C Politici začínají hovořit o bezdomovcích
-15°C Americká auta nestartují
-18°C Obyvatelé Helsinek zapínají topení, obyvatelé Havaje zmrzli
-20°C Dech se stává slyšitelným
-21°C Pokud se ti podaří dostat psa na sraní ven musíš to potom
odkopnout
-22°C Bezdomovci si berou na noc dvě kartónové krabice
-24°C Německá auta nestartují
-27°C Pes se ti pokouší vlézt pod pyžamo
-29°C Švédská auta přestala startovat
-32°C Bezdomovci pomrzli a jsou stahováni v krabicích za městem
-33°C Žádné auto nejde nastartovat pouze ruské
-38°C Rusové si zapínají horní knoflík u košile
-43°C Ruská auta nestartují ani na vodku
-50°C Obyvatelé Helsinek zmrzli
-60°C Tuleni z Grónska se stěhují na jih
-70°C Zamrzlo peklo, univerzita v Kuzněcku organizuje přespolní běh
-75°C Santa Klaus opouští polární kruh
-125°C Alkohol zmrznul a Rusové se nasrali
-268°C Zkapalnělo helium
-273°C Absolutní nula. Ustává pohyb elementárních částic. Rus cucá
zmrzlou vodku a připouští, že je pořádná kosa

Programátorská konstrukce II

Rozhodneme se jednoho krásného napsat systém pro nahrávání telefonních hovorů. Rozhodneme se z docela rozumných důvodů použít C. Rozhodneme se z nějakých prapodivných důvodů mít 2 struktury mezi sebou provázané ukazateli. Takto:

struct sieprop_t
{
...
struct siecall_t *siecall;
...
}

struct siecall_t
{
...
struct sieprop_t *
...
}

Pak chceme tohoto provázání využít. Tuhle nedavno jsem viděl toto:

sieprop->siecall->sieprop->siecall = NULL;
siecall->sieprop->siecall->sieprop = NULL;