Ochrana před žraloky

Celý tento sen je na jakési poradě. Jejím cílem je co nejlépe ochránit nějakou osobu. Nikoho z lidí stojících v kruhu nepoznávám. Stojíme v nějaké chodbě. Vypadá to jako nějaká loď nebo ropná plošina. Poblíž nás jsou zavřené dveře na schodiště.

Já stojím naproti mluvčímu. Nejprve se ohlížím za sebe. Tam vidím prchat osobu, kterou máme ochránit, společně s osobním strážcem. Pak na chvíli vnímám mluvčího. Je zjevné, že se odněkud valí voda a v té vodě jsou žraloci. Po chvíli se začnu rozhlížet kolem sebe, kam bych se schoval, až žraloci připlavou. Pak si ale říkám, že to k ničemu není, protože stejně nemám šanci se dostat na hladinu. Takže pokud mě nezabijí žraloci, utopím se.

V tu chvíli voda udeří na dveře. Ty vydrželi první náraz, ale zjevně vydrží jenom pár sekund. V tom mě ze sna budí budík a nutí mě jít do práce.

Skutečná osobnost

Nejlepší způsob, jak někoho poznat, je bojovat s ním. Tehdy vyjde najevo jeho skutečná osobnost.

Mírumilovný traktor

Pravidelné hlášení ze Sovětských hranic: Čínský tank napadl mírumilovný pracující sovětský traktor. Traktor se ubránil a po totálním zničení nepřátelského tanku se vznesl a odletěl do vnitrozemí.

Nepříjemnost

A: Tak to je ... je to hrozně nevyhovující.
B: To je pravda vždy.

Svět ošklivý a špatný

Křesťanské rozhodnutí shledat svět ošklivý a špatný udělalo svět ošklivým a špatným.

(Friedrich Nietzsche)

Dohrát a spát

Zdál se mi tuhle zvláštní sen o kterém nevím, co si o něm mám myslet.

Hraju nějakou vážnou partii za družstva. Po chvíli partie končí. Postavím svoje figurky. Poté chvíli koukám na další partie. Když dohraje poslední, oznámím, že je pozdě a že bychom měli jít spát. V tu chvíli mě ze sna probudí budík budící mě do práce.

Po probuzení ze sna si nepamatuju na žádný pocit. Prostě to takhle bylo. Zpětně, když vzpomínám na ten sen, tak se v něm nikde neobjevil žádný výsledek. Ani mé partie, ani celkový, ani žádný jiný. Jako by to všechno bylo jedno.

Temnota

Je větší temnota, než ta, se kterou bojujeme. Je to temnota duše, která ztratila směr. Válka, kterou bojujeme, není proti síle a principům, je proti chaosu a zoufalství. Horší, než smrt těla, je smrt naděje, smrt snů a přání. Proti takové síle se nikdy nesmíme vzdát.

(Kniha G'Quan, Technomage Trilogy, Babylon 5)

Bláhová naděje

Chovám bláhovou naději, že za 3 miliony let, co jsme pryč, lidstvo přestalo válčit, vyléčilo všechny choroby a podařilo se mu zjednodušit formulář daňového přiznání.

(Holly, lodní počítač s IQ 6000, Červený trpaslík)

Cesta zpět

Účastnil jsem se nějaké celkem krátké akce, pravděpodobně víkendovky. Zrovna se připravuje vyhlášení výsledků a zakončení. Já si balím věci a připravuji se na odjezd. Po vyhlášení si oblékám bundu, obouvám boty, takže mi zbývá posledních pár vteřin do odchodu.

Přijde se se mnou rozloučit několik lidí. Jde pouze o dětské účastníky, z dospělých nikdo. Vzhledem k tomu, že mě i těm dětem se společné soužití líbilo, loučení se protáhne. Pak si uvědomím, že musím jít na vlak, jinak ho nestihnu. Definitivně se rozloučím a odbíhám na vlak.

Vlak nestihnu. Tak tedy nastoupím do jiného vlaku, který sice nejede přesně tam, kam chci, ale aspoň část cesty má stejnou. Ještě ve vlaku si zavazuju boty. V jedné stanici vystoupím z vlaku a přestoupím do jiného, který ale jede zpátky do výchozí stanice. Těsně před vjezdem do výchozí stanice vidím odjíždět vlak, který jede do mého cíle.

V tuto chvíli se ze snu probouzím. Když jsem se probudil, první, na co jsem pomyslel, bylo asi takto: "Proč jsem se proboha vracel zpátky, když mi stačilo na ten vlak chvíli počkat??"