Kdo netuší, co je vanilla kernel, toho pravděpodobně tento zápisek vůbec zajímat nebude.
Ale kdyby náhodou ano, tak malý úvod: Vanilla kernel je jádro linuxu vydávané samotným Linusem Torvaldsem, zakladatelem linuxu. Jde o čisté jádro bez jakýchkoliv (proprietárních) patchů vydávaných tvůrci linuxových distribucí.
O co šlo v mém případě? Na (obživlém) webu debian-linux.cz jsem ve fóru našel relativně jednoduchý návod, jak zkompilovat vlastní jádro. Jelikož jsem tvor zvídavý, vzal jsem to jako výzvu. Během několika minut byl na světě kernel plně fungující na mém kousku křemíku, který byl navíc o více než 10% menší, než původní kernel debianu. A to i přesto, že šlo o novější verzi.
Doufám jen, že postupným zlepšováním se mi povede kernel ještě více zmenšit a zrychlit jeho boot.
pátek 29. října 2010
středa 27. října 2010
Odměněné zvláštní schopnosti
Sen začíná na zahradě rodinného domku mých příbuzných za stavu naprosté rodinné idylky.
O několik okamžiků později však mého desetiletého bratrance cosi vyděsilo. A to dost značně.
V tu chvíli jsem byl k němu nejblíž ze všech přítomných. Šel jsem se tedy podívat co se děje a uklidnit jej. Uklidnění mi nečinilo nějaké problémy a bylo otázkou ne víc než pár vteřin. Co se stalo, nevím, nezjišťoval jsem. Poté jsem si šel sednout. Bratranec si mi sednul na klín, schoulil se do klubíčka a usnul.
Následovala debata se nesla v duchu toho, že jak se mi ho povedlo tak rychle uklidnit a že jsem už jednou za něco podobného byl odměněn. V průběhu této debaty sen končí.
Skutečnost je taková, že jsem nikdy za nic podobného nebyl nikdy odměněn. Dost možná proto, že jsem nikdy nic podobného neudělal. A nejsem si jist, jestli bych toho byl schopen.
O několik okamžiků později však mého desetiletého bratrance cosi vyděsilo. A to dost značně.
V tu chvíli jsem byl k němu nejblíž ze všech přítomných. Šel jsem se tedy podívat co se děje a uklidnit jej. Uklidnění mi nečinilo nějaké problémy a bylo otázkou ne víc než pár vteřin. Co se stalo, nevím, nezjišťoval jsem. Poté jsem si šel sednout. Bratranec si mi sednul na klín, schoulil se do klubíčka a usnul.
Následovala debata se nesla v duchu toho, že jak se mi ho povedlo tak rychle uklidnit a že jsem už jednou za něco podobného byl odměněn. V průběhu této debaty sen končí.
Skutečnost je taková, že jsem nikdy za nic podobného nebyl nikdy odměněn. Dost možná proto, že jsem nikdy nic podobného neudělal. A nejsem si jist, jestli bych toho byl schopen.
neděle 24. října 2010
Datová propustnost vs. Hardwarový firewall
1. Jedna lidská buňka obsahuje 75 MB genetických informací
2. Jedna spermie tedy 37,5 MB
3. V jednom mililitru spermatu je 100 milionů spermií
4. Při ejakulaci, trvající v průměru 5 sekund, se uvolní asi 2,25 ml spermatu
5. Výpočtem zjistíme, že datová propustnost mužského penisu je (37,5M x 100M x 2,25) / 5 = 1 687,5 Terabajtů za sekundu
6. Ve výsledku máme, že ženské vajíčko je schopno odolávat DDoS útokům o objemu více než 1,5 Petabajtů za vteřinu a přitom propustí jen jediný datový paket.
Tím pádem je to nejrobustnější hardwarový firewall na světě.
7. Ale tenhle jeden paket, který propustí, Vám shodí celý systém na 9 měsíců ...
2. Jedna spermie tedy 37,5 MB
3. V jednom mililitru spermatu je 100 milionů spermií
4. Při ejakulaci, trvající v průměru 5 sekund, se uvolní asi 2,25 ml spermatu
5. Výpočtem zjistíme, že datová propustnost mužského penisu je (37,5M x 100M x 2,25) / 5 = 1 687,5 Terabajtů za sekundu
6. Ve výsledku máme, že ženské vajíčko je schopno odolávat DDoS útokům o objemu více než 1,5 Petabajtů za vteřinu a přitom propustí jen jediný datový paket.
Tím pádem je to nejrobustnější hardwarový firewall na světě.
7. Ale tenhle jeden paket, který propustí, Vám shodí celý systém na 9 měsíců ...
sobota 23. října 2010
Debian
Poté, co se objevilo několik problému s mým předchozím operačním systémem, Ubuntu, jsem se rozhodl, že je potřeba s tím něco udělat. Rozhodl jsem se pro přesun od klonu ke vzoru. V tomto případě tedy k Debianu. Konečně se mi to povedlo zprovoznit do nějakého alespoň trochu funkčního stavu.
Nicméně s tím souvisí jeden drobný háček pro ostatní uživatele. A to omezení mé schopnosti komunikovat prostřednictvím protokolu ICQ. Zejména přenos souborů bude potenciální problém. Jelikož však bude pravděpodobně zprovozněn na mé straně transport na GoogleTalk a Facebook Chat, předpokládám, že nebude problém.
Nicméně s tím souvisí jeden drobný háček pro ostatní uživatele. A to omezení mé schopnosti komunikovat prostřednictvím protokolu ICQ. Zejména přenos souborů bude potenciální problém. Jelikož však bude pravděpodobně zprovozněn na mé straně transport na GoogleTalk a Facebook Chat, předpokládám, že nebude problém.
středa 20. října 2010
Přehnané kauzy
Já to nějak nechápu. A dost pravděpodobně nikdy nepochopím.
Pár lidí zaútočí na dům, kde nikdo nemá bydlet (mj. proto, že statik přikázal demolici budovy z důvodu silně narušené statiky). Jenomže v něm načerno (?) někdo bydlí. Už rok a půl se řeší, jaký jsou ti žháři svině. Mezi tím ti zloději, kteří načerno odebírali vodu a elektřinu a navíc kradli naftu (nebo benzín?) dostali dům a dřevo na celou loňskou zimu. A byli to strašní chudáčci, když si tím dřevem museli sami topit.
Vyšetřování? Prosím, nech sa páčí. Rozsudek žhářství, čin s rasistickým podtextem, nebo pokus o vraždu? Prosím, proč ne. Ale proč se to musí řešit rok a půl před celým národem? A to poměrně drsnou mediální masáží?
Nebo případ nedavno zmizelé dívky v pražské Tróji. Jenom dnes jsem zaznamenal 3 různé skupiny na facebooku. A co jsem tak koukal v tramvaji přes rameno lidem čtoucím noviny, zmínky lze najít i tam.
Na druhou stranu mluví se o 12-ti letém chlapci napadém skupinou romů? Matka bydlí v azylovém domě, sám chlapec v dětském domově. A co dostali? Dům? Několik milionů? Omyl, dostali pár stokorun z pojistky.
Mluví se o nevinných obětech dopravních nehod? Jediná dopravní nehoda, o které se mluvilo, byla drobná vlaková nehoda u Studénky.
Ale tak co, hlavně že máme dobré pivo, že?
Pár lidí zaútočí na dům, kde nikdo nemá bydlet (mj. proto, že statik přikázal demolici budovy z důvodu silně narušené statiky). Jenomže v něm načerno (?) někdo bydlí. Už rok a půl se řeší, jaký jsou ti žháři svině. Mezi tím ti zloději, kteří načerno odebírali vodu a elektřinu a navíc kradli naftu (nebo benzín?) dostali dům a dřevo na celou loňskou zimu. A byli to strašní chudáčci, když si tím dřevem museli sami topit.
Vyšetřování? Prosím, nech sa páčí. Rozsudek žhářství, čin s rasistickým podtextem, nebo pokus o vraždu? Prosím, proč ne. Ale proč se to musí řešit rok a půl před celým národem? A to poměrně drsnou mediální masáží?
Nebo případ nedavno zmizelé dívky v pražské Tróji. Jenom dnes jsem zaznamenal 3 různé skupiny na facebooku. A co jsem tak koukal v tramvaji přes rameno lidem čtoucím noviny, zmínky lze najít i tam.
Na druhou stranu mluví se o 12-ti letém chlapci napadém skupinou romů? Matka bydlí v azylovém domě, sám chlapec v dětském domově. A co dostali? Dům? Několik milionů? Omyl, dostali pár stokorun z pojistky.
Mluví se o nevinných obětech dopravních nehod? Jediná dopravní nehoda, o které se mluvilo, byla drobná vlaková nehoda u Studénky.
Ale tak co, hlavně že máme dobré pivo, že?
úterý 19. října 2010
neděle 17. října 2010
Vzácné setkání
Dávno tomu, co jsem naposledy potkal palučinského kamaráda D*P*. Dnes jsem ho shodou náhod potkal.
V Pardubicích jsem vběhl do zpožděného vlaku, kterým jsem původně nechtěl jet. Vlak byl, stejně jako všechny ostatní v neděli odpoledne / večer ve směru do Prahy, plný. Musel jsem tedy stát. Postavil jsem se do chodbičky a otevřel okno. V tu chvíli na vedlejší kolej přijížděl vlak směřující do Brna.
Chvíli se tak rozhlížím a poslouchám hlášení, jestli náhodou nemluví o odjezdu mého vlaku. Najednou se otevřelo okno přímo proti mne a z něj vykoukl mně povědomý obličej. Než se však stihl zeptat, jestli si jej pamatuji, poznal jsem obličej D*P*.
No tak jsme si pěkně popovídali o tom, co kdo studuje a jaký byl letos tábor a pak se můj vlak rozjel. Stihl jsem se ještě dozvědět, že na táboře byl a že jsem se s ním jaksi minul. Což by mne fakt zajímalo jak je to možné ...
V Pardubicích jsem vběhl do zpožděného vlaku, kterým jsem původně nechtěl jet. Vlak byl, stejně jako všechny ostatní v neděli odpoledne / večer ve směru do Prahy, plný. Musel jsem tedy stát. Postavil jsem se do chodbičky a otevřel okno. V tu chvíli na vedlejší kolej přijížděl vlak směřující do Brna.
Chvíli se tak rozhlížím a poslouchám hlášení, jestli náhodou nemluví o odjezdu mého vlaku. Najednou se otevřelo okno přímo proti mne a z něj vykoukl mně povědomý obličej. Než se však stihl zeptat, jestli si jej pamatuji, poznal jsem obličej D*P*.
No tak jsme si pěkně popovídali o tom, co kdo studuje a jaký byl letos tábor a pak se můj vlak rozjel. Stihl jsem se ještě dozvědět, že na táboře byl a že jsem se s ním jaksi minul. Což by mne fakt zajímalo jak je to možné ...
sobota 16. října 2010
úterý 12. října 2010
Pelinův blog: Programování z hotového: pozor na podvody
Pelinův blog: Programování z hotového: pozor na podvody: "Programování z hotového: pozor na podvody - je zajímavý článek na serveru LUPA o tom, že připojování cizího kódu ke svému nemusí být až tak ..."
Ano, jsem paranoidní a nerad používám cizí kód :-)
Ano, jsem paranoidní a nerad používám cizí kód :-)
pondělí 11. října 2010
neděle 10. října 2010
Velká Pardubická
Jak jsem se tuhle nedavno dozvěděl, dnes se konal 120. ročník Velké Pardubické.
Za těch 120 let pořadatelé zjevně nepochopili, že na tuto mezinárodní akci přijde několik hodně lidí.
Teda oni to pochopili, ale ne úplně. Pochopili to, že pár lidí přijede autem. Těmto lidem zařídili místo pro zaparkování svých aut tím, že zavřeli kilometrový úsek městského okruhu, který je součástí značně užívané silnice první třídy.
Ale nepřijedou i někteří lidé jinak, než autem? Třeba vlakem? Ano, přijeli. A chtěli taky odjet. Dokážete si někdo představit, co se stane, když se ve stanici Pardubice-závodiště pokusí do jedné regionovy nastoupit cca 300 lidí? Kromě toho, že se jich tam nevejde ani třetina, vlak získá zpoždění. Ve stanici Pardubice hlavní nádraží jsem si tedy musel dát několika set metrový sprint s krosnou na zádech z toho nejzapadlejšího nástupiště na vlak do Prahy.
Nutno uznat, že to měli pěkně zorganizovat. Ale můj názor je "Neděkujem, vypadněte!"
Za těch 120 let pořadatelé zjevně nepochopili, že na tuto mezinárodní akci přijde několik hodně lidí.
Teda oni to pochopili, ale ne úplně. Pochopili to, že pár lidí přijede autem. Těmto lidem zařídili místo pro zaparkování svých aut tím, že zavřeli kilometrový úsek městského okruhu, který je součástí značně užívané silnice první třídy.
Ale nepřijedou i někteří lidé jinak, než autem? Třeba vlakem? Ano, přijeli. A chtěli taky odjet. Dokážete si někdo představit, co se stane, když se ve stanici Pardubice-závodiště pokusí do jedné regionovy nastoupit cca 300 lidí? Kromě toho, že se jich tam nevejde ani třetina, vlak získá zpoždění. Ve stanici Pardubice hlavní nádraží jsem si tedy musel dát několika set metrový sprint s krosnou na zádech z toho nejzapadlejšího nástupiště na vlak do Prahy.
Nutno uznat, že to měli pěkně zorganizovat. Ale můj názor je "Neděkujem, vypadněte!"
Tak nám zabili Ferdinanda
Po dlouhé letní pauze nám tento víkend začala šachová sezóna prvními zápasy družstev. To zase bude radosti, jezdit každých 14 dní na zápasy málem rodinného družstva.
Minulý rok se v pětičlenné základní sestavě objevilo čtyřikrát příjmení Krys. Letos je tam to jméno pouze třikrát. Z toho jeden z nich má u sebe značku. Která zde ovšem značí hosta, nikoliv hologram, jak by si někteří mohli domnívat podle seriálu Červený trpaslík.
Jediná škoda byla, že v prvním kole jsme prohráli 4,5:0,5 a to i přesto, že jsme narozdíl od soupeře nastoupili v základní sestavě.
Minulý rok se v pětičlenné základní sestavě objevilo čtyřikrát příjmení Krys. Letos je tam to jméno pouze třikrát. Z toho jeden z nich má u sebe značku. Která zde ovšem značí hosta, nikoliv hologram, jak by si někteří mohli domnívat podle seriálu Červený trpaslík.
Jediná škoda byla, že v prvním kole jsme prohráli 4,5:0,5 a to i přesto, že jsme narozdíl od soupeře nastoupili v základní sestavě.
neděle 3. října 2010
Koleje vs. koleje
Hned na úvod: nebude řeč o železničních kolejích, nicméně o kolejích vysokoškolských. Jako (věčný) vysokoškolák pochopitelně (občas) pobývám na kolejích. Budu tedy doufat, že vím, o čem mluvím ;-)
V prvním ročníku na MFF jsem bydlel na kolejích 17. listopadu. Ty se nacházejí v Troji, přes řeku je výhled na pražské holešovické nádraží. Z vyšších pater lze údajně dohlédnout až na Holešovické výstaviště. Jelikož jsem bydlel nejvýše v 11. patře, tak jsem na něj bohužel neviděl. Navíc je možné pokochat se stavícím se tunelem Blanka a jezdícími kamiony s vytěženou zeminou.
Zato samotné pokoje jsou o něco lepší. Pokoje jsou dvoulůžkové a relativně velké. Na židlích se sice dost dobře nedá sedět, ale stoly tam jsou veliké. Navíc je k dispozici předsíňka se skříněmi. Dva pokoje spolu tvoří buňku se záchodem, sprchou a kuchyňkou. Kuchyňka je vlastně chodbička s vařičem, pár skříňkama, dřezem a umyvadlem. V kuchyňce jsou dokonce i nějaké talíře, hrnce a skleničky nebo hrnky.
V suterénu jedné z budov se nachází menza. Ta sice nevaří nic moc, ale když je hlad ...
Nyní bydlím na kolejích Na Větrníku. Zde je sociální zařízení stejně jako kuchyňka na chodbě společné pro celé patro. Kuchyňka se sestává z pracovní desky, čtyřplotýnkového elektrického vařiče s troubou a dvoudřezem. A to je prosím všechno. Žádné erární nádobí. Prostě jinak holé zdi.
Pokoje jsou cca 2.5x5m. Taková dlouhá nudle. Aspoň že máme na pokoji ledničku. Sice malou, ale pro dva to stačí.
Vidím zde však jeden potenciální problém. Jediné místo, kde se smí kouřit, je schodiště. Okna na schodišti nelze otevřít, odvětrávání schodiště je utopie. V chodbě vedoucí od schodiště je nejprve po levé ruce kuchyňka, po pravé sociální zařízení a až teprve potom pokoje. Okna na sociálních zařízeních jakož i v kuchyňce bývají otevřena velice často. Tedy ten kouř ze schodiště jde kuchyňkou a sprchami. Je skeutečně úžasné připravovat si jídlo, nebo jen čaj, v zakouřené kuchyňce.
Sprchy i záchody jsou zde společné. Žádné rozlišení na pány a dámy. Upozornění pro příslušníky generace mých rodičů: Možná jste to tak taky měli. Vy jste ale měli často celou budovu jednopohlavní, nebo aspoň patra jednopohlavní. My jsme omezeni jen tím, že pokoj by měl být jednopohlavní. A ani to nemusí být nutně splněno.
Navíc ty záchody jsou zde jen 4 pro 42 lidí.
Osobní názor, nechť si každý udělá sám. Jen doplním cenu každé z kolejí: pro letošní rok je cena cca 3200 Kč na 17. listopadu a cca 2400 Na Větrníku.
V prvním ročníku na MFF jsem bydlel na kolejích 17. listopadu. Ty se nacházejí v Troji, přes řeku je výhled na pražské holešovické nádraží. Z vyšších pater lze údajně dohlédnout až na Holešovické výstaviště. Jelikož jsem bydlel nejvýše v 11. patře, tak jsem na něj bohužel neviděl. Navíc je možné pokochat se stavícím se tunelem Blanka a jezdícími kamiony s vytěženou zeminou.
Zato samotné pokoje jsou o něco lepší. Pokoje jsou dvoulůžkové a relativně velké. Na židlích se sice dost dobře nedá sedět, ale stoly tam jsou veliké. Navíc je k dispozici předsíňka se skříněmi. Dva pokoje spolu tvoří buňku se záchodem, sprchou a kuchyňkou. Kuchyňka je vlastně chodbička s vařičem, pár skříňkama, dřezem a umyvadlem. V kuchyňce jsou dokonce i nějaké talíře, hrnce a skleničky nebo hrnky.
V suterénu jedné z budov se nachází menza. Ta sice nevaří nic moc, ale když je hlad ...
Nyní bydlím na kolejích Na Větrníku. Zde je sociální zařízení stejně jako kuchyňka na chodbě společné pro celé patro. Kuchyňka se sestává z pracovní desky, čtyřplotýnkového elektrického vařiče s troubou a dvoudřezem. A to je prosím všechno. Žádné erární nádobí. Prostě jinak holé zdi.
Pokoje jsou cca 2.5x5m. Taková dlouhá nudle. Aspoň že máme na pokoji ledničku. Sice malou, ale pro dva to stačí.
Vidím zde však jeden potenciální problém. Jediné místo, kde se smí kouřit, je schodiště. Okna na schodišti nelze otevřít, odvětrávání schodiště je utopie. V chodbě vedoucí od schodiště je nejprve po levé ruce kuchyňka, po pravé sociální zařízení a až teprve potom pokoje. Okna na sociálních zařízeních jakož i v kuchyňce bývají otevřena velice často. Tedy ten kouř ze schodiště jde kuchyňkou a sprchami. Je skeutečně úžasné připravovat si jídlo, nebo jen čaj, v zakouřené kuchyňce.
Sprchy i záchody jsou zde společné. Žádné rozlišení na pány a dámy. Upozornění pro příslušníky generace mých rodičů: Možná jste to tak taky měli. Vy jste ale měli často celou budovu jednopohlavní, nebo aspoň patra jednopohlavní. My jsme omezeni jen tím, že pokoj by měl být jednopohlavní. A ani to nemusí být nutně splněno.
Navíc ty záchody jsou zde jen 4 pro 42 lidí.
Osobní názor, nechť si každý udělá sám. Jen doplním cenu každé z kolejí: pro letošní rok je cena cca 3200 Kč na 17. listopadu a cca 2400 Na Větrníku.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)