Obrana Československa

Dnešní sen se odehrává v Československu před druhou světovou válkou. Z nějakého důvodu se schováváním před dopadením policií. Pak zazní sirény a já se jdu spolu s ostatními někam schovat. Tam mě policie dopadne.

Pak následuje přeskok ve snu. Opět se schovávám před policií a opět zazní sirény. Tentokrát se mi však pozornosti policie povede uniknout.

Po dalším střihu jsem v nějaké celé a někdo mě vyslýchá. Pravděpodobně někdo velmi vážený od policie. Tento muž mě následně vede k nějaké ženě. Když se mu žena začne věnovat, povede se mi utéct.

Při dalších sirénách se mi nepovede se ani dostat do krytu a chytí mne. Stojím společně se dvěmi kamarády před nějakými vojenskými důstojníky. Mým kamarádům řeknou, že jdou do války jako řadoví vojáci. Mě začnou vysvětlovat, že jsem celkem obstojně utíkal před váženým policistou a že mě teda chtějí k odstřelovačům. V průběhu vysvětlování se za vojáky objeví ten policista, co mě vyslýchal a tváří se pyšně. Dají mi do ruky dlouhou zbraň, kterou mám používat. Chvíli zkoumám hledáček. Pak říkám něco ve smyslu, že jsem ochoten bránit Československo. Vojáci říkají, že Československo stojí za mnou. A tím sen končí.

Oběd

Vydali jsme se v práci na oběd, jako každý den do té stejné restaurace. Problém je, že tu cestu, kterou jdeme, vůbec nepoznávám. Ale všichni se tváří, že je všechno v naprostém pořádku. Začínám přemýšlet o nějaké rekonstrukci, na kterou jsem vlivem léčby jistých zdravotních problémů mohl zapomenout.

Když přijdeme do restaurace, tak zjišťuji, že ta taky vypadá úplně jinak. Ve snu to přikládám přestavbě způsobené změnou provozovatele. Když přijde paní objednat jídlo, už mám před sebou nealkoholické pivo. Když ji řeknu svoji objednávku jídla, zeptá se mě, jestli si nedám normální pivo. Chvíli váhám a pak odmítnu. A tím sen končí.

Cyklistika

V tomto snu jsem cyklistou na nějaké velké akci typu Tour de France. Po dojezdu jedné z etap mě ošetřuje nějaká slečna. Kontroluje mi puchýře na prstech jedné nohy. Žádné puchýře tam naštěstí nejsou a nic v tom místě nebolí.

Další scéna je diskuze s někým z týmu, nejspíš s jakýmsi trenérem. Z jeho slov jsem vyrozuměl, že na nováčka do nevedu špatně, ale že je ještě co zlepšovat. Následně diskutuji se svým bratrem o své ztrátě na čelo závodu. 7 minut není úplně málo, ale ještě není nic ztraceno.

Následně jako divák sleduji sleduji svůj vlastní dojezd do cíle další etapy. Tuto etapu vyhrávám.

Následně s nějakou jinou slečnou jdeme za nějakou paní doktorkou, která se stará o moji protézu, nebo ortézu, nebo něco takového. Jdeme jakýmsi tajným vstupem. Přes několik dveří se dostaneme na záchod a když otevřeme klasické dveře že záchoda, ocitáme se v bytě doktorky. Té ihned oznamuji, kde mě to tlačí a dře. Vyjadřuje se ve smyslu, že to nebude problém, že to upravíme. V tom mi zazvoní budík.

Dětství

Dětství končí, když zjistíš, že spánek není trest, ale dar.