Cesta do Turecka

Tuto noc se překvapivě dostavily dva sny. Co už tak překvapující není, že ty sny spolu vůbec nesouvisely.

První, delší, sen byl o cestě do Turecka. Začínala v Chrudimi. Z Chrudimi jsem měl jet do Mostu vlakem. V Mostě mě měli nabrat rodiče a měli jsme pokračovat autem do Turecka.⁽¹⁾ Pochopitelně jsem neměl nic zařízeno. Automaticky jsem totiž předpokládal, že Turecko je v schengenském prostoru. Tedy že nepotřebuji ani pas, ani pojištění. Ani jedno jsem neměl. A taky jsem za oboje dostal vynadáno. Nadávkami sen skončil.

Druhý sen byl o nákupní tašce. Šel jsem po schodech v paneláku do našeho bytu a v tu se obě uši tašky utrhly,⁽²⁾ čímž sen okamžitě skončil.

Poznámky:
(1) Proč z Chrudimi do Mostu a pak do Turecka? Není to trochu jiným směrem? A proč vůbec do Turecka autem?
(2) Pravda je taková, že u dané tašky jsou již obě uši na obou svých koncích přišity, protože se utrhly. Ale ne najednou jako ve snu.

Tetička a strýček III aneb Gastronomický terorismus

Zítra mám jít na oběd k babičce. Na tom není nic špatného. Trochu problém je to, že tam bude i její dcera, moje teta.

Teta je vegetariánka. Trochu problém je v tom, že tímto způsobem vychovala svoje děti. Přestože její nejstarší dcera nedavno oslavila 15. narozeniny, ještě nikdy nejedla maso. Skutečně nechápu, jak ty děti můžou žít bez masa. Ale zjevně žijou ...

Zítra k obědu má být svíčková. Nicméně oni budou jíst knedlíky, máčku a SÝR! Může mi někdo vysvětlit, jak může někdo ke svíčkové jíst sýr? Co to je sakra za nesmysl???

Vzhledem k tomu, že mám brát domů oběd pro mamku, myslím, že si vezmu s sebou i svůj. A výmluva? Ze svíčkové se sýrem se mi dělá špatně a nemůžu to vidět.

Ale to ještě není všechno. V pátek tam mám jít znova. A to má být knedlo-vepřo-zelo. Tohle by mohla být docela zábava.

Tetička a strýček II

Tuhle před chvílí jsem vezl své prarodiče z otcovy strany na hřbitov. Chtěli po zimě zkontrolovat hrob. No ok, tak je tam odvezu. Přeci jenom, před 3,5 roky jsem tam vlastnoručně pohřbíval svoji prababičku.

No dobře, dojeli jsme tam, vyčistili hrob, zapálili pár svíček a jeli jsme. Dohromady nic zajímavého.

To zajímavé se stalo až na cestě zpátky. Babička se rozhodla, že si nařeže nějaké větve v lese. No dobře, podali jsme jí nůž a zůstali jsme s dědou v autě. Ať si nařeže větve, která ona sama uzná za vhodné. My, chlapi, bychom to pochopitelně udělali špatně.

Jedna větev jí nešla moc uříznout. Děda nemohl vylézt z auta. Jediný, kdo jí mohl jít pomoci, jsem byl já. Docela dlouho s tou větví zápasila tím nožem tupějším než poleno. Šel jsem jí pomoci až když bylo zjevné, že to vzdala. Vynadáno dostal děda. Že prý "to je ale galantnost". Při tom bylo zcela zjevné, že z toho auta skutečně nemůže vylézt.

V tu chvíli jsem pochopil jednu zásadní věc. Panička je příliš sebevědomá a namyšlená na to, aby si o pomoc sama řekla. Ví, že minulou zimu byla v nemocnici s ramenem levé ruky a před dvěma měsíci na operaci s loktem druhé ruky. Ale že by si sama řekla o pomoc? Ne! To radši seřve všechny okolo.

A teď se teprve dostaneme k mé tetě, dceři zmíněné babičky. No, jakým způsobem mohla matka vychovat svoji dceru? Zjevně tak, že dcera je namyšlená mnohem víc, než její matka.

Své tetě přeji brzký pád z ega na IQ. Své babičce přeji totéž. Svým jediným dvěma sestřenicím a svému nejmladšímu bratranci přeji brzký pád jejich maminky z ega na IQ.

Revizoři ve snu

Tohle začíná být zajímavé. Dvě noci po sobě se mi něco zdálo.

Sen začíná tím, že se usazuji s velkým batohem v autobuse ne nepodobném těm, které jezdí v Praze na linkách tamního MHD. O chvíli později ke mně přichází revizor. Zjišťuji, že nemám jízdenku. Ptám se tedy revizora, zda bych si jej u něj nemohl koupit. Předává mi formulář zaplňující obě strany papíru formátu A4. Formulář je dost komplikovaný. Když už jsem přejel zastávku, kde jsem chtěl vystupovat, vzdal jsem vyplňování. O pár vteřin později sen končí.


Škoda jen, že tohle se v Praze v MHD stát nemůže. U revizora si jízdenku nekoupíte. Zaplatíte 700,-Kč a na nejbližší zastávce vystoupíte.

Snové běžkování

Dnes se mi po dlouhé době zdál sen. A byl opravdu zvláštní.

Sen začal pár okamžiků po startu závodu na běžkách. V tomto závodě jsem měl být jeden z favoritů. Tato představa se jen o pár km později projevila jako ne zcela mylná. Někdy v půlce závodu jsem běžel osamocen na druhém místě. Vedoucí závodník utekl všem hned ze začátku a už jsem jej neviděl. Taktéž jsem se dozvěděl, že mám hodinu náskok na dalšího v pořadí.
To už jsem ale jel lesem, kde sněhu nebylo zrovna nejvíc. Vlastně jsem místama jel po trávě. Pak jsem dojel k jakési hospůdce. Jelikož se stmívalo, vlezl jsem dovnitř. Tam jsem se od pomocné síly závodu dozvěděl, že mám zavolat organizátorovi, zda bude závod pokračovat. Než jsem mu však stihl zavolat, sen skončil.

Je zvláštní, že toho organizátora, který se ve snu neobjevil, znám. Je předsedou občanského sdružení, které jsme založili za účelem pořádání letního tábora.

Což mě přivádí na myšlenku, co by tento sen mohl znamenat. Ten závod zjevně nebyl dobře zorganizován. Alespoň z mého pohledu. Stejně jako víkend v Růžené, pořádaný lidmi z výše zmíněného o.s., i když ne přímo předsedou. Možná jen můj mozek zvolil předsedu jako vhodného zástupce za celek.

Na druhou stranu, nemůže to znamenat, že jsem v něčem lepší, než většina ostatních (a existuje jen málo lepších)? A že bych se toho měl držet, i kdyby to mělo znamenat nějakou verzi osamělosti?

Hravý víkend aneb Cesta tam a zase zpátky

Zde jsem psal o minulém víkendu. Nyní ale chci mluvit o něčem trochu jiném - o cestě z Prahy do Růžené a zase zpátky.

Cesta nezačala příliš šťastně. Domluvený sraz ve 14:20 jsem asi o 2 minuty nestihl. Nakonec se nám ale podařilo sejít se všem a mohli jsme vyrazit.
Po projetí pouhých tří křižovatek jsem se dostal na pražskou magistrálu. A taky jsem se dostal do kolony. Asi druhý nebo třetí rozjezd v koloně se mi nepovedl - chcíplo mi to. No prostě začátek cesty fakt super.
Po pár stech metrech a po přejetí Vltavy se naštěstí kolona rozjela. Jet sice 70 ve fabii obložen 2,5tunovými auty od BMW nebo Audi je sice fajn, ale tak aspoň jsme jeli. Po opuštění Prahy jsem té tříválcové parodii na motor vysvětlil, že bych chtěl jet 130km/h. Dokonce to pochopila a jeli jsme 130, občas nedopatřením i víc. Trochu problém byl dost silný nárazový vítr. Další problém nastal asi 30 vteřin později. Ten problém se jmenoval kolona. Co jiného by se taky dalo čekat na D1 v pátek odpoledne ve směru z Prahy, že? Čekal jsem leccos, ale že pojedu 3km hodinu, to mě překvapilo. Zbytek cesty probíhal již zcela v pořádku a bez větších komplikací.

První půlku zpáteční cesty řídila majitelka vozu. Jakmile najela na dálnici pustila k řízení mě. Kvůli silnému větru. Jakmile jsem se rozjel, překvapila mne jedna věc. D1 má u Prahy 3 jízdní pruhy v každém směru. Jako vyžaduje silniční zákon v platném znění v ČR, zařadil jsem se do zcela pravého jízdního pruhu. Ten k mému úžasu byl téměř prázdný, přestože se hustota dopravy v levých dvou pruzích místy přibližovala stupni 3. Když jsem uviděl volný pruh před sebou, dospěl jsem k názoru, že rychlost 130km/h je to pravé. A to i přes nárazový vítr.
Mezi stupni 2 a 3 se doprava pohybovala až do zdárného konce cesty.

Ale jednu věc jsem nepochopil. Proč je dálnice tříproudá, když po ní ti pražáci jezdí jako by zcela pravý pruh neexistoval a tedy jako by dálnice byla tříproudá? Jo holt jsou asi věci, na které jsem příliš chytrý a které nemůžu pochopit. Prostě proto, že to jsou pražáci.

Hravý víkend

Tento víkend jsem se účastnil víkendu plného her v Růžené pořádaného naším skvělým a úžasným občanským sdružením. Ne že by ten víkend byl úplný propadák, ale některá má očekávání nebyla naplněna.

Předchozím víkendem na Slapech jsem byl nesmírně nadšen. I když jsem tam zničil kalhoty a cestou tam i zpět jsem dostal několik smyků. Očekával jsem, že víkend v Růžené bude mít zhruba stejný počet účastníků, jako víkend na Slapech - přes 50. To jsem se ovšem šeredně spletl. Počet byl poloviční.

Navíc mi bylo asi 3 týdny před akcí slíbeno, že víkend v Růžené bude značně dynamický a bude se každou půlhodinu dělat něco jiného. Tento ideál padnul už v pátek večer, když se kvůli (typické) zácpě na dálnici D1 nepovedl tak, jak bylo plánováno. Výletem v sobotu odpoledne ideál padnul zcela. Na výlet vyrazila jen asi polovina lidí - 7 malých dětí (cca 10 let) a 6 dospělých včetně mě. Výsledek byl, že já hlídal 7 dětí a 5 zbývajících dospělých kecalo mezi sebou. Pravda, v jednu chvíli si jeden z nich všimnul něčeho, čeho já ne. Jedna věc za hodinu a půl dlouhý výlet v 5 lidech je fakt super :-(

No nic, z 272 nafocených fotek jsem vybral cca 50, nahrál je na facebook a je klid. Myslím, že na víkend koncem června nepřijedu.

HW firewall

1. Jedna lidská buňka obsahuje 75 MB genetických informací.

2. Jedna spermie má tedy 37,5 MB.

3. V jednom mililitru spermatu je přibližně 100 milionu spermií.

4. Při ejakulaci trvající v průměru 5 sekund se uvolní asi 2,25 ml spermatu.

5. Výpočtem zjistíme, že datová propustnost mužského penisu je (37,5 M x 100 M x 2,25) / 5 = 1687,5 terabajtů za sekundu.

6. Ve výsledku je tedy ženské vajíčko schopno odolávat DDoS útokům o objemu více než 1,5 petabajtů za sekundu a přitom propustí jen jediný datový paket. Tím pádem je to nejrobustnější hardwarový firewall na světě.

7. Tento jeden paket, který firewall propustí, však shodí celý systém na devět měsíců.