Očekávání

Inu stalo se, že jsem společně se svojí matkou navštívil její matku žijící v domě se svojí matkou. U oběda jsme tedy u jednoho seděli čtyři lidi, čtyři generace jedné rodiny. Ještě před 4 dny jsem si neuvědomoval vzácnost toho okamžiku. Možná se tak dělo na hodně dlouhou dobu naposledy.

Nejstarší stolovnice, moje prababička narozená léta páně 1916, byla několik málo hodin po obědě převezena do nemocnice. Během oněch 4 dnů se její stav stal velmi vážným. Natolik vážným, že ani lékaři neumí nic lepšího, než nečině přihlížet s léky proti bolesti v ruce a slovy útěchy na jazyku.

Pro ni i pro spoustu známých, kamarádů a hlavně příbuzných nastává nejtěžší období. Čekání na konečné vysvobození.

Pracovní cesta

Sen probíhá začíná příchodem do jakéhosi pokoje. Vcházím tam společně s jedním svým kolegou z práce, který je dost starý na to, aby mohl být mým otcem. Ihned po rozhlédnutí se po pokoji mi přijde, že jde o vysokoškolskou kolej. Pokoj je nejspíš pro 3 studenty a my tu budeme spát jenom dva.

Oba postupně vybalujeme věci a povídáme si. Po jisté době vybalování sen končí.

Vzhledem k tomu, že popisuji sen s několikadenním zpožděním, nevybavuji si všechny detaily. Ale pokud mě paměť neklame, probouzím se s pocitem, že to, proč jsme na místo přijeli, bude na dlouho a bude to strašná otrava. A vlastně ani do toho vybalování se mi moc nechce.

Ještě si dovolím jednu poznámku z reality: můj kolega ze snu byl v reálu osloven, jestli by nechtěl jet na nějaké školení. Když on toto odmítl, bylo školení nabídnuto mě.

Počítej do deseti

Když tě někdo naštve, počítej do deseti. A až budeš u osmičky, tak mu jednu flákni. To rozhodně nebude čekat.

Úplná zbytečnost

Až se někdy budeš cítit úplně zbytečně, vzpomeň si, že existoval obal na Nokii 3310.

Sjezd od jaderné elektrárny

Společně se svými rodiči a svým bratrem stojím u spodního konce lyžařského střediska, odkud se rozjíždí několik vleků a lanovek do okolí. Já sám se těším na slíbenou návštěvu jaderné elektrárny. Tedy nasedáme na jednu z lanovek. Toto je jediná lanovka, jejíž konec není vidět. Už po cestě nahoru je mi divné, co vidím pod lanovkou. Jsou tam vyříznuté dvě stopy, podobné na skokanských můstcích. Ale jsou docela dost daleko od sebe. Pohodlně mezi nimi může jet lyžař s lyžemi kolmo ke směru jízdy.

Nyní je ve snu skok a najednou jedeme dolů. Žádná návštěva elektrárny se ve snu nekonala. Brácha okamžitě vjel do stopy, rozjel se a začal rychle mizet v dáli. Mamka nechtěla jet ve stopě, protože by to jelo moc rychle. Táta že pojede s ní. Já jsem tedy mohl jet svým tempem bez problémů. Nejprve jsem jel mimo vyříznuté stopy. Pak jsem si všimnul, že mám na ruce jakési hodinky měřící aktuální rychlost. Nemůžu to moc za jízdy zkoumat, ale jistě je ta rychlost trojmístné číslo s dvojkou na začátku a jednotky jsou kilometry za hodinu. Když už vidím lyžařské středisko, vjíždím do stopy a nechám lyže rozjet trochu víc, abych dojel až tam. V trošku volnější chvíli kouknu na hodinky. Tam je již trojmístné číslo s trojkou na začátku. V tu chvíli sen končí.

Linux

Ti, kdo nechápou linux, jsou odsouzeni k tomu, aby jej vynalezli znovu.

(sprostě ukradeno zde)

Ochrana před žraloky

Celý tento sen je na jakési poradě. Jejím cílem je co nejlépe ochránit nějakou osobu. Nikoho z lidí stojících v kruhu nepoznávám. Stojíme v nějaké chodbě. Vypadá to jako nějaká loď nebo ropná plošina. Poblíž nás jsou zavřené dveře na schodiště.

Já stojím naproti mluvčímu. Nejprve se ohlížím za sebe. Tam vidím prchat osobu, kterou máme ochránit, společně s osobním strážcem. Pak na chvíli vnímám mluvčího. Je zjevné, že se odněkud valí voda a v té vodě jsou žraloci. Po chvíli se začnu rozhlížet kolem sebe, kam bych se schoval, až žraloci připlavou. Pak si ale říkám, že to k ničemu není, protože stejně nemám šanci se dostat na hladinu. Takže pokud mě nezabijí žraloci, utopím se.

V tu chvíli voda udeří na dveře. Ty vydrželi první náraz, ale zjevně vydrží jenom pár sekund. V tom mě ze sna budí budík a nutí mě jít do práce.

Skutečná osobnost

Nejlepší způsob, jak někoho poznat, je bojovat s ním. Tehdy vyjde najevo jeho skutečná osobnost.

Mírumilovný traktor

Pravidelné hlášení ze Sovětských hranic: Čínský tank napadl mírumilovný pracující sovětský traktor. Traktor se ubránil a po totálním zničení nepřátelského tanku se vznesl a odletěl do vnitrozemí.

Nepříjemnost

A: Tak to je ... je to hrozně nevyhovující.
B: To je pravda vždy.

Svět ošklivý a špatný

Křesťanské rozhodnutí shledat svět ošklivý a špatný udělalo svět ošklivým a špatným.

(Friedrich Nietzsche)

Dohrát a spát

Zdál se mi tuhle zvláštní sen o kterém nevím, co si o něm mám myslet.

Hraju nějakou vážnou partii za družstva. Po chvíli partie končí. Postavím svoje figurky. Poté chvíli koukám na další partie. Když dohraje poslední, oznámím, že je pozdě a že bychom měli jít spát. V tu chvíli mě ze sna probudí budík budící mě do práce.

Po probuzení ze sna si nepamatuju na žádný pocit. Prostě to takhle bylo. Zpětně, když vzpomínám na ten sen, tak se v něm nikde neobjevil žádný výsledek. Ani mé partie, ani celkový, ani žádný jiný. Jako by to všechno bylo jedno.

Temnota

Je větší temnota, než ta, se kterou bojujeme. Je to temnota duše, která ztratila směr. Válka, kterou bojujeme, není proti síle a principům, je proti chaosu a zoufalství. Horší, než smrt těla, je smrt naděje, smrt snů a přání. Proti takové síle se nikdy nesmíme vzdát.

(Kniha G'Quan, Technomage Trilogy, Babylon 5)

Bláhová naděje

Chovám bláhovou naději, že za 3 miliony let, co jsme pryč, lidstvo přestalo válčit, vyléčilo všechny choroby a podařilo se mu zjednodušit formulář daňového přiznání.

(Holly, lodní počítač s IQ 6000, Červený trpaslík)

Cesta zpět

Účastnil jsem se nějaké celkem krátké akce, pravděpodobně víkendovky. Zrovna se připravuje vyhlášení výsledků a zakončení. Já si balím věci a připravuji se na odjezd. Po vyhlášení si oblékám bundu, obouvám boty, takže mi zbývá posledních pár vteřin do odchodu.

Přijde se se mnou rozloučit několik lidí. Jde pouze o dětské účastníky, z dospělých nikdo. Vzhledem k tomu, že mě i těm dětem se společné soužití líbilo, loučení se protáhne. Pak si uvědomím, že musím jít na vlak, jinak ho nestihnu. Definitivně se rozloučím a odbíhám na vlak.

Vlak nestihnu. Tak tedy nastoupím do jiného vlaku, který sice nejede přesně tam, kam chci, ale aspoň část cesty má stejnou. Ještě ve vlaku si zavazuju boty. V jedné stanici vystoupím z vlaku a přestoupím do jiného, který ale jede zpátky do výchozí stanice. Těsně před vjezdem do výchozí stanice vidím odjíždět vlak, který jede do mého cíle.

V tuto chvíli se ze snu probouzím. Když jsem se probudil, první, na co jsem pomyslel, bylo asi takto: "Proč jsem se proboha vracel zpátky, když mi stačilo na ten vlak chvíli počkat??"

Nejmocnější zbraň

Nejmocnější zbraň proti jakémukoliv nepříteli je jiný nepřítel.

(Friedrich Nietzsche)

Jinou cestou

V práci chodíme na oběd do restaurace, vzdálené zhruba 5 minut svižnější chůze. Vždycky chodíme stejnou cestou v celkem ustáleném složení.

Dnešní sen je o cestě na oběd. Ovšem oproti reálu jde navíc několik lidí. Tito další lidé se nás snaží přesvědčit, abychom šli jejich cestou, protože je lepší. Já jsem přesvědčen o tom, že to není pravda, jejich cesta je delší a to při půlhodinové pauze nestihneme.

Rozdělujeme se tedy. Já jdu naší původní cestou, všichni ostatní jdou tou druhou cestou. Ještě chvíli jdou obě cesty tak, že je vidět z jedné na druhou. Než se stihneme vzájemně ztratit z dohledu, zvoní mi budík, abych odešel do práce.

Doplnění stavů aneb Smrť 2

Dnes proběhlo v Pardubicích testování IQ. Někteří splnili podmínky pro vstup do Mensy, někteří ne. Doufám, že alespoň někteří vstoupí do Mensy, aby pardubická místní skupina mohla nahradit zesnulého člena.

Martin s námi sice již nebude, ale do pardubické místní skupiny se zapsal stejně jako do našich vzpomínek.

Náboženství 2

Pokud Vás Vaše náboženství nutí zabíjet, začněte, prosím, u sebe.

Návrat

Dnešní sen, vlastně první sen v roce 2015, se celý odehrává ve společnosti jednoho z mých učitelů na střední škole. Učil matematiku a tělocvik a bylo na něm znát, že byl nejmladší člen učitelského sboru.

Možná i proto celý sen byl tak trochu jako pohádka. Chodili jsme různě po městě a užívali si to. Obrazy z města si moc nepamatuju, až na jeden. Kousek od budovy základní školy, kterou jsem navštěvoval, nemohl nějaký kamion vyjet z bahna. Smáli jsme se mu, že neumí řídit.

Ze snu mě vytrhnul budík budící mě do prvního pracovního dne roku po dvou týdnech volna. Ještě velkou část dopoledne jsem na sen vzpomínal.

Cesta bez překážek

Jestli najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede.
(Arthur Charles Clarke)

Pláč

I cry because people are stupid and this makes me sad.