Ruce

Ruka, která ti pomáhá vstát, je cennější, než všechny ruce, které tě objímají, když stojíš.

Šachový turnaj

Dnešní sen je možná ovlivněn včerejší návštěvou jistého odborníka a probíranými tématy.

Jsem na nějakém dětském šachovém turnaji jako rozhodčí. Snažím se uklidnit dva vedle sebe sedící kluky. Ti dělají hluk a perou se. Když ani po několikáté výzvě nepřestanou, oběma partii zkontumuji. Při tom jim dost naštvaně dám najevo, že tohle přehnali. Jdu toto nahlásit hlavnímu rozhodčímu ze Světlé nad Sázavou. Ten si to napíše, ale řekne něco ve smyslu "já si to prověřím". Po tomto se vracím zpátky k těm šachovnicím. Obě dvě jsou neuklizené. Tedy je jdu uklidit. V tu chvíli si všímám, že jeden z těch zlobících kluků tam smutně sedí. V tu chvíli zazvoní budík a já se ze sna probouzím s myšlenkou na to, jestli jsem se zachoval správně.

Cesta na dovolenou

Dnešní den celý pojednává o cestě pravděpodobně na dovolenou. Rozhodně jde o cestu vlakem do Španělska.

Sen začíná v jakémsi vlaku z Prahy do Pardubic. V Pardubicích mám přestoupit na jiný vlak kamsi do Španělska. Na začátku je všechno v pohodě.

Ale pak si začínám uvědomovat, že vlastně nemám žádná eura. A taky že vlastně ani pořádně nevím, kam to jedu. A taky proč vlastně jedu z Prahy do Pardubic, když tím následujícím vlakem pojedu zase zpátky do Prahy.

Následně se vydám do jiného vagónu s cílem koupit si pivo. Nejprve oslovím jednu servírku. Ta mě odkáže na svoji kolegyni. V tu chvíli se ze sna probouzím s pocitem, že jsem vyrazil na cestu těžce nepřipraven a že to byla strašná blbost.

Cesta tam a zase zpátky

Dnešní sen ssi bohužel pamatuji jen z části. Holt ještě nemám u postele blog a tužku, abych si mohl napsat poznámky.

Společně s několika dětmi z letního tábora, kam jsem kdysi jezdil, se snažíme dohnat jednoho chlapce z tábora. Nejprve cestujeme někam na vrchol. Způsob cesty si téměř nepamatuji, možná šlo o lanovku. Na vrcholu se rozejdeme a prohledáváme budovu. Nakonec přijdeme do jakési restaurace. Tam chvíli mluvím se skupinkou starších dam (tak ve věku 60 až 70).

Pak vycházím před restauraci, kde se potkávám s jednou hledajících slečen. Té zapadne za triko cosi plastového a zasekne se jí to zoubky o nátělník v oblasti hrudníku. Trochu histericky se dožaduje, abych jí to vyndal a zneškodnil. Bez váhání tak udělám.

Rozhlédnu se kolem a kdesi dole uvidím toho hledaného chlapce. Rozhodnu se, že se tam vydám po asfaltové cestě pěšky. Oznamím to té slečně, otáčím se a velmi rychlým krokem se vydám po cestě. A tím sen končí.

Nemoc

Po dlouhé době jsem si zapamatoval něco málo ze svých snů. Sny se mi zdáli minimálně dva. Jeden z nich si ale vůbec nepamatuji. Ten druhý si pamatuji jen matně. Pokusím se jej popsat na následujících řádcích.

V tomto snu máme v práci kolegu, který byl delší dobu nemocný, ale nedávno se vrátil do práce (možná dokonce dneska). Je zjevně výrazně mladší, než já. Odhadem někde na hranici plnoletosti. Když na něj koukám, říkám si něco ve smyslu "docela pěknej kluk".

Sedím s ním někde opřený o zeď. To místo je ve snu dost zamlžené. Ale rozhodně jsem opřený zády o něco pevného a nohy mám natažené ve vodorovné poloze. Takže buď na zemi nebo v posteli a zády opřený o zeď.

V této poloze diskutujeme o tom, co mu bylo. Popisované věci se až příliš shodují s tím, co jsem v nedávné době zažíval sám. Vysvětluji mu, že jsem to zažil taky. A taky že na to beru ještě teď nějaké léky. A tím sen končí.

Technické komplikace

Po delší pauze jsem si zapamatoval sen.

Jsem na nějaké akci. Moje role je dosti nejasná. Ale mám pocit, že jsem tam jako jeden z organizátorů. A dost možná jsem pověřený dozorem na sále, kde se hrají deskové hry.

Po obědě následuje krátká pauza. V jejím průběhu přijde jeden z členů Mensy. Vypadá, jako by se zrovna probudil. Říká mi něco ve smyslu, že já už jsem asi vzhůru 7 hodin. Koukám na svůj nový chytrý náramek a konstatuji, že 7 ještě ne, ale skoro.

Chvíli ještě sedím na místě. Pak přijde nějaká skupina lidí. Jednoho z nich poznávám. Zároveň s tím místnost potemní. Rozhodnu se tedy odejít. Tímto pánové ze snu zmizí a místnost zesvětlá do původního stavu.

Odcházím z odpočinkové místnosti a mířím do baru se záměrem dát si pivo. Když stojím ve frontě, přemýšlím o tom pivu. Nakonec se vzhledem k pokračujícím zdravotním problémům rozhodnu si to pivo nedat.

Když chci odejít, někdo na mě zavolá. Rozhlížím se kolem sebe a hledám odkud to je. Když nikoho nevidím, chystám se pokračovat. Nestihnu ani 2 kroky a ten hlas na mě zavolá znovu. Zároveň s tím se u mne objeví jedna z vysokých funkcionářek občanského sdružení, které nebudu jmenovat. Začne vyprávět o tom, že mají nějaký technický problém se šachovým pěšcem. Začíná se mě zmocňovat hrůza z toho, co zase bude chtít. Ale v polovině její první věty mi zazvoní budík.