Cesta tam a zase zpátky

Tento sen byl nezvykle dlouhý i když se v něm toho zase až tolik nestalo. Akorát mi přijde, že má dvě části. Prostě je tam zřetelný předěl. Možná se mi to zdálo dokonce jako dva sny, které se mi do paměti zapsali jako jeden sen. Asi nikoho nepřekvapí, že předěl byl mezi cestou tam a cestou zpátky.

Cesta tam byla o něco delší a popisnější. Nejprve jsem jel v nějakém regionálním vlaku. Do něj jsem pravděpodobně přestoupil z jiného, dálkového, vlaku. Po vystoupení z regionálního vlaku jsem měl v daném městě dojít nemalou vzdálenost pěšky. Za pomoci navigace v mobilu a toho, co jsem si pamatoval z dřívějších pohledů do mapy doma na počítači jsem nakonec zdárně dorazil na ono místo.

Po předělu následovala cesta zpět. Ve snu byla v podstatě jenom pěší cesta na první nádraží. Celou cestu jsem vybíral z celkem dost variant, jak z tohoto nádraží pokračovat dál. Ještě když jsem na to nádraží dorazil, nebyl jsem ani náhodou rozhodnut, kterou variantu zvolím. A to i přesto, že už jsem si měl kupovat jízdenku.

V tuto chvíli jsem se ze sna vzbudil. A to s pocitem, že v době, kdy varianta byla jenom jedna, byl život o něco jednodušší.

Socialisté

Socialista je člověk, který Vám dá peníze v nouzi, do které byste se nedostali, kdyby Vám je před tím nesebral.

Ranní stud

Kdo se ráno nestydí, večer si neužíval.

Normální stav

Další sen v krátké době se odehrává na nějaké akci. Zpočátku se všichni baví a všechno je v naprostém pořádku. Po chvíli začnou menší děti být ospalé a některé dokonce usínat. Vzhledem k tomu, že si toho nikdo nevšímá a zábava běží dál, začnu děti ukládat každé do jeho postele.

Když už ukládám třetí nebo čtvrté dítě, říkám si, že to takhle prostě je. Ostatní se baví a já pracuju. Ze sna se probouzím s pocitem, že ostatní to berou tak, že oni se můžou bavit a někdo další za ně udělá práci.

Národní hymny

Co se stane, když Slovákům bouchnou Jaslovské Bohunice?

Češi a Slováci si vymění hymny. Češi budou zpívat "Nad Tatrou sa blýská" a Slováci "Kde domov můj?".

Debatní kroužek

Celý tento sen jsem v nějaké skupince debatujících lidí. Pořád se rozhlížím kolem sebe a říkám si, že se velmi brzy musí stát něco špatného. Velmi brzy, v řádu několika minut, nebo dokonce vteřin. A velmi špatného a vážného. Ze snu mě probouzí budík. Což se v tu chvíli zdá jako úleva.

Tak nějak mě napadá, jestli sen nemůže trochu souviset s předchozím snem. Přeci jen probuzení ze sna je trochu podobné.

Vyhozený akcionář

Zdál se mi tuhle sen, o kterém dost dobře nevím, co si mám myslet.

Seděl jsem na své židli v práci. Koukal jsem zrovna úplně na druhou stranu, než je monitor, do míst, kde sedí můj nadřízený. Za ním stál jeden z akcionářů firmy, který v té firmě zároveň i pracuje. Nejprve chvíli vyprávěl o tom, že byl z firmy vyhozen. Poté začal mému nadřízenému předávat svoji práci, jakoby ho měl nahradit. V tu chvíli mě ze sna vytrhnul zvonící budík. Což mi v tu chvíli přišlo jako úleva.

Umytý autobus

Dnešní sen začíná na parkovišti, kde stojí autobus a kolem něj spousta lidí. Autobus se chystá k cestě na hory. Část lidí s ním odjede, část jenom přivezla svoje kamarády nebo příbuzné.

Za chvíli už sedím v autobuse a ten se rozjíždí. Ale nevjíždí na silnici, ale na pole. Chvíli jede po poli, celý se klepe, houpe a je vevnitř dost hluk. Některým cestujícím se to značně nelíbí.  Najednou cestující přede mnou ucítí potřebu se mi představit. Vypadá to, že mě zná, protože mě rovnou osloví mým křestním jménem a hned na to se představí svým příjmením.

Tady přichází malinké poskočení v čase. Protože najednou sjíždíme z pole a projíždíme trochu hlubší vodou. Ona osoba se podivuje, proč jedeme tou vodou. Zcela znuzeně odpovídám, že tohle je normální, že umývají autobus po polní projížďce.

Teď přichází trochu větší skok v čase. Ocitáme se na horské chatě, kde panuje všeobecná touha vyrazit na sjezdovku. Takže začínám zjišťovat, co všechno jsem zapomněl. A zjišťuju, že bych si to mohl vypůjčit od táty. Který se však ve snu nikdy neukázal. Začínám však sbírat jeho věci, ale v tu chvíli mi zazvoní budík.

Jména ďáblova

Jména ďáblova mohou být Satan, Belzebub .... ale taky třeba Pondělí

Náhlé úmrtí

Můj dnešní sen začíná mým odjezdem na tábor. Měl jsem tam jet jako vedoucí. Ale tábor už zjevně nějakou chvíli probíhal a já měl vlastně nastoupit do rozjetého vlaku. Pořád mi ale nebylo jasné, proč si mě vyžádali, když jsem ten tábor před pár lety opustil ve zlém.

No nicméně přijel můj odvoz. Řidič už od prvního pohledu vypadal, že je duchem nepřítomný, možná jen zázrakem po cestě nezpůsobil dopravní nehodu. Rovnou jsem mu nabídl, že budu cestou zpátky řídit já. To rovnou zamítl. Nicméně věci do auta jsem si nakládal zcela sám, vůbec s ničím mi nepomohl. Poté mi beze slova podal klíče od auta a sedl si na sedadlo spolujezdce.

Když jsem přijel do tábora, pršelo. A vypadalo to na jeden z těch dešťů, které potrvají několik dní. Horší bylo, že nálada v táboře byla snad ještě horší, než počasí.

Chvíli jsem sledoval dění v táboře. Vlastně ono se nic moc nedělo. Nikdo nikam nechodil, nikdo nemluvil. Pak byl svolán nástup. Na něm bylo oznámeno, že dva vedoucí zemřeli při dopravní nehodě. Potom jsem jakoby přestal trochu vnímat svět kolem sebe. Prostě jako když mi někdo oznámí, že někdo zemřel. V průběhu této chvíle se řešilo, jak popřesouvat vedoucí v oddílech. V tuto chvíli sen skončil a já se vzbudil s tím pocitem šoku z toho, že někdo zemřel. I když vlastně nevím, kdo to byl.

Výplatní pásky a cibule

Papír na výplatní pásky se asi vyrábí z cibule. Kdykoliv se na výplatní pásku podívám, mám slzy v očích.