Dnešní sen začíná na parkovišti, kde stojí autobus a kolem něj spousta lidí. Autobus se chystá k cestě na hory. Část lidí s ním odjede, část jenom přivezla svoje kamarády nebo příbuzné.
Za chvíli už sedím v autobuse a ten se rozjíždí. Ale nevjíždí na silnici, ale na pole. Chvíli jede po poli, celý se klepe, houpe a je vevnitř dost hluk. Některým cestujícím se to značně nelíbí. Najednou cestující přede mnou ucítí potřebu se mi představit. Vypadá to, že mě zná, protože mě rovnou osloví mým křestním jménem a hned na to se představí svým příjmením.
Tady přichází malinké poskočení v čase. Protože najednou sjíždíme z pole a projíždíme trochu hlubší vodou. Ona osoba se podivuje, proč jedeme tou vodou. Zcela znuzeně odpovídám, že tohle je normální, že umývají autobus po polní projížďce.
Teď přichází trochu větší skok v čase. Ocitáme se na horské chatě, kde panuje všeobecná touha vyrazit na sjezdovku. Takže začínám zjišťovat, co všechno jsem zapomněl. A zjišťuju, že bych si to mohl vypůjčit od táty. Který se však ve snu nikdy neukázal. Začínám však sbírat jeho věci, ale v tu chvíli mi zazvoní budík.
Dějí li se ve snu věci, které jedna z osob považuje za podivné a druhá za normální, pak je podle mě potřeba se zamyslet nad tím, jestli jsem nad nějakým problémem v reálném životě nezlomil hůl, ale přitom mě to v podvědomí hněte. V tuhle chvíli, kdy ty jsi "v pohodě" a ten druhý ne, to platí spíše, než kdyby to bylo naopak....
OdpovědětVymazatV posledním odstavci nepopisuješ detailněji to shánění si věcí nad vypůjčení, ale odhaduji, že proběhlo v poklidu a nebyla v tom nějaká rezignace...
Nejdřív to nejjednodušší, takže od konce. Spíš to bylo v tom snu jako že další problém, ale ok, takových věcí bude ještě hodně, takže jedem dál.
OdpovědětVymazatA Tvůj první odstavec: hek? Asi takhle, přemýšlím nad zlomením hole. Nad jistým nejmenovaným sdružením. Což po příjemných 2/3 života není triviální.
Trochu zrada je v tom, že jsem o tom začal vědomě přemýšlet až po tomto snu. A to nikoliv na základě tohoto snu.