Náhlé úmrtí

Můj dnešní sen začíná mým odjezdem na tábor. Měl jsem tam jet jako vedoucí. Ale tábor už zjevně nějakou chvíli probíhal a já měl vlastně nastoupit do rozjetého vlaku. Pořád mi ale nebylo jasné, proč si mě vyžádali, když jsem ten tábor před pár lety opustil ve zlém.

No nicméně přijel můj odvoz. Řidič už od prvního pohledu vypadal, že je duchem nepřítomný, možná jen zázrakem po cestě nezpůsobil dopravní nehodu. Rovnou jsem mu nabídl, že budu cestou zpátky řídit já. To rovnou zamítl. Nicméně věci do auta jsem si nakládal zcela sám, vůbec s ničím mi nepomohl. Poté mi beze slova podal klíče od auta a sedl si na sedadlo spolujezdce.

Když jsem přijel do tábora, pršelo. A vypadalo to na jeden z těch dešťů, které potrvají několik dní. Horší bylo, že nálada v táboře byla snad ještě horší, než počasí.

Chvíli jsem sledoval dění v táboře. Vlastně ono se nic moc nedělo. Nikdo nikam nechodil, nikdo nemluvil. Pak byl svolán nástup. Na něm bylo oznámeno, že dva vedoucí zemřeli při dopravní nehodě. Potom jsem jakoby přestal trochu vnímat svět kolem sebe. Prostě jako když mi někdo oznámí, že někdo zemřel. V průběhu této chvíle se řešilo, jak popřesouvat vedoucí v oddílech. V tuto chvíli sen skončil a já se vzbudil s tím pocitem šoku z toho, že někdo zemřel. I když vlastně nevím, kdo to byl.