Silvestr ve snech

Tak, a máme tu druhý sen o nadcházejícím Silvestru.
V tomto snu mi rodiče dost natvrdo zakázali odjet. Že prý nemám v pokoji uklizeno. Takže musím uklidit a za trest jsem dostal ještě pár dalších domácích prací, které si nepamatuji. Ve snu toho víc nebylo.


Že by ve snech fungovalo něco jako vžití se do situace někoho jiného?

Vánoční návštěvy aneb Tak a dost!

Štědrý den jsme strávili obvyklým způsobem. Dopoledne zdobení stromku, po obědě spánek, pak procházka, štědrovečerní večeře a rozbalování dárků. Nic neobvyklého.
Na 1. hod vánoční taktéž nic neobvyklého. Návštěva prarodičů z otcovy strany a setkání se všemi jejich potomky. Mají 5 vnoučat. Já jsem ve svých 22 letech nejstarší. Š*, můj nejmladší bratranec, má teprve 10. Docela velký rozptyl.

Na 2. hod tradiční odjezd k příbuzným na severní moravu. Celou dobu se nedělo nic až tak zvláštního. Jako vždy jsem průběžně umýval zašpiněné nádobí nebo naléval něco k pití a ve volných chvílích odbíhal do sklepa upustit trochu dřeva do kamen. Obyčejně jsem v 10 upustil sám sebe do postele.
Dnes dopoledne jsem si všiml nějakého nezvyklého křiku a značné nervozity. Zmínil jsem se o tom tátovi přes instant messengera. (Ten s námi nejel - musí do práce.) Táta si současně se mnou povídal stejným způsobem i s mamkou. A to byl ten problém. O několik vteřin později jsem dostal strašně vynadáno, že jako co si to dovoluju. Nevzmohl jsem se na víc, než na upuštění své čelisti na zem. Za třídenní pomoc a zkonstatování pravdy nadávky poslouchat nebudu.
Otázka je, co s tím? Všeho nechat, najít si práci a odstěhovat se? Tahle myšlenka už ve mě hnije delší dobu. Ale najít práci teď, když se všude šetří? Nechme to přes Silvestra uležet, ono to nějak dopadne...

Nakupovací šílenství

Šel jsem dnes dopoledne do nedalekého Kauflandu do lékárny vyzvednout mamce prášek. Cestou do kauflandu jsem musel projít přes parkoviště bývalé Hypernovy, dnes Alberta.

No to byl masakr. Příjezdová cesta k parkovišti totálně zabitá v obou směrech. Na parkovišti nebylo jediné volné místo k zaparkování a stále se snažila přijet další auta.

Došel jsem do lékárny a pak rychle zpátky. I v tom Kauflandu bylo lidí...

Jedeme domů

Rozloučil jsem se se školou a s vysokoškolskýma koleje. V roce 2010 už ani jednu instituci nenavštívím. Poté jsem vyrazil směrem domů.

Pro cestu domů jsem si vybral vlak IC 571 Zdeněk Fibich. Tento vlak má hned několik výhod a jednu nevýhodu. Nevýhodou je to, že vlak je poněkud krátký - jen 4 vagóny druhé třídy a k tomu standardní jeden vagón první třídy. Ovšem jde o vnitrostátní vlak jedoucí z Prahy přes Pardubice, Českou Třebovou a Brno do Břeclavi. Tedy trasu, na které jen málo lidí jezdí vlakem. Navíc vlak nestaví nikde jinde, než ve vyjmenovaných stanicích. To v kombinaci s relativně brzkým odjezdem z Prahy (už ve 12:39) slibovalo relativně poklidnou jízdu v sedě. Stojících lidí sice pár bylo, ale tak strašné to nebylo.

Když si hledám vlak v době, kdy jsem ještě nejel, koukám i na řazení vlaků. Když jsem koukal na tento vlak, překvapila mne hned lokomotiva, která měla vlak táhnout. Šlo o lokomotivu řady 380, nejvýkonnější čtyřnápravovou lokomotivu na světě. Když jsem došel na nástupiště, nešlo přehlédnout, že v čele nestojí rakouský Taurus, jak bývalo na těchto spojích zvykem, ale modrá 380ka. Nu což, nastoupil jsem do vlaku, který se po pár vteřinách rozjel. Nutno uznat, že lokomotiva zvládá značné zrychlení vlaku. Byť šlo o vlak ne zrovna nejdelší. Už se těším, až nahradí zastarávající gorily.

Lyžování

Včera jsme poprvé tuto zimu lyžoval. A vůbec poprvé jsem navštívil sjezdovky na Černé hoře. Když jsme dříve jezdili lyžovat na jeden den, jezdili jsme do Říček. Je to blíž. Tentokrát jsme se rozhodli vstát o půl hodiny dřív a zajet až do Jánských lázní.

Překvapilo mne, že tam bylo relativně málo lidí. Fronty byly tak na 2-3 minuty. Což je na české poměry velice slušné. Možná to ale bylo způsobeno tím, že hodně lidí se rozhodlo tento víkend věnovat se vánočnímu nakupování.
Odpoledne se na sjezdovkách objevila ledová plata. Až na pár výjimek mi lyže zabírali i na těchto platech. Nešlo tedy o nic závažného.
Vzhledem k teplotám pohybujícím se kolem -8 stupňů jsme převážně jezdili nahoru kabinkou. Na sedačce byla zima a na kotvě nikdo nechtěl jezdit. Problém kabinky je ten, že si musíte sundat lyže. A na hoře zase nandat. U běžných lyží s běžným bezpečnostním vázáním to není problém. U karvelin, které nemají bezpečnostní vázání, je to poněkud složitější. Když už si je nandáváte po dvacáté, docela to otravuje.

Cesta tam i zpátky byla zajímavá. Jelikož jsme lyžovali od rána skoro až do zavíračky, většinou obou cest jsme jeli po tmě. A na sněhu. A tady musím uznat, že silnice prvních tříd, po kterých jsme jeli, byly vzorně uklizeny a chemicky ošetřeny. Dalo se po nich bez problémů jet. Ze začátku cesty mě sice auto kopalo do nohy skrz pedál nebo se nechtělo rozjet, ale to se celkem dalo očekávat.

Proč?

Právě jsem se vrátil ze třídního srazu. Sraz se třídou sám o sobě byl super. Potkal jsem lidi, které už dlouho ne. A kupodivu jsem si s nima měl co říct. A to i když před nějakými pěti až sedmi lety jsem tomu ani za mák nevěřil.

Při srazu pochopitelně došlo ke konzumaci alkoholu. A tím pádem i k dávkovému zpracování, které bylo zmiňováno v pár předchozích postech. Nicméně tentokrát jakož i tehdy k tomuto došlo naprosto nechtěně. Teda vlastně tentokrát jsem se tomu snažil ubránit. Jak se zdá, dost neúspěšně.
Dnešní výsledek zní: letošní Silvestr bude strašněj průser. Jinak řečeno, není už pro dnešní dospívající (tedy "děti" ve věku 15-18 let) alkohol maličko pasé? Doufám, že se jen zbytečně bojím ...

A nakonec jeden odkaz. A než se objeví komenty: třeba to myslím trochu jiným způsobem.

Zkažený Silvestr aneb Noční můry nade vše

Je to snad štěstí, ale poprvé jsem se vzbudil ze snu, který bych nazval noční můrou.

Letos to poprvé vypadá, že strávím Silvestra jinde, než rodiče. Po 22 předchozích to slibuje poměrně zajímavou změnu. A dost možná i příjemnou. I když je tu dost věcí, které si v souvislosti s organizací takříkajíc vyžrat. Přeci jen jsem tam ve svých necelých 23 letech nejstarší účastník. Pokud nepřijede jeden účastník, tak nejstarší o víc jak 4 roky. Minulé Silvestry jsem však strávil ve společnosti lidí o 20 let starších, než jsem já. Všem přítomným pánům bych mohl říkat tati, všem přítomným dámám bych mohl říkat mami. Značně výrazná změna, na kterou se těším.

Pokud ovšem nedojde k tomu, k čemu došlo v nedávném snu. Odjel jsem z domu do místa asi 60km vzdáleného od místa mého bydliště. O pár hodin později však přijeli rodiče s tím, že Silvestr stráví na stejném místě. Ostatní účastníci se tvářili jako že věděli o tom, že přijedou. A že mě budou kontrolovat. No super, takže ze Silvestra, který jsem si mohl po dlouhé době užít, se stal nejhorší Silvestr mého života.

Ach ti příbuzní

"S Váma je to fakt těžký", chtělo by se říct.

O tři roky mladší brácha si našel přítelkyni. Která je asi tak o tři roky mladší než on, ale to je vedlejší.
To, co následovalo, muselo následovat. Kdyby to nenásledovalo, bylo by něco hodně špatně. Bohužel to následovalo dřív, než jsem se na to stihl duševně připravit.
A co že to vlastně následovalo? No to je přeci jasný. Šlo o dotaz "Kdy ty nám přivedeš ukázat nevěstu?" No jako sorry, ale to je můj problém a ne tvůj.

Nebylo by lepší brečet, než cokoliv říkat?

Nad dobrého Androida není

Mno ok. Tak mi Ježíšek předčasně donesl dárek. A to smartphone s operačním systémem Android 2.1 Eclair.

Nejhorší je zvyknout si na to, že je tam operační systém. Tenhle telefon už vlastně není telefon. Je to de facto plnohodnotný počítač. A běhá na něm operační systém, stejně jako na počítači. Rozdíl mezi mým notebookem a mým telefonem je v tom, že na mém notebooku běží (upravené) jádro verze 2.6.35 a na telefonu beží (trochu víc upravené) jádro 2.6.29 a v nainstalovaných aplikacích. Jinak je to naprosto to samý. Akorát že jednou z mnoha funkcí telefonu je telefonování a posílání SMS.

Teda vlastně je tu ještě jeden rozdíl. Notebook je téměř nepřetržitě připojen k internetu. Kdežto telefon je zatím připojen k internetu jenom v případě, že je dostupná wifi síť, do které se mohu připojit. Tedy síť nezabezpečená nebo síť, ke které mám heslo.

Vánoční nakupování aneb cesta tam a zase zpátky

Vskutku vydatný oběd. I výbornou kulajdu jsme dneska měli. Ještě že jsme si na podzim nasbírali dost hub :-)
A po obědě ... žádný spánek, ale odházet auto a jet nakupovat. Teda nejdřív se zeptat baterky, co ona a startování. Tedy odházet sníh ze středy z okolí předních dveří tak, aby šly otevřít. Vlézt do auta, nastartovat pustit topení a jít škrábat. Tentokrát se to už povedlo bez zkratů jako minulý týden. Asi to bylo tím, že nebylo dvě v noci, ale dvě odpoledne.
Baterka se sice chvíli netvářila šťastně, ale auto nakonec nastartovalo. Naštěstí. Pak už stačilo vzít smeták a odházet onu 15cm vysokou vrstvu sněhu.
Před křižovatkou, kterou naše parkoviště ústí do silniční sítě, jsem pochopitelně přibrzdil - přijížděl jsem po vedlejší a není moc vidět. Načež mě auto začalo mlátit do nohy brzdovým pedálem. Zlobivý auto! :-)
Cesta na nákup proběhla celkem bez obtíží a zcela podmíněna počasí. Tedy teplota -9 stupňů a silnice prohrnutá jen ke krajnicím. A dost možná i nasolená - místy byla silnice zjevně mokrá.
Nákupy proběhly zcela očekávaně - hafo lidí snažící se o prázdné regály a personál snažící se o plné regály.
Cesta zpátky byla už docela zajímavá. Čekal jsem spoustu věcí. Ale když mě nějakej de*il začal předjíždět ještě v křižovatce, tak to bylo na mě trochu hodně. Ale co, doufám, že se někde vyboural a zrušil si auto. Jenom auto, sebe ne. O pár kilometrů dál jsem zase potkal řidiče svátečního. Jel 50-60 v místech, kde se dalo v pohodě jet 90. I s přihlédnutím k aktuálnímu počasí. Po vjezdu do města následoval první kruhový objezd. Před vjezdem na něj začal blikat doleva. Nezbylo mi, než začít poněkud vehementně brzdit a čekat, co človíček udělá. Človíček něco udělal a projel normálním způsobem kruhový objezd.
A pak už jen cesta po městě domů. Už bez komplikací ...

Ladovská zima

Tak, a je to tu. Po suchém a teplém podzimu přišla se začátkem prosince zima v plné parádě.
A skutečně zima vzala svůj nástup ve velkém. I v Praze napadlo hafo sněhu. Jak jsem se doslechl, tramvaje i autobusy po Praze měli značné problémy. Dle stupnice uvedené na konci tohoto blogpostu se místy pohyboval stupeň kalamity někde mezi čtyřkou a pětkou.
Dnes ráno při cestě do školy jsem se o tom přesvědčil na vlastní kůži. Na zastávku jsem přišel zjevně asi tak 5 minut po "proražení" tramvajové zastávky Hradčanská. Usuzuji tak z toho, že ve směru od Hradčanské jezdila jedna tramvaj za druhou. V opačném směru, tedy ve směru mé zamýšlené cesty, nejelo poměrně dlouho nic. Jelikož bylo kolem -10 stupňů, pěkně jsem vymrznul(*).
Jakmile přijela první tramvaj, projevila se jako induktivní. Induktivní dopravní prostředek je takový prostředek, do kterého když se vejde n lidí, vejde se tam i n+1 lidí. Toto platí dokud ten n+1. člověk nevyměkne. Já jsem byl přesně ten n+1. člověk, který vyměkl a počkal si na tramvaj, která jela o 30 sekund později.
No nicméně začátek přednášky jsem stejně nestihl. Myslím ale, že jsem nebyl sám.

Cestou zpět přes menzu na kolej již situace byla poněkud lepší. Tramvaj přijela na zastávku téměř současně s mým příchodem. Pravda je, že rozjezd do kopce jí dělal maličko potíže. Řidič se však jevil jako dostatečně zkušený a všechny rozjezdy zvládnul.


(*) Jak poznám, že konečky mých prstů na rukách trpí omrzlinou? Po mém nástupu do vytápěné tramvaje se obnovil krevní oběh v prstech a polštářky mých prstů lehce natekly a zčervenaly. Je to omrzlina prvního stupně, nebo není? Cca po hodině otok zmizel. Nicméně konečky prstů jsou takové jakoby méně citlivé. (Víte jak blbě se píše na klávesnici, když ji špatně cítíte?)

Henry Propper and Deadly Hallows

No tak nevím. Shlédl jsem Harryho Pottera a relikvie smrti, část první. A nějak nevím, co si o tom filmu mám myslet.
Příjde mi, že v tom filmu dost přeskakovali v ději. Prostě Harry s Hermionou stanovali a najednou byly Vánoce. Pak zase střih a najednou sníh nikde. Nějak mi to přišlo nesouvislé.
A při natáčení soubojů chtěli být asi taky originální. Výsledkem je to, že absolutně netuším, o co v tom souboji šlo. A rozhodně to nebylo tím, že bych nestíhal číst titulky.
Ale zase je pravda, že některé scény vyžadovaly poměrně velký kus hereckého nadání zúčastněných. Ale to to bylo jenom štěstí autorů filmu plynoucí z rozhodnutí udělaných hodně dávno před natáčením tohoto filmu. Holt herce si vybrali dávno, už při natáčení prvního dílu, a teď z toho těžili. Herci dle mého názoru u tohoto filmu způsobili to, že se na to chvílema dalo i dívat.