Test kvality

Mno, tak jsem se trochu prospal. Nedělní noc byla fakt zajímavá.
Brácha jel do nedaleké obce H*M* na prodlouženou v tanečních. Měli končit ve dvě ráno. Chtěl, abych pro něj dojel. Mno ok.
Pár minut po druhé hodině prozvonil abych už vyrazil. Oblékl jsem se a šel jsem škrábat auto. Než jsem začal, chtěl jsem si nastartovat motor, aby začal aspoň trochu topit a ohřívat zadní sklo. Tak jsem otočil klíčkem, motor značně zatuhlý, ale naskočil. Teploměr na mě vytáhnul číslo -8. Pustil jsem foukání na okno a ohřev zadního okna. A pustil jsem spojku. Jenomže jsem jaksi zapomněl vyřadit rychlost. Jelikož byla zatažená ruční brzda, motor zhasnul. Tak jsem znova nastartoval, vyřadil a na nic víc nesahal. Vzal jsem škrabku a šel jsem škrábat. Když jsem došel k zadnímu oknu, že udělám něco s přimrzlým stěračem. A koukám, že to asi nehřeje. Kouknu do auta a co nevidím: nahřívání je vypnuté. Jak chcípnul motor, asi se to vyplo a pak jsem to již nepustil. Tak jsem to zase zapnul a šel jsem na ten stěrač. Pak jsem si sednul do auta, připoutal se, rozsvítil a že teda pojedu. Tak jsem zmáčknul spojku a zařadil jedničku. Pak jsem si všiml, že jsem zapomněl na levé okýnko u sebe a že nevidím do levého zpětného zrcátka. Tak jsem pustil tu spojku. Se sařazenou rychlostí. Tak jsem potřetí startoval. Teď už nebránilo nic odjezdu.
Cesta samotná proběhla jen s jedním drobným zádrhelem. Při výjezdu z jedné vesničky jsem si čistě náhodou všiml velmi slabě blikajícího světélka na kraji silnice. Rozsvítil jsem tedy dálková světla. A co nevidím - 4 lidi jdoucí po kraji silnice, všichni kompletně v černém. No, málem bylo po nich.

Po příjezdu domů šel brácha spát. To bylo něco kolem 02:45. A mamka jestli si nedáme panáka. Tak jsme jednu jabkovici dopili a načali novou. Celkem jsme vypili každý tak 4 malé panáky. No ale šel jsem spát již kolem půl páté. S tím že budu vstávat o půl osmé. No, v 08:15 mě brácha vzbudil. A šli jsme na šachy. Bylo to fajn, nechat si dát ve vážné partii jednotahový mat.
Ale tak co bychom neudělali pro své příbuzné, že? OMG !?

Přetěžování operátorů

Nejprve malý teoretický úvod do C++, zejména přetěžování funkcí a operátorů.
Přetěžování funkcí je vlastně strašně jednoduchá myšlenka. Lze nadefinovat více funkcí se stejným jménem. Tyto funkce však musí mít různé parametry. To proto, aby šlo rozlišit, která varianta je v tom daném místě myšlena.
Operátory jsou speciální funkce, které se můžou volat klasicky jako funkce, ale můžou se volat i trochu jiným způsobem. Napíšu-li například výraz

a = b + c

znamená to následující volání funkcí:

a.operator=(operator+(b, c))

Zavolá se tedy nejdříve funkce s názvem operator+ s parametry b a c a na výsledek se zavolá funkce objektu a, která se jmenuje operator=.
Tyto operátory se z programátorského hlediska chovají jako běžné funkce. Lze je tedy například přetěžovat.

Zrovna programuji vlastní knihovní třídy pro práci s daty. Předpoklad je, že celkový objem dat potřebný pro práci programu bude řádově desítky megabajtů.
K datům potřebuji přistupovat dvojím způsobem. Někdy potřebuji náhodný přístup, tedy vyhledat v datech jednu konkrétní položku. Někdy zase potřebuji sekvenční přístup, tedy sekvenčně projít všechny položky.
K prvnímu způsobu jsem zvolil speciální funkci, jmenující se operator[]. Tento operátor je používán stejným způsobem, jako hranaté závorky u polí. Dalo by se říci, že jediným rozumným parametrem tohoto operátoru je celé číslo. Ale vemte si třeba PHP a jeho asociativní pole. To bere jako parametr operátoru [] i string. Já jsem v tomto případě vzal operator[], který vrací odkaz dovnitř své datové struktury přetypovaný na void* a jako parametr bere proměnnou typu void*. V této variantě operátor hledá ve své datové struktuře prvek, který je rovný zadanému parametru. (Jak se pozná, že prvek je rovný parametru není obsahem tohoto blogpostu, prozradím jen, že je k tomu potřeba definovat speciální funkci.)
Druhý způsob je přesně práce pro tzv. iterátory. Vytvořil jsem tedy novou třídu implementující iterátor nad danou knihovní třídou pracující s daty. Tento iterátor by se měl chovat nějakým rozumným způsobem: mělo by být možné jej posunout o určitý počet prvků vpřed nebo vzad, porovnat jej s jiným iterátorem nebo přistoupit na hodnotu, na kterou ukazuje. Není nic jednoduššího, než toto implementovat toto pomocí operátorů. Pak lze jednoduše napsat

if(it1 == it2){ ... }

nebo

it1++

.

Slané chodníky

Jedno páteční dopoledne, mezi desátou a jedenáctou, jsem šel pěšky Prahou. Šel jsem do menzy na oběd. Z oběda do školy a pak na vlak domů.
Když tu zpozoruji, že chodník, po kterém zrovna jdu, je osolený. Přemýšlel jsem o důvodě tohoto počínání. Poledne se blížilo, že by si někdo chtěl tento chodník dát k obědu? Na to je chodník poměrně tvrdý, na tom by si dotyčný hladovec pěkně vylámal zuby. Jiný důvod mě bohužel nenapadlo. Bylo zjevně nad nulou, a to i ráno, ledovka na chodníku tedy nehrozila. Napadá někoho nějaký důvod, proč to mohlo být?

Hudebníci v divadle

Mno, tak jsem se včera vlastně náhodou dostal na koncert Big Bandu Chrudim do místního divadla.
Hráli velmi pěkně. Ani jsem si nemyslel, že by se mi to mohlo líbit. A nehráli jenom oni. Měli pozvaných i pár hostů. Třeba taneční skupinu MD Dance Chrudim.
Nebo Jiřího Stivína. Ten člověk je ... geniální. Se vším, co k tomu patří. Mluvit do mikrofonu neumí. Ale na dechové nástroje hraje velice dobře. Teda spíš na nástroje s dírou, jak sám říká. A hrát na záchodovou trubku poupravenou do jakéhosi hybridu příčné a zobcové flétny je vůbec super. Nebo začít hrát písničku na příčnou flétnu a tu během písničky dvakrát rozebrat a zase složit.

Ani jsem nečekal, že by se na pódiu objevilo tolik současných nebo minulých studentů gymnázia. Přímo v Big Bandu jsem čekal svého spolužáka F*J* s jakýmsi chobotem v ruce, místo toho se však objevila spolužačka O*V* pouze s hlasivkama a mikrofonem.

Moudro dne

Everything should be made as simple as possible, but not one bit simpler. (Albert Einstein)

Návštěva prarodičů aneb cesta tam a zase zpátky

Maminka před týdnem pojala nápad, že navštíví své rodiče. Kteří bydlí 170km od nás. A samozřejmě zcela opačným směrem od místa bydliště, než já studuji.

Inu v pátek v 15:30 jsem sedl v Praze na vlak a vyrazil směr východ. V Pardubicích jsem po 100km přesedl do auta k mamce a pokračoval s ní dál autem oněch 170km. Až do Šternberka to šlo. Pak jsme ovšem vyrazili hore po trase, kterou běžně jezdí účastníci všech verzí závodu Ecce Homo. Nutno upozornit, že to bylo kolem 18. hodiny, byla tedy tma. Ano, závodníci mají oproti nám jednu drobnou výhodu - silnice je v průběhu konání závodu uzavřena, nemůže se tedy stát, že by nějaké auto vyrazilo proti nim. My měli situaci ještě malinko obtížnější - skrz mlhu jsem neviděl skoro nic. Ani jsem si nemohl být jist, zda jsem ještě stále na silnici, nebi jsem již mimo ni. Patníky samozřejmě nebyly vidět - když jsem jeden minul, následující prostě nebyl vidět. Nezbylo mi, než se držet onoho náznaku středové čáry a zbytek jet po paměti. Kdyby na silnici byl jakýkoliv předmět, zvíře nebo člověk, neměl jsem šanci jej spatřit dřív, než pár centimetrů před ním. Pokud by teda nesvítil stejně jako protijedoucí vozidla. Pak bych jej viděl třeba i 3 metry dopředu.
No co vám budu povídat, tu decku vína, kterou mi nalili po příjezdu, jsem de facto exnul.
Další mlha už (naštěstí) nenásledovala. I když dle standartního chování počasí měla následovat. Ta jedna výjimka potvrzující pravidlo mi v danou chvíli poměrně vyhovovala. Ono přeci jen po cca 270 km ujetých během 4 hodin jsem toho měl poměrně plné zuby.

Cesta zpátky již naštěstí probíhala celkem bez problému. Jednak počasí bylo moudřejší, druhak jsme nejeli za tmy. Po příjezdu domů jsem se zbalil a vyrazil zase do Prahy na kolej. No a tak jsem tu a píšu tento blogpost. Kupodivu živ a zdráv. Fyzicky i duševně.

Sen o ničem znovu

Zde jsem psal o jednom snu, kterému jsem vpravdě tehdy moc nerozumněl. Dnes se mi zdál sen velice podobný - stejný děj, podobná skupina lidí, však jiné prostředí.

Sen začíná tím, že procházím jakýmisi vnitřními dveřmi v nějakém obydlí. Poté, co jsem vešel do místnosti, je zjevné, že se nacházíme v nějakém bytě v panelovém domě. Zrovna jsem vešel do místnosti s balkónem. Soudě podle nábytku se jedná o jakýsi obývací pokoj.
V tomto pokoji se vzteká jakási holčička ve věku asi tak 8-10 let. Bez větších problémů ji uklidňuji. Poté jsem si sedl na gauč, ona se schoulila do klubíčka a usnula.
Nakonec se ve snu objeví scéna, kdy svoji babičku (z otcovy strany) uklidňuji tím, že ona dívenka skutečně tvrdě spí.

Co je zvláštní, že ve snu se objevují v podstatě ty samé postavy, jako v předchozím snu. Navíc je v tomto snu pouze ona dívenka. Mohla by to být tanečnice, se kterou se můj bratranec (zmíněný v minulém snu) objevil na jedné taneční soutěži u nás v Chrudimi.
Takže už máme mého bratrance a jeho tanečnici. Kdo bude další?

Králův ochránce

Pro změnu zase jeden z ochranářských snů.

Ocitám se uprostřed šarvátky mezi královými dobře vyzbrojenými vojáky a poněkud hůře vyzbrojenými útočníky. Zbraně i oblečení odpovídá cca 15. století. Útočníci po chvíli prchají z bojiště, jelikož je zjevné, že by byli pobiti do posledního. Poté všichni královští vojáci nasedají na koně, obklopují královský kočár a všichni pokračují dál po lesní cestě.
Já sám se přiblížím ke kočáru a ptám se, zda jsou všichni v pořádku. Sen skončil v okamžiku, kdy jsem se dozvěděl, že jsou všichni v pořádku. A tedy v okamžiku, kdy jsem zjistil, že má ochrana krále byla úspěšná.
Chování všech lidí vyskytujících se ve snu napovídá tomu, že já byl velitelem králových vojáků.

Zloději

Poslední dobou se mi nějak hromadí sny.

Sen začíná tím, že se vzbudíme se spolubydlícím na koleji. Zjišťujeme, že v době, kdy jsme spali, nás někdo vykradl. Postupně zjišťujeme, co všechno nám chybí. Tu rychlovarná konvice, tu simka v telefonu - tohle je zvláštní, simka v telefonu chybí, ale telefon zůstal. Tím sen končí.

Ten sen je taky zvláštní. Když jsem se ráno vzbudil, spolubydlícího rychlovarná konvice nebyla tam, kde měla být. Ten samý den odpoledne jsem se na kolejním fóru dočetl, že se na kolejích množí krádeže z kuchyňky, ze sušárny, ale i z pokojů.

Sen vlastně o ničem

Tuhle nedávno se mi zdál další sen. V tomto se však dohromady nic nestalo.

Sen začíná na jakémsi parkovišti. Vzdáleně připomíná jedno konkrétní parkoviště v Chrudimi. Stojíme tam skupina šachistů a zjevně na někoho čekáme. V tom přijíždí postarší bílý favorit. Za volantem sedí G*B* (kterou jsem popravdě neviděl už docela dlouho), vedle ní její otec. V zadu sedí ještě někdo, ale není poznat, kolik jich tam sedí, natož kdo tam sedí. Při zajíždění do volného místa na parkovišti G*B* odře vedlejší auto, protože začala točit příliš pozdě.

V tento okamžik sen končí.

Základní vzdělání

Je zvláštní, jaké rozdíly jsou kladeny na absolventy základních a středních škol. Všichni se dívají jenom na to, zda dotyčný zná J. S. Bacha nebo Fráňu Šrámka. Což o to, nic proti tomu. Každý by mohl znát alespoň ty nejznámější umělce.
Ale ptá se někdo absolventů všeobecného (!) gymnázia na to, zda umí trojčlenku? Celkem zásadní věc, kterou denně používají několikrát. Nebo jen jednoduché počítání s procenty. Na to se již nikdo při maturitě neptá. A proto to polovina absolventů všeobecných gymnázií neumí. A to i přesto, že je to látka ze základní školy.
Jenomže holt dokud budeme razit názor, že co se nedá naučit nazpaměť, to se učit nesmí, tak se nikam nepohneme ...

Státní maturita

Zrovna jsem si díky svému spolužákovi (a jeho facebooku) všiml jednoho videa.

Velice zajímavé. Na mě však působí způsobem, že by se měli dotyční maturující vykašlat a jít na tu zkoušku nepřipraveni. Protože je to přece jenom hra.
Myslím si, že tohle asi nebyl moc záměr autorů videa. Taky si myslím, že nebudu sám, kdo to takhle pochopí. Ministerstvo školství a zejména ministr Dobeš tím tedy shazuje celý projekt maturit. Nehledě k tomu, jaká je historie tohoto projektu.

Snění

Poslední dobou si všímám jistého posunu v mých snech.
Dříve jsem měl noci bezesné. Vůbec jsem si neuvědomoval, že jsem nějaký sen měl. Natož abych si pamatoval průběh toho snu.
Poslední dobou přibývá alespoň těch pocitů "ano, teď jsem se probudil ze snu". Pravda, u většiny snů nedokážu určit jejich průběh. Jen občas jeden pocit ze sna, který často nebývá příliš intenzivní. Převažují pocity pozitivní nad pocity negativními.

Čím to může být? Dosud jsem si svých snů příliš nevšímal. Od jisté relativně nedávné doby si chci pamatovat své sny. To může být důvodem. Dost možná ve spojitosti se zvýšením kvality spánku - ochladilo se a hned se mi spí lépe.

No nic, jdu spát a doufám, že dnešní sen si zapamatuji.