Moudro dne

Přátelé jsou lidé, kterým nevadí, když jim zavoláte třeba ve čtyři ráno. (Marlene Dietrich)

Poblázněná zvířata a Mish-Mash trochu jinak

Tentokrát můj sen začíná na nějaké lesní cestě. Jdeme do poměrně prudkého kopce. Hned na začátku mi ten les připadal nějaký podivný.
Po pár krocích vidím v lese osamoceného vlka, běžícího směrem k nám. Od svého původního plánu zaútočit na nás upustil ještě dřív, než tak stihl učinit. Zjevně to však byla moje zásluha, vlk sklonil ocas mezi nohy, poníženě se na mne podíval a zmizel tam, odkud přišel.
O nějakých 100 metrů dál, na menší mýtince, se o totéž pokusí trochu jiné zvíře. Nedokáži jej přesně popsat. Bylo to zvíře spíše podobné krávě nebo býkovi. Toto zvíře nabere mamku na rohy, odhodí ji do příkopy na druhé straně cesty, než ze které přiběhlo. V tomto okamžiku sen končí.


Můj další sen z dnešní noci začíná na hokejovém stadionu. Zajímavé však je to, že jsem na bruslích na ledě s hokejkou v ruce. Na bruslích jsem naposledy stál na základní škole (tedy před více než 10 lety) a nikdy jsem je neměl rád. A ani hokej jsem nikdy neměl rád.
Hraji se třemi spoluhráči na ledě a jedním brankářem. Hokej se hrál překvapivě na poločasy, ne na třetiny. Hrál jsem jen první poločas. Druhý již hrál někdo jiný. Po odehrání hokejového zápasu jsme šli hrát volejbalový zápas. Než jsme však došli na volejbalové hřiště, sen skončil.
Svým spoluhráčům jsem do tváře neviděl. Nedokážu tedy určit ani to, zda je v reálu znám, nebo ne, natož pak jejich totožnost. Jediné, co o nich můžu říct zcela určitě je to, že byli všichni výrazně mladší, než já.

Moudro dne

Hloupé dotazy posilují kolektiv. Ostatním v tu chvíli stoupne sebevědomí.

Moudro dne

Coleův axióm: "Inteligence na naší planetě zůstává ve svém souhrnu konstantní, počet obyvatelstva však neustále stoupá"

Ojedinělý sen

V noci na dnešek se mi po dlouhé době zdál sen. Po hodně dlouhé době. Tím spíš je divné to, že ten sen dokáži přepsat i večer po celém dnu.

Nejprve se objevuje mlhavá scéna v autě. Já řídím. V autě sedí celkem 5 lidí včetně mne. Ostatní cestující si ovšem neuvědomuji dost jasně na to, abych je dokázal pojmenovat.

Následuje scéna z letištní haly. Koukám oknem ven na runway a vidím naše letadlo, jak se odpoutalo od terminálu a začalo se přesouvat směrem ke vzletové dráze. V tom na mne promluví P*S*, jeden z mých středoškolských vyučujících. Ptá se, zda-li nemám telefonní číslo na někoho na palubě onoho letadla. Vytáhnu telefon z kapsy a vytáčím číslo jednoho z táborových dětí J*K*. Pověřuji jej zásadním úkolem: zastav letadlo, ať můžeme přistoupit. S koncem telefonátu končí i sen, ze kterého mi zbyl pocit, že J*K* svůj úkol určitě zvládne.

Zvláštní je, že vyučujícího P*S* a kamaráda J*K* jsem poznal ve zcela nesouvisejících situacích a neuvědomuji si jediný náznak jakéhokoliv vztahu mezi nimi. Možná se znají, možná ne, vůbec nemám tušení.

Návštěva prarodičů

Před chvílí jsem se vrátil od prarodičů ze Severní Moravy.

Dopadlo to tam přesně podle očekávání. Celý víkend jsme jedli a pili, v peněžence mi zase nějakou záhadou přibyla spousta peněz, nafasovali jsme zase nějaké ty zavařeniny a zeleninu, naložili jsme Mondeo skoro až po střechu a jeli jsme zase zpátky.

A taky jsme mezi tím stihli nasbírat pár hub. Snědli jsme je všechny a nikdo se neotrávil :-)

Předpověď

Ano, dopadlo to přesně tak, jak jsem si myslel.

Může mě těšit to, že jsem se svojí předpovědí věcí příštích trefil naprosto přesně.
Může mě štvát, že někteří v mém okolí mě neberou takového, jaký jsem. Může mě ale těšit, že jsou i lidi, kteří mě berou takového, jaký jsem.

Variant je zjevně několik. Zkusíme jít přes mrtvoly to svou vybranou variantou?

Moudro dne

Nikdy neříkej, že něco nejde. Protože vždycky se najde blbec, který neví, že to nejde, a udělá to.

Moudro dne

Alkohol je metla lidstva. Ale zametat se musí.

Moudro dne

Život je moc velká sračka na to, aby Tě ovlivnil jediný člověk.

Hlodající myšlenky

Tak si říkám, že jet jako vedoucí na tábor je vlastně sranda. Ale jet s těma samýma lidma ještě někam jinam ...

Jde vlastně o to, že některýma věcma si prostě holt musíme všichni projít. Jinak to nebude fungovat buď vůbec, nebo jen velice špatně. A tyto zážitky jsou nepříjemné.
A já nevím proč mám pocit, že děti z tábora (a nejen ty) by neměli prožívat nepříjemné zážitky. Jenomže jim ten nepříjemný zážitek pomůže. Stejně jako pomohl mě.

Takže mám mít špatný pocit z toho, že někdo kolem mne zažil něco nepříjemného a já jsem tomu mohl zabránit? Nebo mám být rád, že se nestalo nic vážného a že si z toho dotyčný něco odnese do života?

Mish-Mash

O víkendu proběhl v Žamberku 1. Mish-Mash, smíšený turnaj čytřčlenných družstev. Soutěžilo se ve fotbale, volejbale, nohejbale a šachách (2x5 minut a 2x20 minut).

Turnaj proběhl celkem fajn. Jel jsem tam s tím, že budu hráč, nakonec jsem byl rozhodčí. I přesto jsem dostal věcnou cenu. Dokonalá znalost hracího systému každý s každým se zjevně vyplatila.

Neblaze se projevil fakt, že šlo o 1. ročník. K tomu se ještě projevilo nepřející počasí. Nezbývá, než doufat, že 2. ročník bude o něco příjemnější a lépe zorganizován. Taky mi bylo řečeno, že příští rok jsem zcela jistě v organizačním týmu. Takže to jistě bude lepší :-)

Šachový rozhodčí

Pár týdnů před tím, než jsem maturoval, jsem se zúčastnil školení šachových rozhodčích 3. třídy. Tedy nejnižší třídy šachových rozhodčích.

Tato licence rozhodčího platí 4 roky. Končí mi tedy příští rok.

Za ty 3 roky, které uplynuly od školení, jsem rozhodcoval jeden zápas družstev a jeden turnaj v bleskovém šachu. V tomto bleskovém turnaji jsem dle svých vnitřních pravidel zklamal - při jediné reklamaci jsem nebyl schopen zareagovat. (Ostatní to možná vidí jinak, ale jelikož nikdo nic neřekl, ponechme to stranou)

A kde je problém? Chci si vlastně licenci obnovovat/prodlužovat? Nebo chci dokonce vyšší třídu, než jsem měl doposud?

Quo vadis, Jarda, aneb dávkové zpracování II

Ano, tak jsem v situaci, kdy bych si měl vybrat poslední z výběrových předmětů do posledního, již přesčasového, ročníku bakalářského studia na MFF UK. Tyto předměty by se mohly alespoň částečně krýt s předměty budoucího navazujícího magisterského studia.
Ale tady nastává několik možných variant.

Navazující magisterské studium bude pokračovat v teoretické informatice na MFF, konkrétně obor "Neprocedurální programování a umělá inteligence". Ale jaké to má perspektivy?
Zaměstnanec státní vědecké laboratoře? No to nevím, jestli chci. Zejména kvůli platové tabulce.
Zaměstnanec armády ČR? Platově jistě lepší. Ale armáda? Fakt chci své poznatky nechat primárně armádě? Tedy pro zabíjení?
Zaměstnanec soukromé firmy? Kolik firem v ČR mě asi zaměstná? Odejít pryč z Republiky se mi nelíbí.

Navazující magisterské studium bude pokračovat v programovaní na MFF, obor "Počítačová grafika". A zase perspektivy.
Zaměstnanec firmy zabývající se grafikou po její technické stránce (tedy "naprogramuj si svůj photoshop")? To se ale už opakuju: Kolik je takových firem v ČR?
Napadá Vás něco dalšího? Mě moc ne.

Navazující magisterské studium bude pokračovat v oboru učitelství informatiky, na MFF nebo někde jinde.
Ehm ... 3 ze 4 mých prarodičů učili a mamka učí. Mamka učí, jsem tedy učitelské dítě. Mamka učí (a učila) na škole, kde jsem já studoval. A když slyším, jak si neustále stěžuje ...


A jsme zase u "těch dlouhodobých plánů, které stejně nikdy nevyjdou". V tomto případě by ten dlouhodobý plán mohl alespoň rámcově vyjít. Teda pokud by nějaký existoval ...