Osudová chyba

Udělal jsem hroznou chybu. Dost možná budu kvůli této chybě trpět po zbytek svého života. Nebo že bych se vysvobodil a nakonec to pro mne byla úleva?

Nedavno jsem na blogu popisoval rozhovor se svým strýčkem, který chtěl spáchat sebevraždu. V podstatě jsem mu řekl to, že jestli mu to přijde nefér, může se bránit. Což on nakonec udělal. Ale to není ta chyba, kterou jsem udělal. Já osobně to beru tak, že jsem zachránil jeden lidský život.

Ta chyba je, že jsem se o možné sebevraždě prokecl jeho dnes už bývalému tchánovi, mému dědovi. Svoji chybu jsem si však uvědomil až o den později, když jsem mluvil s babičkou. Děda jí to pochopitelně řekl. Výsledek je ten, že jsem strašnej hajzl, kterej přilejvá olej do ohně. Dost možná to babička dá strejdovi sežrat. Ale já doufám, že to bude jenom horší pro její nejmladší dítě a pro 3 z 5 vnoučat. Abych se jí mohl jednou vysmát do očí.

Ale do té doby budu tvrdit, že oheň mám rád. A tedy přileju oleje o trochu víc. Dokud bude babička trvat na svém, že přilévám oheň do vody, nechci ji vidět. Nezajímají mě narozeniny, svátky, svatby, pohřby ani křesťanské svátky jako Vánoce nebo Velikonoce (stejně jsem ateista, tak vo co go).

Mno nic, tak já jdu naformulovat omluvnou facebookovou zprávu strejdovi a mail babičce, že ve čtvrtek nepřijdu na oběd. Ani v pátek. Ani příští čtvrtek. Ani příští pátek. A ještě dlouho po tom ne.