Návratový multisen

Dneska jsem si po dlouhé době zapamatoval nějaký sen.

V práci jsme se měli vracet do původního místa. Jel jsem vlakem na zastávku, kam jsem asi kdysi jezdíval. Vystupoval jsem na poslední chvíli, zřejmě jsem už odvyknul vystupovat na této zastávce. Na nejkratší cestě se nacházely osoby tmavší pleti a tvářily se, že by mi možná chtěly něco udělat. Zvolil jsem jinou cestu.

Střih ve snu. Vycházím do nějaké budovy. Dále jdu po nějakých schodech. Cestou si říkám, že je to celkem pěkná budova. Když dojdu nahoru, chvíli zmateně běhám po patře a hledám, kde by to tak asi mohlo být. Po chvíli si říkám, jestli jsem ještě dneska neměl jít tam, kde jsem byl v práci ještě včera.

Nyní přichází další střih. Nebo možná jde o další sen, sám pořádně nevím. Měli jsme se stěhovat z domu zpátky do bytu. Nechce se mi do bytu ani náhodou. Po dalším střihu se ocitám u babičky z mamčiny strany na chodbě. Zde je spousta věcí na zemi, pravděpodobně ještě neuklizených po stěhování. Snažím se mezi věcmi prokličkovat a moc mi to nejde. Ze dveří, ke kterým se snažím dojít, vyleze mamka. Začne mi nadávat, že prostě tohle ještě nestihla uklidit. V průběhu nadávání mi zazvoní budík. A já jsem za to vlastně rád. Protože dostávat vynadáno za to, že chci projít chodbou, fakt nepotřebuji.

Dítě

Tak nějak matně si vzpomínám na sen, který se mi zdál dneska. Krmím v něm nějaké hodně malé dítě z lahvičky zakončené dudlíkem. V tom snu mě to celkem baví. Nic dalšího si nepamatuji.