Odstěhování se z vysokoškolské koleje

Měl jsem se odstěhovat z vysokoškolské koleje. Většinu formalit už jsem měl zařízenou. Stačilo jenom odvézt moje věci.

Ke koleji se mnou jeli autem moji rodiče a bratr.

Po příjezdu jsme se vydali na cestu od parkoviště k mému pokoji. Tato cesta nebyla nijak jednoduchá. Museli jsme o patro níž, než ostatní ubytování. Tam nastoupit do separátního výtahu jenom pro některé pokoje. Výtah to byl dost malý pro 4 osoby. No nakonec jsme dojeli do správného patra.

Při pohledu do pokoje jsme zjistili, že i ten je dost malý pro 4 studenty. V tu chvíli mamka zpráskla ruce a začala nadávat na ten strašný bordel nejen v celém pokoji, ale i na mé posteli. Snažil jsem se jí vysvětlit, že jsem v tom pokoji vlastně moc ani nebyl a že jsem bydlel jinde. Aniž by mně poslouchala, začala mi tam uklízet.

Chvíli jsem se jí v tom snažil bránit. Jenomže ona navíc začala rozdávat moje věci současným i budoucím studentům, kteří na tom pokoji bydleli nebo budou bydlet. Nejdřív jsem se snažil některé kousky zachránit, což se mi i povedlo.

Po chvíli marných snah jsem se na to vykašlal. Po duši se mi rozlil klid. Nemusím s tím nic dělat.

Probudil jsem se s pocitem, že takhle asi žít nechci. Nechci žít tak, že můj život bude ovládat někdo jiný, byť vlastní rodiče.

Balrog vs můra

Po dlouhé době sen. který vybočil z řady. A to celkem zásadním způsobem. Protože tohle je první sen v mém životě, který podle mého osobního názoru splňuje definici noční můry.

Ve skupině kamarádů sledujeme video, které má být dost drsné. Vyskytne se v něm nějaký tvor, který je na jednu stranu zvířecí, ale na druhou stranu dost inteligentní. Dokáže totiž rozsápat horní polovinu lidského těla (od pánve nahoru) tak, že odhodí játra bokem. Skoro by se dalo říct s chirurgickou přesností. A přesně to se ve videu stane.

Střih ve snu. Ocitáme se na stejném místě, kde byl onen člověk rozsápán. Táboříme, pijeme, jíme a vůbec si užíváme. Najednou koukám na stěnu z dřevěných prken. V té stěně jsou zamykatelné dveře. Za stěnou jsou různé nástroje. Uslyším zvuk, který vydával ten tvor ve videu. Velmi rychle zpozorním a snažím se zaměřit ten zvuk. Ten zvuk vychází zpoza té dřevěné stěny. Nahlas zakřičím, že ta potvora je tady. Možná dokonce zakřičím ze snu nahlas. Opravu mám HODNĚ velký strach. Dokonce nahlas přemýšlím, že z tohodle rozhodně zešedivím. Otevřu dveře v té stěně a opravdu. Ten tvor tam je. Chvíli na mě kouká a pak po mě vystartuje. Mezitím moji kamarádi mají v rukou palné zbraně podobné brokovnici. Já se zmohnu maximálně na velký nůž. A se zděšením couvám vzad. Když tvor vyskočí, moji kamarádi prošpikují tělo tvora broky. Já jej dorazím nožem. Následně odříznu hlavu od zbytku těla. Po chvíli přemýšlení vyříznu z těla i srdce.

Ze sna se probouzím s překvapivým klidem. Byla to hodně extrémní situace. Ale společně se svými kamarády jsem ji zvládnul.

PS: onen tvor vypadal jako velká kočkovitá šelma typu gepard s lidskými rysy v obličeji.

Blbý ftip

Toje debilni ftip a ta ženska je pjekna blpka kdis si mislela že se chce rozejit.

Návrat do práce po nouzovém stavu

Dnešní sen vykazuje z mého pohledu poměrně dost zvláštností.

Nastupuji do práce po skončení nouzových opatření. Měl bych mít roušku, ale asi jsem ji někde zapomněl a nemám ji. Navíc jsem zcela evidentně v budově gymnázia, které jsem navštěvoval 8 let.

Přijdu do jedné ze tříd. Je nás tam jen pár. Dostávám za úkol správu části sítě a občas kouknout na kamery na chodbě v tom konkrétním patře, jestli všichni dodržují odstup 2 metry. V tom zazvoní telefon, ozve se vrátný, že přišel konkrétní člověk. Ten vrátný říkal nějaké jméno, ale to si vůbec nepamatuju. Když to uslyší vedle sedící člověk, zděsí se a okamžitě někam odběhne.

Vylezu ze třídy na chodbu. Jsem v rohu budovy a můžu jít buď doleva do jednoho z křídel, nebo rovně do hlavní části budovy. Jdu doleva. Udělám pár kroků a zjistím, že už nejsem v budově, ale na úzkém vysokém hřebenu nějaké hory. Pod nohama mám kámen, kolem je plot. Za plotem je asi metr a půl široký pás mírně se svažujícího trávníku a za ním téměř kolmo dolů skála.

Tam uvidím člověka, o kterém ve snu vím, že je to velmi zlý člověk. V obličeji připomíná herce, který hrál Brumbála a Gandalfa. Tento člověk si pokouší nasadit masku člověka, který přišel na vrátnici. Tuto masku mu strhnu a při tom ho poraním na hlavě. Následně ho povalím na zem a začnu ho bít do hlavy něčím jako kyjem. Kyj se objevil z ničeho nic. Když už si myslím, že musí být mrtvý, vedle mě se zjeví někdo jiný muž a drží v ruce nějaký amulet. Ten na zemi řekne, že než zemře, chce, aby byl amulet zničen. Tedy onen zjevený muž hodí amulet směrem k propasti. Načež oba oznámíme muži na zemi, že amulet je zničen. Po tom mu dám poslední ránu, která jej již definitivně zabije. Muž s amuletem mezitím vleze do jakési kapličky, kde už má připravenou oprátku, na které se obvěsí. Já se ještě podívám směrem, kam byl odhozen amulet. Zjišťuji, že se zachytil v trávě na okraji propasti. V tom slyším křupnutí zlomeného vazu toho obvěšeného.

V průběhu celého dění na tomto hřebenu se nakupilo pár přihlížejících diváků. Odcházím směrem do civilizace a nabádám ostatní, aby taky odešli. Tímto sen končí. Probouzím se s pocitem, že jsem sice musel zabít člověka, ale že to vlastně byl zlý člověk a že jsem tedy udělal dobře.

Celkově se mi zdá, že místa se mění velmi rychle, ale děj je relativně konzistentní. A taky se objevují různé předměty, budovy a lidi z ničeho nic. Tohle ze svých dřívějších snů neznám, nebo ne v takové míře.

Cesta do práce

Tento sen se mi zdál v pondělí ráno. Toto pondělí bylo první po téměř měsíci, kdy jsem měl jet do práce vlakem. Před tím docela dlouhá nemoc a po nemoci jsem týden jezdil do práce autem.

No a teď ke snu. Ve snu ráno vstávám a připravuji se k odchodu. Snídani už mám úspěšně za sebou a hledám oblečení. Ale nemůžu jej najít. Pak najdu nějaké oblečení na hromadě s vypraným a ještě neuklizeným prádlem. Pak nahlédnu ještě do jiné skříňky a tam zjistím, že mám spoustu oblečení. Každopádně v této situaci už musím poměrně spěchat. Takže rychle obleču a vyjdu ven.

Venku mě zastaví členové rodiny, že se s nimi mám jít podívat do blízkého přístavu. Tak tedy jdu. Procházíme docela dost úzkou brankou. Pak jdeme přes lesík, kde jsou mladé stromy. Taky je ten lesík dost podmáčený. Když z lesíka vyjdeme, uvidíme moře, přístav a v přístavu velké zaoceánské nákladní lodě plné kontejnerů. Chvíli koukám a pak se omlouvám, že musím běžet na vlak.

Tedy projdu přes lesík a protáhnu se úzkou brankou. V tom vidím, že nějací cizí lidé nosí věci z a do našeho domu. Když mě uvidí, mají tendenci se rozutéct. Jednoho z nich chytím a chystám se ho spoutat. V průběhu této činnosti přijíždí několik policejních vozů. Policisté poutají další lidi. Sousedka mi oznamuje, že zavolala policii.

K vlakové zastávce vede taková docela kamenitá lesní cesta. Vidím na zastávce stát vlak. Resp. vidím jenom lokomotivu. Zcela jasně si pamatuju lokomotivu řady 230 přezdívanou laminátka v původním červeno-bílém nátěru. Od zástavky směrem k nám jdou dvě mladé slečny, tak 17-18 let. Zjevně mají namířeno k nám. Jdu k nim, každou rukou chytnu jednu z nich a vedu je k policistům. Jedna z nic (ta hubenější a podle mého názoru i pěknější) říkala, že je chlapci do toho domu pozvali. A jak si myslela, že jsou to slušní kluci a jak jí vůbec nenapadlo, že ten dům není. Tuhle předávám policii. Tu druhou mám předat někam dál.

Nejspíš do nějaké nemocnice. Slečnu vedu v poutech za zády a chvílemi ji musím ruce přizvednout, protože se mi cuká. Přicházím do nějaké čekárny. Ta je docela pěkně zařízená. Podobně jako moderní kanceláře v některých IT firmách. Uvidím tam jednu paní, kterou vlastně znám jenom od vidění. Ta nervózně přechází po čekárně. Zkusím jí oslovit. Ona se jenom ohradí, ať po ní nic nechci. Kouknu za sebe a zjistím, že tam jsou ty dveře, co jsem hledal. Trhnu se slečnou a tlačím jí do těch dveří. Za prvními dveřmi jsou druhé dveře. Říkám slečně, že tohle přesně jsem hledal, a tlačím jí do druhých dveří. Za druhými dveřmi je nějaká lavice. Naznačím ji, že si má sednu. V průběhu jejího sedacího procesu se otočím a projdu prvními dveřmi. Pak druhými, třetími, čtvrtými. Pak se rozbíhám a rozrážím dveře před sebou. Zmocňuje se mě panika. V tom zazvoní budík. Naštěstí.

Únik

Sen začíná tím, že ve skupině několika lidí vyrážíme na pěší přesun do nějakého domu. V té skupině jsem jeden z nejstarších. Jinak ve skupině jsou lidé různého stáří. Ti nejmladší jsou zhruba ve věku 11 nebo 12 let, prostě velmi blízko prvních projevů puberty. Ti nejstarší jsou zhruba stejně staří jako já, tedy řekněme mezi 30 a 35 lety.

Cestu notoricky znám, chodím tudy velice často. Tak tedy vyrážíme bez nějaké navigace. Už docela brzo od počátku cesty zjišťuji, že je něco špatně, cesta vypadá jinak. Prolezeme nějakým houštím a dojdeme na nějakou vyšlapanou cestu. Tohle vůbec nepoznávám, kde to vlastně jsme? Vytahujeme tedy mobilní telefony a pouštíme navigace. Na mobilu jednoho ze starších účastníků najdeme ten dům, kam chceme dojít. Shodneme se na tom, že bude lepší jít podle navigace. Konkrétně podle navigace toho dotyčného.

Teď přichází střih ve snu. Stojím ve výtahu a se mnou další 2 lidi. Snažíme se odjet směrem nahoru. Venku kolem výtahu voda, ve které plavou lidé a snaží se doplavat směrem k výtahu a nastoupit do něj. Jeden z nich, poměrně statný muž, už se sápe z vody do výtahu. Kvůli tomu se nemůžou zavřít dveře a my nemůžeme odjet. Ti 2 pánové, kteří jsou se mnou ve výtahu, se snaží odhánět všechny od dveří. A to i za použití síly. Já už se ke dveřím nedostanu, takže stojím za nimi a tvářím se, že se mě to netýká. Po chvíli jeden z těch dvou mužů je stažen zpátky do vody. Zastoupím tedy jeho místo u dveří. Vytáhnu celkem dlouhý nůž a tomu sápajícímu se muži v podstatě uříznu levou ruku. Jeho tělo vypadne z výtahu, uvnitř zůstane jenom jeho ruka visící na kousku kůže a masa. Tak tu ruku vezmu a hodím ji do vody. Následně se ve výtahu snažím najít tlačítko pro zavření dveří. S nápovědou  jediného zbývajícího člověka ve výtahu se mi to nakonec povede. Dveře se zavřou a výtah se rozjíždí směrem nahoru. Už ve výtahu koukám na svoje ruce a oblečení, oboje zašpiněné od krve. Od teď mám na rukách cizí lidskou krev. Ten člověk, kterému jsem uříznul ruku, pravděpodobně zemře. Stal jsem se tedy vrahem. A to mě dost děsí.

Když výtah zastaví, otevřou se dveře a oba z výtahu vylézáme. Jsme v nějakém podzemním bludišti. Ten pán se tváří, jako že se od teď vydáme každý jinou cestou. Pak se podívá na moje ruce a zatváří se jako že mě lituje. Pak odbíhá někam do bludiště. Já se otočím a odbíhám přesně na opačnou stranu. Snažím se jít cestou, o které mám pocit, že mě vede k něčemu lepšímu. Nejde ani trochu o racionální rozhodování, všechno je čistě pocitové.

Po docela krátké době vycházím z bludiště ven. Nebo si to aspoň myslím. Chodby už jsou mnohem širší a vyšší a hlavně je tam mnohem víc světla. Tam uvidím některé členy skupiny, se kterou jsem vyrazil na začátku na cestu. Když mě někteří uvidí, jsou zjevně rádi, že mě vidí. Ale taky je jasné, že jsou zmatení z té krve a nevědí, co si o ní mají myslet. Vyrazím směrem k nim. A tím sen končí. Žádná interakce s kýmkoliv dalším už neproběhne.

Plavání

Jsem na nějaké dětské akci. Beru skupinu dětí plavat do nedalekého rybníku.

Ve vodě se dětem vlastně téměř vůbec nevěnuji. Já si plavu po svém stejně jako oni.

Při opouštění rybníka jenom kontroluji, že že všichni odevzdají majiteli 20 Kč a něco si u toho zapisuji do desek. Pak vezmu desky a jako poslední odcházím za dětmi. Cesta vede přírodou a bez bot není úplně jednoduchá. Ale ostatní si ji nejspíš užívají, tak jdu za nimi.