Dovolil jsem si tuhle nedávno navštívit asi největší šachový svátek v ČR, pardubický Czech Open. Vyskytuje se zde velké množství lidí. A některé z nich si dovolím znát.
Mimo jiné se mi dostalo možnosti sledovat jednovaječná dvojčata. Tedy dva jedince se zcela identickou genetickou informací. Takže vlastně dva shodné jedince. A nebo že by to až taková pravda nebyla?
Když se na ně člověk podívá, vypadají úplně stejně. Pokud se obléknou stejně (což jednu dobu dělali), tak není šance je od sebe poznat. Prostě typická jednovaječná dvojčata, kterých jsou v naší maličké zemi tisíce.
Zrada nastane ve chvíli, kdy jeden z nich promluví. V tu chvíli to přestanou být dva stejní jedinci. V tu chvíli je zjevné, že ti dva chlapci jsou zcela rozdílní. Prostě tím, že jeden z nich promluvil a druhý ne. Jeden je tedy extrovertní a druhý introvertní.
S tím extrovertním jsem si trochu i popovídal. Zhruba stejně jako s každým extrovertem. On povídal a já poslouchal a občas něco prohodil. S tím introvertním jsem neprohodil ani jediné slovo. Ani "ahoj". Jenom se párkrát potkaly naše pohledy.
Tak nějak mi přijde, že jsou věci, na které je genetika krátká.
Žádné komentáře:
Okomentovat