Špinavé povlečení

Po dlouhé době jsem si zapamatoval sen dost dlouho na to, abych jej sepsal. Možná i proto, že mi přišel poměrně zvláštní.

Jedu s rodiči a se psem autem na akci spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje. Jedeme nějakými lesními silničkami. Ty zjevně znám, tak pobízím tátu, ať jede dál.

V jednu chvíli navrhuje mamka, jestli by neměli jít se psem na procházku. Odpovídám na to, že mohou jít na procházku až tam.

Po příjezdu rodiče odchází na procházku. Já čekám, než se začne něco dít. Když se rodiče vrátí, ještě se nic neděje. Tak říkám něco ve smyslu, že mohli jít klidně na procházku po cestě a mohli jsme přijet později.

Přichází čas na ubytování. Nejprve pomáhám s ubytováním rodičům. Trochu mě překvapuje, že ten pokoj nemá dveře, jen závěs. Dále zjišťuji, že je v pokoji celkem zima, i když elektrické topení zjevně topí na maximum. Vzhledem k otevřenosti prostoru je ale zima celkem pochopitelná.

Následuje moje ubytování. To se nachází na úplně opačném konci areálu, než jsou rodiče. Což mi celkem vyhovuje. Nejsem si ale jistý, kam se přesně vydat, tak volám svému kamarádovi P*, který mě nasměruje správně. Jsem ubytován v nějaké větší chatce s více postelemi, cca kolem 10.

Když se připravuji na ulehnutí, zjišťuji, že jsem jeden z prvních. Kupodivu však v mém pokoji téměř ve všech postelích už někdo leží.

Když už se chystám zalehnout, O*M* mi zamaže povlečení na peřině nějakým bahnem a uteče. Chvíli na to nešťastně koukám. Jeden z ležících chlapců se zeptá, jestli to je fakt tak špinavé. Otřu mi to o obličej a ptám se ho, jestli to je tak špinavé, n to přikývl. Snažím se najít O*M*, ale nikde jej najít nemůžu. Začínám přemýšlet o tom, že se na to vykašlu a že si půjdu lehnout do špinavé postele. Ale taky do říkám, že O*M* provedl lumpárnu a zase mu to projde. V průběhu přemýšlení mi zazvoní budík.