Vydal jsem se kamsi na výlet vlakem. Podle vybavení vlaku jsem si nejdřív myslel, že jedu na západ. Velmi rychle jsem však zjistil, že jedu naopak na východ.
Cesta samotná ve snu nějak zvlášť zmíněná nebyla. Stejně jako ani pobyt na místě. Velmi výrazně však ve snu bylo zmíněno loučení.
Odjíždím z nějakého domu buďto bohatších občanů, nebo chudší šlechty. Navíc odjíždím zjevně na podzim.
Nejprve se loučím s poddanými. Zejména s jednou slečnou. Kterou v jednu chvíli držím za obličej a utírání jí slzy. Vysvětluju jí, že seu nás budu mít lépe. Že mám dobře placenou práci a že možná dokážu velké věci. Prohlásí něco o architektonické práci ve Francii. Pokouším se jí vysvětlit, že to není úplně přesně ono. Ale asi se to nesetkává s velkým úspěchem.
Pak se chci rozloučit s majiteli. Někteří mužští poddaní mě od toho zrazují. Že to přece jsou zlí lidé. I tak se chci rozloučit.
Odendám tedy OSB desky, které tvoří část zateplení obývacího prostoru majitelů. Za nimi je navrstvená nějaká skelná vata. Lezu nahoru, nohy i ruce zasekávám mezi jednotlivé vrstvy. Majitelé zrovna sedí kolem stolu a jedí. Chci každému podat ruku, nejdřív rodičům. Otec je oblečen v černém. Podám mu ruku a otočím se na matku. Zadívám se jí do očí. Panenky má úplně černé. Podám jí ruku, na tváři je znatelný lehký úsměv. Pokusím se podat ruku i jejich dětem. Ti ale nejeví o mě vůbec žádný zájem. A tímto sen končí.
U tohoto snu jsem byl klidný až do popisu rozloučení s majiteli. Už to, že se k nim do pokoje musíš doslova vlámat má svojí výpovědní hodnotu a je to jednoznačný symbol (= neexistující nebo neprostupné dveře). Obdobně by ti vykladači snů ozřejmili i ty černé panenky. Chlap celý v černém by se u nich taky našel v symbolech. To že (rozmazlené) děti nereagují, mi přijde nepodstatné. I když...
OdpovědětVymazatKdyby ona rodina měla konkrétní známé tváře, tak bych si dovolil hádat, že to jsou například: matka s otcem a bratr se svojí ženou...
Nereagující děti mě ani nijak netrápily. Konkrétní známé tváře nebyly nikde v tomhle snu.
OdpovědětVymazat