Zranění

V dnešním snu jsem opět zavítal do USA. V tom snu to sice nebylo explicitně zmíněno, ale měl jsem v tom snu za to, že jde o USA.

Nejdřív v tom snu byla jakási osamocená epizoda, že v nějaké verzi rychlého občerstvení pravděpodobně v nějakém obchodním domě jím. Přestože žaludek hlásí, že je plný, snažím se jídlo dojíst, protože mi strašně chutná.

Pak přijde skok a já opět jím na tom samém místě. A opět to nemůžu dojíst. Nakonec to dojím a odcházím směrem dovnitř obchodního centra s tím, že potřebuju ještě něco nakoupit.

Společně se spoustou dalších lidí jdu z nějakých schodů směrem dolů. Ty schody jsou dost široké, několik desítek metrů. Na šířku jsou rozdělené několika zábradlími. Schody jsou v nějakém tubusu, podobně jako třeba schody do metra, ale nejsou jezdící. Jednotlivé schody jsou různě dlouhé. Po chvíli začne někdo vydávat zvuk podobný zvonění. Jeho délka odpovídá délce následujícího schodu, na který spočine moje noha. Některé schody přeskakuji. Ale zvonění je vždy podle toho, na který schod mám v plánu doskočit příště. Nejsem si jistý, jestli to zvonění opravdu někdo dělá, nebo je jen v mojí hlavě. A v tu chvíli je mi to celkem jedno. Protože já si to skákání ze schodů vlastně docela užívám.

Po nějaké chvíli dorazíme k jakémusi polštáři z materiálu podobnému vatě. Ten zcela vyplňuje celý tubus. Spousta lidí se do něj zareje. Tím zjistíme, že by možná šel vytlačit ven. Takže se všichni zapřeme a polštář vytlačíme ven. Polštář ale povolí a tak většina z nás skončí v kotrmelcích na trávě.

Až na jednoho klučinu. Je mu odhadem tak 10-12 let. Ten má velmi ošklivě poraněný obličej včetně obličejových kostí. Snažím se jej utěšovat. Moc mi to nejde. Někdo jiný mezitím volá záchranku a policii. Nejdříve přijede policie a kolem zraněného kluka vytvoří kruh. Pak přijedou záchranáři. Je vidět, že se jim vůbec nechce dovnitř kruhu. Tak je oba chytnu za ruce, dotáhnu je za klukem a řeknu jim, ať začnou konečně něco dělat. Když začnou, vstanu a vidím, že kluk má zraněné i břicho a že část jeho střev leží vedle v hlíně.

Otočím se a jdu hledat poblíž konce tubusu nějaký nápis nebo cedulku, kde by byl napsaný provozovatel a kontakt na něj. Kontakt nenajdu, ale provozovatel je prý Google.

Na to se vrátím a s naprostým zděšením zjistím, že záchranáři klukovi vymodelovali velkou část obličeje z nějaké modelíny. Střeva už nejsou nikde vidět. Oni mu je snad dali zpátky dovnitř i s tou hlínou, která na nich byla nabalená. V tu chvíli mi zazvoní budík a já se budím s pocitem "proboha co je to za idioty".