Pravda bolí

Včera jsem se pokusil na facebooku uvést některé pravdivé informace. No jak je vidět, byla to strašná chyba. Můj včerejší text vypadal takto:

Po*erte se z těch žhářů z Vítkova. To, že někdo spáchal rasisticky motivovaný pokus o vícenásobnou vraždu vědí všichni. To, že dotyčná rodina žila v domě několik let nelegálně, kradli naftu a benzín, otec popálené Natálky nikdy nepracoval, zato několikrát seděl a dnes svým sousedům kradou dřevo, to už nikdo neví. Navíc člověku, který nahlásí krádež dřeva na policii, tato policie řekne: "Sepište si, kolik dřeva se vám ztratilo, my vám to zaplatíme, hlavně to nikam nehlašte".
Nechci tvrdit, že pokus o vraždu je v pořádku. Ale to všechno, co se děje kolem, mi taky nepřijde OK.

Nemilé překvapení na mne čekalo po návratu z vany v komentářích k tomuto příspěvku. Tyto příspěvky se nahrnuli v počtu 30 kousků během prvních 20 minut po zveřejnění. Byl jsem označen za hnusného hajzla a rasistu, který podporuje žhářství a vraždění.

Pokud se hodlají mí kamarádi tvářit tímto způsobem, nemá smysl nadále existovat. Mějte se krásně.

Košem ve snu

Do Štědrého dne roku 2011 jsem se vzbudil ze snu, který nebyl zrovna příjemný.

Ocitám se vsedě na jakési pohovce. Vedle mne někdo sedí, zpočátku ho ale nevnímám. Věnuji se spíše notebooku, který mám na kolenou. Otevřu facebook a tam se dozvídám, že jistá A*M* začala chodit s člověkem nesoucím dost podivné jméno, snad turecké. V tu chvíli se otáčím k lidem vedle sebe. Tam sedí A*M* a vedle ní nějaký člověk. Skoro to vypadá, že odejdu se slzami v očích, ale sen končí.

Václav Havel

Fakt, že zemřel Václav Havel, již jistě všichni zaznamenali. Já si dovolím jen 2 poznámky k tomuto tématu.

V první řadě bych si hrozně přál, aby měl Václav Havel důstojný pohřeb, bez bezduchých výroků bulvárních médií a bez fotek ze soukromé části pohřbu. Pochybuji však, že mé přání bude vyslyšeno.

V době kolem premiéry Odcházení byl sám autor poněkud nemocný. Tehdy jsem si z toho dělal srandu, že když Odcházení, tak odcházení. Tehdy jsem ještě netušil, že jsem se trefil do roku, kdy skutečně zemře.

Živý Betlém

Poslanci v parlamente sa rozhodli, že počas Vianoc urobia v NR SR živý Betlehem. Narazili však na vážne problémy:
V celom parlamente nenašli ani jedinú pannu, a ani troch mudrcov. Naopak, bol veľký prebytok volov a somárov.

Ranní vlak

Jednoho ošklivého podzimního rána jsem dorazil na nádraží. Čekal jsem na vlak, který mě odveze jen pár desítek metrů od místa, kde pracuji.

Jaké však bylo překvapení, když vlak přijel. Očekáván byl vlak složený výhradně z regionov nebo řady 810 (podle starého značení M152). Už když se vlak vynořil z poslední zatáčky před stanicí, bylo jasné, že tomu tak není. Již v této chvíli šlo rozeznat lokomotivu řady 742, přezdívanou kocour. Ten s sebou přivezl 2 vagóny Btax a jednu regionovu.

883kW výkonu se ukázalo jako dost značný výkon na soupravu o hmotnosti cca 150 tun včetně lokomotivy. Trať z Chrudimi směrem na Pardubice se zvedá ihned za poslední nádražní výhybkou. Regionova tedy z Chrudimi vyjíždí s maximálním výkonem, který poleví z důvodu dosažení maximální rychlosti až několik stovek metrů po skončení stoupání. Tohoto rána se kocour v půlce stoupání začal flákat, protože již té rychlosti 80 km/h dosáhl.


Chápu, že provozování jednoho kocoura a několika vagónů může být dražší, než provozování jedné regionovy. Ale je fakt kocour a vagóny dražší, než dvojice nebo dokonce trojice regionov?

Celotáborovka

V našem úžasném občanském sdružení se začala řešit celotáborová hra pro příští rok. Do této diskuze jsem se rozhodl zapojit se pod přetvářkou. Tvářil jsem se jako totální hovado a sledoval jsem, co se stane. Výsledek byl pro mne poměrně překvapivým.

Diskuze samotná, řešená veřejnou cestou (všichni členové si ji mohou přečíst kdykoliv budou chtít), proběhla víceméně tak, jak jsem předpokládal. Autorka návrhu si jej dokázala obhájit proti mým relativně slabým argumentům.

Na základě této diskuze se mi ozval jeden z členů, že co se to jako děje. Od něj jsem se dozvěděl, že je spousta lidí, kteří si všimli jakési změny v mém chování. Což si všimli zcela správně. Zaráží mě však to, proč se nikdo z nich nezmínil jediným slovem. Napadají mě dva důvody. První z nich je, že se o mne nezajímají. Druhý z nich, že se o mne už nezajímají.

První důvod platí u lidí, kteří mne dosud neměli rádi. A to je přesně ta skupina, jejíž obsah jsem chtěl zjistit. Do budoucna je poznám tak, že se (už nikdy) neozvou.

Druhý důvod může platit u lidí, kteří ke mně dosud byli neutrální. A z toho principu, že jsem nikdy hovado nebyl, mi to nebudou tolerovat. Tito lidé se možná ozvou, možná ne. Ale to je mi vlastně jedno - s těmito lidmi nechci mít nic společného já.

Nezbývá mi, než doufat, že existuje neprázdná množina lidí, kteří mě měli rádi a budou mít rádi.