Jdu po ulici v husté městské zástavě, pravděpodobně z období první republiky. Začíná se stmívat a trochu pokapávat. Typický listopadový večer.
Poblíž křižovatky mě osloví nějaká dáma, na první pohled velmi pěkná. Že prý měla dopravní nehodu a potřebuje peníze. Nabízí mi vizitku, telefonní i mailový kontakt. Mezitím koukám po jejím autě. Moc poškozené nevypadá, ale na chvíli se mi zdá, že v něm je jedno nebo víc dětí. Následně na to se jí začnu omlouvat, že tolik peněz, kolik potřebuje, v hotovosti u sebe nemám. Říká, že to nevadí, že se pokusí peníze vyhrát.
O chvíli později skutečně s někým hraje nějakou hazardní hru. Zůstávám na místě prostě proto, že na ní někdo musí dát pozor. A kdo jiný, když ne já. Hře samotné však nevěnuji vůbec pozornost. Za to si všímám poblíž křižovatky bankomatu a místa, kde se dají na kartu MHD dobít nově zakoupené jízdenky. Když se obrátím směrem ke hře, ona se podívá na mne s tím, že se jí daří a že by mi to měla oplatit tak, jak se na ženu hodí a patří. V tu chvíli se budím s pocitem, že tohle se nemělo nikdy stát. Měl jsem jí pomoct, ne se s ní vyspat.
Nu, pro tentokrát pouze prohlásím, že jsem tento zápisek četl, protože tohle okomentovat je fakt těžké a já nemám vůbec nápad.... :-( Snad jen - určitě byla očekávána tebou äž "taková" odměna? nemyslela něco jiného?
OdpovědětVymazatMožná že ne. Ale i kdyby to nebyla až taková odměna. Z toho snu jsem měl pocit, že jsem jí měl nezištně pomoci. Nikoliv žádat za to jakoukoliv formu odměny.
OdpovědětVymazat