Piráti silnic

Dnešní sen byl na pokračování. A rozhodně další z velmi zvláštních snů.

Ten sen začíná celkem dobře. Jsme s kamarády venku a kecáme. Vlastně jsme poblíž jedné autobusové zastávky, která je poblíž mého předchozího bydliště. Poté uvidíme přijíždět jedno auto známé tím, že občas obsadí nějakou silnici a jezdí jako blázen. Často přijedou ještě další auta. A pak přijede policie. Dojdu k názoru, že u tohoto být nemusím a vydám se pěšky k mému současnému bydlišti.

Ujdu kousek ke světelné křižovatce, kudy jsem kdysi chodil na základní školu. Zde se mě nějaký těžce oděný policista z místa spolujezdce dodávky ptá, kudy má jet, aby našel ty výtržníky. Cestu mu popíšu a chci pokračovat dál. Ale odtud si ve snu nejsem jistý, kudy pokračovat, tak si pouštím navigaci. Vede mě právě přes tu školu. Jdu tedy podle navigace i přesto, že upřímně pochybuji o tom, že právě tato je správná. Zjišťuji, že ta škola je úplně celá přestavěná. Tak tedy pokračuji podle navigace dál. Jednu chvíli jdu do docela velkého kopce. Pak je ve snu přeskok nějakého časového úseku. Po přeskoku jdu z toho kopce zase zpátky dolů a provádí mně nějaký student. Cestou se bavíme o tom, že žádná škola není ideální a každá škola stojí peníze. Pak je ve snu zase přeskok. Nacházíme velmi blízko té autobusové zastávky ze začátku snu. Začíná se stmívat. Ten student zrychlí krok. Když na něj zavolám, aby zpomalil, tak řekne něco ve smyslu, že tady bydlí, a následně zatočí do nejbližšího vchodu paneláku.

Tak tedy pokračuji dál sám. Když se znovu blížím k té světelné křižovatce, jsou přede mnou nějaké malé holky. Když zjistí, že jsem za nimi, uhnou mi z cesty. Říkám si, že se asi bojí, jestli nejsem jeden z těch výtržníků. Neřeším to a chci pokračovat dál. Jenomže zrovna když je obcházím, upadne mi jedna pantofel. Nazuju si a pokračuji dál. Jenomže po pár krocích mi upadne znova. Těm holkám se to zjevně moc nelíbí. Řeknu "no tak mi to upadlo". Oni odpoví něco jako "Dvakrát? A zrovna tady?". Pro sebe si řeknu "vy jste blbý", otočím se a jdu dál.

Nejdřív kouknu na navigaci. Kontroluji začátek cesty. Zjišťuji, že vede úplně opačným směrem, než je můj domov. Tedy se rozhodnu, že to zkusím bez navigace. Chvíli procházím místy mě neznámými. Ale snažím se držet směr. Po chvíli někdo rozhodne, že mám být umístěn do blázince.

Sestra mě začne dávat nějaké úvodní vybavení a měřit teplotu. Celou dobu na mě mluví nějaký jiný pacient na pokoji. A taky si celou dobu říkám, že bych tady vlastně vůbec neměl být. O chvíli později ležím někde na trávě na kopci hlavou nahoru a koukám přes vrchol. Vidím skupinu vedoucích že sdružení, jehož jméno nevyslovuji. Asi se baví o mně, ale netuším, co říkají. Přemýšlím o tom, že bych měl podepsat reverz a jít pryč odsud. V tom je mně přijde nějaký lékař a říká mi, že mi pomůže. Několikrát mi to zopakuje. Pak mi zazvoní budík a vstávám do práce.




Když jsem se vzbudil, napadlo mě několik věcí. Jednak ten doktor byl hodně mladý. Dále tenhle sen byl první, který byl na začátku celkem pohodový a pak se zkazil. Další věc je, že se mi dva mladí chlapci snažili pomoct. Dříve jsem měl několik snů, kdy jsem šel někam, v tomto snu jsem spíš šel odněkud.